Článek
Jedna z prvních věcí, které jsem dostala k narození dítěte, byl osobní dárek přímo pro mě. Hezká sklenice na víno z matného skla s ozdobným nápisem ve smyslu: „Protože být mámou je fakt těžký.“ Potěšilo mě to, sklenici jsem si vystavila a pak na ni často se zájmem koukala. Při jednom z těch mnoha koukání mi došlo, že dítě se ještě ani nenarodilo a někdo kolem mě už předpokládá, že se mi z péče o něj bude chtít pít. Já, která piju tak málo, že ani nemám doma vlastní sklenice na alkohol a opila jsem se jednou v životě ze tří deci vína. Orosil mě tenkrát studený pot.
Možná by to znělo jako roztomilá anekdota, kdybychom k tomu neměli ta smutná čísla. Alkohol je nejrozšířenější drogou u nás a jeho nadužívání má extrémně negativní vliv na sociální i ekonomickou pohodu rodin. Přítomnost alkoholu v běžném životě rodin na sebe kumuluje negativní sociální jevy pěkně jeden po druhém. V zjednodušeném překladu: když se doma více pije, tak se tam taky často více řve, více bije a více zanedbává. Je tam méně peněz, energie a trpělivosti. Každý si umíme představit, jak vypadá čítankově odstrašující příklad opilého taťky; že a proč u nás pijí děti, jsem psala nedávno. Proč ale pijí jejich mámy?
Jinak bych se z těch dětí zbláznila
Čas od času se v divokém světě internetových diskusí objeví nějaká, která poskytne prostor veřejně vyznat svůj vztah k alkoholu. Z diskusí na mateřských fórech vyplývá, že nepijí zdaleka jen taťkové, co po vydatném doušku dají rošťácky líznout pěny dětem (o tom, že pijí i děti, jsem psala nedávno). Pijí totiž taky mámy.
„Dám si tak sklenku, dvě, když děti usnou,“ píše anonymní diskutérka. „Nevidím na tom nic špatného, někdo má rád kafe, já si dám jako relax to víno. Normálně pak funguju.“
Jiná účastnice diskuse přizvukuje. „Chlapi si taky zajdou po práci na jedno nebo na dvě. Tak proč ne já?“
„Dám si večer trochu vína, protože jinak bych se z těch dětí už zbláznila. Neumím si už představit ten svůj večerní oraz nemít.“
Vypadá to, že mámy zkrátka pijí, protože jsou mámy. Protože nikdy nekončící denní rutina je na ně moc, dají si večer sklenku červeného u seriálu, vypnou a život je pro ně zase na chvíli hezký. Pijí, protože je to dobrý, a když je to dobrý a je to na chuť, tak je to vlastně něco jako čokoláda nebo chipsy, takže je to i neškodný. Prý si tu sklenku mají dát, i když se jim zrovna po celém tom příšerném dni nechce do sexu, že to pak půjde snáz; tak si ji teda dají, aby byly kromě dobrých matek i dobrými manželkami. Řada z nich pije, protože stereotyp rodičovství v nich vzbuzuje úzkost a sklenice alkoholu příjemně rozptýlí neutuchající strach a stres spojený s nepřetržitou péčí o děti. Jiné sáhnou po alkoholu, protože i s manželem a čtyřmi dětmi se cítí být samy. Jiné, protože jsou k smrti unavené, nebo přímo vyhořely a s vínem si alespoň na chvíli vyprázdní hlavu. Další, protože prostě nejsou šťastné. Rizikovost pití alkoholu přitom začíná tam, kde přestane být jen občasnou chuťovkou nebo nahraditelnou kratochvílí a kde mu vtiskneme smysl a význam, který ale ve skutečnosti nemá.
Už dvěma sklenicemi vína denně překračujeme hranici bezpečného pití, tvrdí adiktologové
Dnes už víme, co je to rizikové pití. Víme, že člověk se nemusí válet na chodníku před domem v kaluži vlastních zvratek, aby pil rizikově, nemusí hulákat a trávit noci po záchytkách. Může u toho vlastně vypadat docela dobře: může klidně sedět doma na svém čistém voňavém gauči s nohama na konferenčním stolku, popíjet z elegantní sklenky a držet ji se starosvětsky zdviženým malíčkem. Po jedné sklenici přijde druhá, někdy třetí. Pak jde spát, ráno vstane svěží a může se zase těšit, až se večer otevře nová lahev. Že to zní poněkud přitaženě za vlasy? Úplně není. Takto rizikově, tj. na množství alkoholu více než jednu sklenici vína denně, pije mezi 15-20 % žen na rodičovské dovolené. Drtivá většina z nich je ve věku mezi 30-45 lety. Je navíc specifikem ženského pití, že se místo hospod odehrává spíše doma, a že místo piva nebo kořalky je to přece jen to víno.
Vrátím se k broušené sklenici, kterou jsem před lety dostala darem. Stále ji mám vystavenou. Jestli máme jako společnost sklony tolerovat rizikové pití, pak tolerance pití na rodičovské dovolené (a s dětmi obecně) má ještě úplně jiný rozměr. Každý ví, že s dětmi je to občas pěkně náročné, a když je to náročné, tak se trocha vína dobře hodí; alespoň tak to tvrdí marketing, který dal vzniknout i mé sklenici. Tohle pití totiž není jen tolerováno, je přímo propagováno. I mně samotné občas přijde na mysl, že dneska by se mi z dětí chtělo opravdu hodně opít. Už ani sama nevím, kdy jsem tuhle rodičovskou zkratku slyšela poprvé a jak to, že se mi tak hluboko zaryla do mysli. Obraz rodiče, jak se zoufalým výrazem stojí nad spouští, kterou vyrobily jeho děti během uplynulých pěti minut, a nalévá si k tomu alespoň to víno, když už nemá na nic jiného, je námětem mnoha kreslených vtipů a memů.
Jen Psychiatrická nemocnice v Bohnicích ročně hospitalizuje na dvě tisícovky žen s poruchami spojenými s nadměrným užíváním alkoholu. Téměř každé takové porouchání se začíná dvěma nevinnými sklenkami vína večer, když utichne všední ruch a máma má konečně zase čas na to nebýt chvíli jen máma.
Tak až budeme příště zase s nervy v háji, dejme si raději tu čokoládu. Nebo zelený čaj. Nebo knížku. Nebo vanu, nebo sex, nebo všechno dohromady. Toho vína raději jen trošku a jen někdy. Protože být mámou je někdy fakt těžký, ale být mámou alkoholičkou je ještě o dost těžší.
