Článek
Dva juristi, jeden student IT a jedna čerstvě zaměstnaná slečna. Zní to jako špatný vtip? Mohl by. Povyprávím vám o našem velkém výletu, o velkém roadtripu Apeninským poloostrovem, o všech zážitcích počínaje plánováním výletu přes samotnou cestu až po zážitek z ubytování u římského hlavního nádraží. A nezapomenu ani na to špatné.
S nápadem na roadtrip po Itálii přišel můj přítel přibližně v polovině dubna. Oslovili jsme dva přátele, kteří v podstatě bez váhání souhlasili. Následovala tvorba itineráře - jinými slovy bezhlavé hledání zajímavých míst v Itálii, která chceme vidět. Bologna. Matera. Neapol. Bari. Benátky. Pobřeží Amalfi. Řím. Vážně chcete vidět Řím? Má to cenu na tak krátkou dobu? Neshody o tom, co kdo chce vidět a prožít.
Termín jsme také vybrali bez větších obtíží, a tak jsme si každý snil o tom svém kousku Itálie, který na deset dní zažijeme. Já jsem se těšila na večerní procházky u moře, přítel se těšil na krásnou přírodu, kamarád se těšil na dobré jídlo a kamarádka na nejkrásnější vyhlídky a pohledy, které Itálie může nabídnout. Ale splnila Itálie, respektive náš výlet, tato očekávání? Z části. Nedivili jsme se, počítali jsme s tím, že se naše šedé obrázky představ zcela nevybarví. A já osobně teď hodnotím celou cestu, kterou už máme za sebou, jako cestu, která i tak předčila moje očekávání.
Plánování cesty jsem zahájila ke konci května. Začalo mi zkouškové a já jsem od učení unikala, jak jenom to šlo. A tak jsem do internetové mapy zadala jasné body. Praha-Neapol-Praha. A pak jsme přidávali další místa. Začneme v Modeně, budeme pokračovat s menšími zastávkami do Říma, z Říma do Neapole, pak pobřeží Amalfi a Salerno, Matera a pak volným tempem Bologna a odtamtud rovnou do Prahy. Nakonec naše cesta byla na zastávky bohatší; na západním pobřeží jsme plán více méně nakonec dodrželi, ale na východním pobřeží jsme se tak volně potulovali a užívali si, nakonec jsme přidali Bari, oblast Puglia a Benátky. Jenom po Itálii jsme urazili přibližně 3 500 km, konečné číslo zahrnující cestu z i do Itálie ale bylo přesně 4 455 km.
Než se vydáte na takovou cestu, musíte vzít v úvahu spoustu náhodných faktorů, které mohou vaší cestu ovlivnit. Kolony u mýtných bran, někdo, kdo potřebuje kávu co dvě hodiny (a z pětiminutové zastávky u benzínky se vždy stane alespoň 15 minut, to vám garantuji), někdo, kdo potřebuje neustále přerovnávat kufr nebo někdo, kdo neumí navigovat, a tak vám cestu o dobrou půlhodinku prodlouží, a to alespoň dvakrát za cestu (a ještě to tají před zbytkem posádky), tankování a komplikace se samoobslužnými stojany, rozbité auto nebo zmatení plynoucí z nepochopení zvyklostí hostitelské země - zkrátka je toho spousta. A všechny tyto malé faktory umí čas naplněný prázdnem nafouknout do obludných rozměrů.
Pokud jste člověk, který vezme iniciativu do svých rukou, počítejte s tím, že tímto člověkem pro ostatní zůstanete, proto si to dobře rozmyslete. Komunikace je ale základ a pokud dobře rozdělíte úkoly, už se nebudete muset o mnoho starat, jen o tu část, která na vás zbude. V tomto bodě je dobré upozornit na výběr přátel, se kterými na cestu vyrážíte - abyste ještě po návratu těmi dobrými přáteli zůstali.
A plánování rozpočtu. Byli jsme konzervativní a počítali jsme s vyššími cenami všeho. Nevešli jsme se do optimistické varianty 15 tisíc, vešli jsme se ale nakrásně do té pesimistické varianty 20 tisíc - a může za to jen naše touha po zmrzlině, Aperol Spritzu, kávě a dalších zbytných dobrůtkách. Nemuseli jsme se omezovat, stačilo přemýšlet. Párkrát jsme se za cestu finančně trochu spálili, nakonec jsme to ale vždy brali z toho lepšího konce.
A teď už by jen zbývalo přesunout se k prvnímu dni cesty.
Nadcházející díl: Den plný únavy
