Hitlerova údajného syna dala jeho matka k adopci. Měl devět dětí, kvůli původu přišel o ženu

V roce 1916 se Evropa zmítala uprostřed první světové války. V této neklidné, nebezpečné době se francouzská tanečnice Charlotte Lobjoie seznámila s tichým německým vojákem s pronikavýma očima a začala si s ním románek. Nevíme a už nikdy se nejspíš nedozvíme, jestli uhranul on jí nebo ona jemu, jestli se do sebe zamilovali nebo jestli šlo jen o příležitostné povyražení. Z vyprávění Charlotte víme jen to, že bylo léto, ona byla svobodná a on byl mladý desátník německé armády jménem Adolf Hitler.

Hitler vstoupil do armády dobrovolně. Ačkoliv měl rakouské občanství, z Vídně, kterou se potuloval v mládí, se znechucením utekl do Mnichova. Tam zahořel láskou k německému nacionalismu a narukoval k bavorské jednotce, ve které většinu času působil jako polní kurýr. V letech 1916-17 se jeho pluk nacházel v severní Francii. Právě tam, na polích u Fournes-en-Weppes, malého městečka západně od Lille, si pohledného mladíka uprostřed nastoupeného šiku mladých německých vojáků měla všimnout Charlotte Lobjoie.

Podle vyprávění svědků tvořili ti dva prapodivný pár. Nerozuměli si vzájemně ani slovo, Charlotte přesto pozorně naslouchala Hitlerovým plamenným řečem v němčině a sledovala ho, jak si črtá do skicáku. Nakreslil si i ji - neumělá, kýčovitá kresbička pohledné Francouzky v klobouku se dochovala do dnešního dne. Podle Charlotte Lobjoie nezůstal jejich vztah bez následků. Nedlouho poté, co se měl její německý milenec vrátit ke své jednotce, měla zjistit, že je těhotná. Věděla prý tehdy určitě, že otcem dítěte je Hitler. Prekérní situace tehdy nebyla neobvyklá; ve Francii bylo v té době počato mnoho dětí, které byly produktem pomíjivé lásky francouzských panen a německých vojáků. Charlotte se ale prý za těhotenství styděla a svého syna, který spatřil světlo světa 25. března 1918, ihned po narození předala na výchovu svým rodičům. Chlapeček, kterého pojmenovali Jean-Marie, vyrůstal v jejich péči bez účasti matky, která se roku 1922 vdala. Její manžel, litograf Clémence Loret, byl vážený muž a rozhodl se svého nevlastního syna finančně podporovat. Dovolil také, aby Jean-Marie nesl jeho příjmení. Po smrti prarodičů Lobjoieových ve 20. letech se ale Charlottina sestra Alice zasadila o to, aby chlapce adoptovala rodina bohatého stavebního magnáta ze Saint-Quentinu. Malý Jean-Marie tak mohl místo vesnické školy nastoupit na chlapeckou internátní školu a obdržet kvalitní vzdělání. Roku 1936 narukoval do francouzské armády a po válce pracoval jako železničář.

Jméno svého otce se měl Jean-Marie dozvědět až na matčině smrtelném loži. Tvrzení o Hitlerově otcovství přijal bez výhrad za své.

Po konci druhé světové války se vyrojila celá řada spekulací o Vůdcově sexualitě. Některé z nich možnost Hitlerova otcovství připouštěly (měl prý být velký svůdník), jiné ji přímo vylučovaly (Hitler měl být asexuál, homosexuál nebo alespoň impotent). Pravda nejspíš nebude nijak extrémní; z historických pramenů víme, že Hitler v průběhu svého dospělého života navazoval milostné vztahy se ženami. O tom, na jaké bázi byly založené a nakolik kvalitně byly žité, se sice můžeme jen dohadovat, podle výpovědí a dvojsmyslných narážek Hitlerovy dlouholeté partnerky Evy Braunové je ale pravděpodobné, že Hitler byl fyzicky schopen a také ochoten účastnit se sexuálních styků. Měl také vyhraněný vkus: podle poválečných výpovědí svých nejbližších spolupracovníků preferoval ve své společnosti ženy mladší, méně inteligentní, které by ho „nezpochybňovaly v jeho práci a nebránily mu v odpočinku ve volném čase“. Navenek si každopádně pečlivě udržoval image celibátníka, který se nenechává ovládat city a který svůj život vyplňuje pouze svou prací pro Říši. Protože kult osobnosti vyžadoval, aby se stal sex symbolem pro každou jednu Němku, nebylo žádoucí, aby informace o jeho milostném životě pronikly na veřejnost. Ne všechny detaily byly ke chlubení - nejméně čtyři z žen, se kterými Vůdce udržoval minimálně blízký přátelský styk, se po dobu jeho trvání pokusily o sebevraždu.

Příběh o Hitlerově utajeném synovi se v Loretově rodišti ústně předával už od konce války, v 70. letech 20. století se pak dostal na veřejnost. Horkou zprávu citovaly především populární magazíny, objevila se ale i v některých renomovaných publikacích (např. v historickém časopise Zeitgeschichte). Pátrání po kořenech Jeana-Marie Loreta se ujal německý historik Werner Maser, kterému se podařilo shromáždit výpovědi několika očitých svědků. Někteří z nich vypověděli, že vídali německé důstojníky, jak během 2. světové války nosí paní Lobjoieové obálky s penězi, Hitlerův osobní komorník Heinz Linge zase tvrdil, že Hitler roku 1940 tajně pověřil Heinricha Himmlera, aby vypátral Loreta i jeho matku. Loret byl navíc během války dosazován do postů, které neodpovídaly jeho věku a chabým výsledkům ve službě - spekulovalo se, že mu pohodlnější místa u francouzské policie zařídil sám Hitler.

I navzdory těmto svědectvím se dnes odborníci většinově shodují, že Adolf Hitler nemohl být skutečným otce Jean-Marie Loreta. Poukazují především na chabé důkazy, z nichž většinu tvoří tvrzení Jeana-Marie pocházející přinejlepším z druhé ruky, a také na logickou nesourodost celého příběhu (podle vyprávění Jeana-Marie měla např. jeho matka cestovat s plukem jeho otce napříč Francií, což nebylo vůbec obvyklé). Wernera Masera vědecká obec nařkla ze senzacechtivosti a z toho, že skutečné vědecké metody pokládá na oltář komerčním zájmům. Krom toho měl Hitler sám o vztazích německých vojáků a francouzských žen hovořit s pohrdáním:

„Nemají vůbec smysl pro čest,“ vyjádřil se na jejich adresu (nutno říct, že by to nebylo poprvé, co si Hitler v otázkách sexuální etiky počínal pokrytecky).

Říká se, že historii píšou vítězové. Charlotte Lobjoie stála po druhé světové válce na straně vítězů a na rozdíl od Hitlera ji taky přežila. Přežil i její syn, který verzi své matky o Hitlerově otcovství přijal nekriticky za svou a až do konce života o ní nepochyboval. Když ho historik Maser provázel koncentračními tábory svědčící o Hitlerových zločinech, bránil se slovy: „Já si svého otce nevybral!“

Jean-Marie Loret zemřel roku 1985. Byl několikrát ženatý (první žena ho měla opustit poté, co se zalekla fám o jeho údajném otci) a zplodil nejméně devět dětí. Většina z nich ještě žije - ani oni o pravdě svého otce vesměs nepochybují. Jeden z nich, Philippe Loret, žije v domě vyzdobeném nacistickými relikviemi a v rozhovoru s novináři plamenně hovoří o čistotě rasy a spiknutí rodu Rotschildů. O rodině Loretů je ve Francii čas od času slyšet: jako třeba tehdy, když se chtěli soudit o honorář za prodej knihy Mein Kampf. Napsal ji přece jejich děd, Adolf Hitler.

ZDROJE:

Allen, Peter: „Hitler had son with French teen“ (17.2.2012). The Telegraph. Čteno 26.9.2024

Khetani, Sanya: „The Weird Story Of Adolf Hitler's 'Illegitimate French Son'“ (17.2.2012). Business Insider. Čteno 26.9.2024

Serena, Katie: „Jean-Marie Loret: The Man Who Believed He Was The Secret Son Of Adolf Hitler“ (24.2.2023). AllThatsInteresting.com. Čteno 25.9.2024

Stewart, Will: „French plumber takes DNA test to prove he is Adolf Hitler's grandson after his grandmother had a fling with the Fuhrer when she posed for one of his paintings“ (23.4.2018). Daily Mail. Čteno 26.9.2024