Článek
Petiční činnost příznivců a odpůrců manželství pro všechny začíná připomínat zákopovou válku. Výzva některých představitelů církví a náboženských společností k odvolání Aliance pro rodinu ze struktur státu ťala do živého a odpovědi na sebe nenechaly dlouho čekat.
Skupina konzervativních zástupců církví vydala vlastní prohlášení, ve kterém se podle svých slov zastává a podporuje manželství výlučně jako svazek muže a ženy. Nejde přitom pouze o zpupnou protipetici; je zjevné, že tradiční církve dostaly strach. Návrh zákona o manželství pro stejnopohlavní páry prošel poprvé v naší historii do druhého čtení a riziko, že bude schválen, je pro ně příliš významné. Text prohlášení používá osvědčený jazyk tradicí a jistot.
„Společenská praxe neustále ukazuje,“ stojí v deklaraci, „že manželství muže a ženy je nenahraditelným základem pro tvorbu kvalitní rodiny a zdravé fungující společnosti. Tam, kde se rodina rozpadne, rozpadne se i stát.“
Signatáři prohlášení zaspali dobu
Pokud něco společenská praxe ukazuje, tak jedině to, že manželství jako pojem není základ vůbec ničeho. Institut stejnopohlavního manželství u nás ještě neexistuje a tradiční manželství a rodina je přesto minimálně v krizi. Rozpadá se téměř polovina manželství, více než polovina dětí se rodí mimo něj.
Manželství už dávno ztratilo monopol k plození dětí a už dávno není jistotou, která trvá. Stále více párů hledá (nebo je donuceno hledat) jiné možnosti, jak uspořádat svůj partnerský i rodičovský život. Rodiny se rozpadají, rozšiřují a spojují. Díky tomu se ukazuje, že i mimo manželství mohou dospělí udržovat kvalitní vztahy, ukazuje se, že i mimo manželství mohou vyrůstat spokojené děti. Nenahraditelným základem pro tvorbu kvalitní rodiny jsou zdravé, kvalitní osobnosti dospělých; pokud k tomu mají úřední štempl, jde z hlediska kvality a zdraví rodiny o příjemný (a i podle LGBT komunity více než potřebný) bonus, nikoliv o nevyhnutelnost.
Nelze než respektovat, že tradiční katolík vidí roli manželství přece jen trochu jinak. Pro něj se od svátosti manželství skutečně odvíjí jeho rodinný život. V sekulární společnosti ale neuspějí teologické argumenty. Církvi nezbývá, než vstupovat do veřejné debaty apelem na hodnoty, které jsou platné i mimo ni. Co zapůsobí na společnost vždycky a téměř jistě, je důraz na rodinu a potřebu ji chránit. Ačkoliv svatby gayů ovlivní kvalitu tradičních manželství asi tak, jako prodej akvarijních rybek v Monaku ovlivní HDP Konga, text prohlášení oboje směšuje:
„Proto je třeba ze strany státu i občanské společnosti manželství a rodinu chránit, podporovat a cíleně rozvíjet, protože stabilní rodina je v každé době jedním z nejdůležitějších stavebních kamenů společnosti.“
Rodiny ohrožuje egoismus a domácí násilí, ne sňatky gayů
Snaha vyvolat ve věřících i široké veřejnosti dojem, že odmítání stejnopohlavních manželství ochrání, podporuje a rozvíjí ta tradiční, je mimořádně podlá a zákeřná. Hraničí se lží a šířením poplašné zprávy. Pokud nám jde především o formu, tak ano. Zcela nevyhnutelně a logicky po legalizaci stejnopohlavních manželství procentuálně klesne počet tradičních svazků vzhledem k celkovému počtu uzavřených manželství. Je otázkou, jestli nám nemá jít přece jen více o obsah.
Signatáři prohlášení sami označují text jako spontánní, snad aby zdůraznili, jak akutně se skrze něj potřebovali vymezit. Jako věřící člověk bych ráda viděla i jiná spontánní prohlášení. Ráda bych viděla apel na redefinici znásilnění, na odmítnutí snížení hranice bezbranosti pro dětské oběti sexuálního násilí, na postavení tělesných trestů mimo zákon, na rozšíření kvalitní a dostupné sítě podpory pro rodiče vychovávající děti s postižením. Chtěla bych číst veřejná prohlášení, deklarace a petice za zlepšení ekonomické situace pečujících rodin, tlak na dostupné částečné úvazky pro rodiče na rodičovské dovolené, terénní sociální služby a krizové psychoterapeutické týmy pro rodiny v nesnázích. Ráda bych viděla církve zastávat se rodiny a jejího blahobytu tam, kde je to opravdu naléhavé.
Faktem ale je, že se stěží dočkám. Konzervativní složka českých církví má totiž plné ruce práce s ochranou rodiny podle svého gusta: odmítáním sňatků gayů a Istanbulské úmluvy.
To je totiž nejspíš to nejpalčivější, co dnes rodiny trápí.
