„Muže před tankem“ Číňané vídat nesmějí. Fotku neznámého rebela zachránily trenky

Rok 1989 byl pro země bývalého sovětského bloku rokem velkých změn. Během několika málo měsíců se zhroutily vládnoucí režimy v Polsku, Maďarsku, Československu i NDR, o rok později je následovaly i další východoevropské státy a konečně roku 1991 padl i Sovětský svaz. S výjimkou Rumunska se revoluce všude obešla bez významných projevů násilí a početnější ztráty na životech. Na jaře 1989, ještě, než rozpálila Evropu, ale revoluční jiskra přeskočila hranice kontinentu až do Pekingu, kde 4. června způsobila požár. Komunistická strana Čínské lidové republiky toho dne brutálně rozehnala stotisícový dav demonstrantů, kteří se sešli při pietním shromáždění na náměstí Tchien-an-men (náměstí Nebeského klidu). Následkem přímé palby v davu zemřelo až deset tisíc lidí. Že jste o tzv. Pekingském masakru slyšeli jen málo nebo dokonce vůbec? Čína detaily celé události doteď sdílí jen nerada, stejně jako se nerada vyjadřuje o osudech jednotlivých aktérů protestů.

Mezi mnoha neznámými tvářemi nepokojů okolo 4. června je i on: neznámý hrdina ze světově známé fotografie, který se s igelitkou v ruce postavil před kolonu čínských tanků.

Série demonstrací přilákala pozornost mezinárodních médií. V Pekingu se sešly desítky zahraničních novinářů, mezi nimi i americký fotoreportér Jeff Widener. Dvaatřicetiletý Widener byl součástí zpravodajské agentury Associated Press, ve které zastával pozici hlavního editora fotografií pro jihovýchodní Asii. Jeho specialitou byla sociální témata - kromě chudoby, prostituce nebo dětské práce dokumentoval i válečné konflikty nebo občanské nepokoje. Není divu, že když v komunistické Číně vrcholily protesty bojovníků za svobodu a demokracii, z Associated Press poslali na místo právě jeho.

Widener vzpomíná, že události v Pekingu nabraly spád už 3. června, kdy byl svědkem průjezdu hořícího obrněného vozu davem demonstrantů. Sám té noci schytal ránu velkým kamenem přímo do hlavy, která jen zázrakem neskončila fatálně - byl zraněn a krvácel, ale většinu energie z nárazu místo lebky absorboval jeho fotoaparát. Widener totiž vlastnil Nikon F3, jehož tělo bylo vyrobeno z titanu.

„Já nezemřu pro vaši zemi,“ oznámil svým čínským přátelům s rukama od krve a chystal se ustoupit z rozvášněného davu. Ani on, ani nikdo jiný nemohl vědět, že toho dne předalo politbyro vedení armády instrukce, podle kterých mělo být k okamžitému ukončení nepokojů využito všech dostupných prostředků. Skrz média bylo vyhlášeno stanné právo a televizní hlasatelky varovaly občany, aby neopouštěli své domovy:

„Pamatujte na tento černý den,“ pronášely chmurně oděny v černý smuteční úbor. Rozkaz zněl jasně: náměstí Nebeského klidu mělo být vyklizeno do šesté hodiny ranní následujícího dne. Protože se tak nestalo, střet ozbrojených složek s demonstranty vyústil v krveprolití.

Jeff Widener přežil zbytek noci na 4. června v bezpečí hotelového pokoje na rohu náměstí, do kterého si stihl z kanceláře Associated Press přemístit veškeré své vybavení. Hrozilo, že mu bezpečnostní složky odepřou možnost se ubytovat, skrz konexe se mu ale podařilo se dostat dovnitř. Dění na náměstí sledoval s fotoaparátem v ruce skrz pootevřené okno. Fotografoval vše, co mohl, až mu během dne došel film a nebýt několika dobrodinců, kteří mu pomohli opatřit jiný, nikdy by nemohl nafotit nejslavnější snímek své kariéry.

5. června 1989, jen pár hodin po krvavém masakru, sledoval Jeff Widener z okna svého pokoje zvláštní výjev. Širokou třídou, která vedla pod okny hotelu, se blížila kolona čínských bojových tanků typu 59. Sem tam se ozval výstřel, křik a tupé rány. Kolona postupovala a najednou se zastavila. Na scéně se totiž objevil muž, který do historie vešel jako „tank man“ - ve volném překladu „muž před tankem“.

Vynořil se jakoby odnikud. Byl tak nenápadný, jak jen mohl být, vypadal jako ten nejobyčejnější ze všech Číňanů. Na sobě měl bílou košili a černé kalhoty, v rukách třímal dvě igelitky s nákupem. Šel zrovna okolo. Aniž by odložil nákup, bez zaváhání se postavil před vedoucí tank, a když kolona zastavila, jednou z igelitek na něj ukázal. Tank se ho poté pokusil objet, ale muž se přesunul spolu s ním a neuhnul ani o píď. Když se i tank dostal do slepého bodu, ze kterého už nebylo kam uniknout, muž odhodil tašky a vydrápal se na něj. Vylezl na vrchol pancéřové věže a zdálo se, že má krátký rozhovor s členem posádky u střeleckého poklopu. Když se poklop zavřel, muž seskočil dolů a pokusil se znovu zabránit koloně v pohybu. V tu chvíli se už ale z davu vynořily dvě postavy v modrých stejnokrojích a odtáhly ho pryč. Zmizel nadobro.

Nejslavnější fotografie Jeffa Widenera zachycuje hned úvodní moment celé scény. Je prostá, skoro naivní. Osaměle na ní stojí jeden muž proti čtyřem tankům, ruce s igelitkami napěchovanými jídlem má svěšeny podél těla. Na neznámého rebela tehdy mířilo více objektivů, ale jen Widenerův záběr obletěl svět. Získal za něj několik prestižních ocenění, Pulitzerova cena mu utekla jen těsně. Aniž by tušil, jak velkou pozornost vzbudí, podařilo se mu film i s ikonickou fotkou propašovat z hotelu velmi originální formou: mladý student jménem Kirk Martsen, který Widenerovi pomohl se do hotelu vůbec dostat, ho pronesl do bezpečí ve vlastních trenýrkách, do kterých je fotograf vlastnoručně zašil.

Čínská strana dodnes ráda předstírá, že k událostem kolem 4. června 1989 nikdy nedošlo. O masakru na náměstí Nebeského klidu se nemluví ani nevyučuje na školách, jeho výročí nepřipomínají média. Když už je to nevyhnutelné, hovoří se o něm eufemisticky jako o „incidentu z 4.června“. Fotografii muže, který se před tank postavil s igelitkou v ruce, Číňané ideálně nesmějí vůbec vídat - nebo se o to cenzura alespoň snaží. Jeho jméno i osud se dosud nepodařilo odhalit; odpovědné úřady sdělily jen tolik, že dotyčný nebyl zabit ani mučen.

„Nemůžeme ho najít,“ odpovídal po léta mluvčí čínské komunistické strany na zvídavé dotazy novinářů. I přes zásahy cenzury (snímek patří v Čínské lidové republice k nejcenzurovanějším vůbec) a smutnou skutečnost, že její působení nese ve své zemi ovoce, jde o jeden z nejcitovanějších snímků na světě. Dodnes koluje médii a jeho příběh se oživuje zas a znovu v myslích nejmladších generací napříč zeměkoulí. Odvahu a sílu přesvědčení muže, který zastavil tank párem igelitek, oceňují všude - všude kromě Číny.

ZDROJE:

Almon, Kyle: „The story behind the iconic ‚Tank Man‘ photo“. cnn.com. Čteno 16.7.2024

Beaumont, Peter: „Thirty years on, the Tiananmen Square image that shocked the world“ (11.5.2019). The Guardian. Čteno 16.7.2024

Sommerlad, Joe: „Tiananmen Square massacre: Who was the Tank Man and how is he being remembered today?“ (4.6.2020). Independent. Čteno 16.7.2024