Článek
Kniha vyšla v roce 1975. Těžko říci, kdy přesně se odehrává. Kameníkovic rodina vlastní koně Vincka, o autech se v knize moc nemluví. Že rozmach automobilismu nebyl ještě příliš velký, o tom svědčí zmínka, jak sedmiletí nebo osmiletí Vítek s Vlastíkem jeli po hlavní silnici do Vlkova a míjela je auta, náklaďáky a autobusy. Provoz tedy zřejmě nebyl tak dramatický, aby vjezd na hlavní silnici byl pro kluky něčím výjimečným. Také babička jela do Prahy zřejmě hromadnou dopravou a stejným způsobem nejspíše přijela na vesnici i teta z Prahy. Ale pojďme k tomu, co se v knize děje.
Je poslední školní den a doma u Kameníků zasedá rodina k večeři, přičemž probíhá kontrola vysvědčení. Kdo si z nás z dětství pamatuje, kolik řečí kolem tohoto majestátního obřadu vždy bylo, ten se bude bavit nad neuvěřitelně věcnou strohostí dialogů u Vítka doma. Přísný tatínek se otáže Aleny (chodící do třetí třídy), jak je možné, že má dvě dvojky, zatímco Vítek (předpokládám, že žák druhé třídy) nemá žádnou, načež rodina dojde k překvapivému zjištění, že Alena má dvojky z předmětů, které Vítek ještě nemá. A jelikož tyto předměty brzy nebude mít ani Alena, tak zanedlouho nastane situace, že Alena už nebude moci žádnou dvojku ve škole dostat.
Následně se spřádají plány, co s dalším dnem. Rodiče jdou do práce, babička žijící zřejmě ve stejném katastru, ale přece jenom pěknou štreku od domu Kameníkových, jede do Prahy. A někdo se musí postarat o obě hospodářství. Alena tedy dostane na starost Kameníkovic grunt, zatímco Vítek se přemístí k babičce, kde se postará o její rozsáhlé zvířectvo. Alena se ještě pokusí zbavit miminka Vojtíška s tím, že patří k babičce, tudíž by ho měl mít na starost taky Vítek, ale je rodiči opravena, že Vojtíšek není babičky, nýbrž jejich. Jak vyjde najevo v průběhu dalšího děje, babička hlídá Vojtíška trvale, neboť oba rodiče chodí do zaměstnání. Takto to na vesnicích v 70. a 80. letech chodilo díky brzkému odchodu žen do důchodu běžně. Jelikož se ocitáme v době, kdy bylo běžné svěřit druhákovi starost o domácí zvířectvo, tak čtenáře ani nepřekvapí, že Vítek dostal požehnání k tomu, aby si vzal k babičce Kameníkovic koně Vincka.
Druhý den ráno se tak odehraje další dadaistický rozhovor mezi Vítkem a sestrou Alenou, načež se Vítek vypraví vstříc svému dennímu působišti, na babiččin grunt. Po cestě se staví pro kamaráda, který však ještě spí, poté se zvládne i s koněm vykoupat v řece, kde se k němu připojí i neznámé hříbě. U babičky nakrmí hladovou havěť, načež se dostaví již vyspalý kamarád Vlastík, celý překvapený, že před vraty nevidí jen Vincka, ale dva koně. Od této chvíle začne Vítek v knize působit jako jakýsi Holmes vysvětlující Watsonovi Vlastíkovi, jenž má trochu delší vedení, životní zákonitosti a předávající životní moudrost. Kluci si vyrazí na koních na výlet. Vítek na koni Vinckovi, na kterého umí naskočit jen z vyvýšeného místa, Vlastík v klidu skočí na nezkušené neosedlané hříbě. Po cestě je potká pár všedních příhod. První ze dvou kapitol knihy pak končí tím, jak hříbě setřese Vlastíka ze hřbetu a vydá se vstříc své mamince koupající se v řece. Vítek pak znaven usne uprostřed dvora mezi zvířaty, než přijede babička s tetou, která mu z Prahy přivezla nové kolo.
Druhý (a poslední příběh) je o tom, jak jeli Vítek s Vlastíkem do Vlkova pro štěně, neboť dohoda s tetou před časem v Praze zněla, že teta obstará Vítkovi kolo a Vítek obstará tetě psa. Strejda je naštěstí hajný s několika psy a štěňat má každý rok nepočítaně, stačí si tedy pro nějaké dojet. Vlastík, který je také vybaven kolem, pojede s ním. Na kopec do Vlkova jim pomůže šofér náklaďáku, který je dohoní, když oba kluci tlačí kola nahoru do krpálu, a hodí obě kola i oba kluky na korbu. Inu, 70. léta. Získání štěněte u strejdy probíhá hladce, jako bonus ještě prohlídka lišek a muflonů v oboře a zpátky už to bude hezky frčet z kopce. Závěrečné rozuzlení ohledně tety a psa už prozrazovat nebudu.
Vítek na výletě je příběhem ještě banálnějším než Honzíkova cesta, ale pamatuji si, že jako malého mě i tato kniha zaujala a bavila. A myslím, že dnešnímu dětskému čtenáři také neuškodí, když se začte do knihy, kde malý hrdina prokazuje značnou porci až dospělé samostatnosti a s tím spojených povinností.
Odkazy:
Dvěma knihám Bohumila Říhy už jsem se věnoval:
Honzíkova cesta: Četli jsme: Honzíkova cesta (Bohumil Říha) - Médium.cz
Indiánská romance: Četli jsme: Indiánská romance (Bohumil Říha) - Médium.cz
Vítek na výletě na Databázi knih: Vítek na výletě - Bohumil Říha | Databáze knih
Autor Bohumil Říha: Bohumil Říha - Životopis | SPISOVATELE.CZ
Dílo Bohumila Říhy: Slovník české literatury
