Článek
Dle mého názoru svou roli sehrává již základní škola. V této instituci se žák setkává poprvé s fyzikou, přírodopisem nebo matematikou. Pokud pak jdou studenti na technicky orientovanou střední školu, je to už z půlky vyhraný zápas. Je šance, že se oboru budou později věnovat, ať už v praxi, nebo v dalším studiu. Anebo jim střední škola techniku znechutí natolik, že raději nastoupí na humanitně orientovanou školu. Větším oříškem jsou studenti gymnázií. Při nástupu na takový typ školy nemusí studenti být rozhodnuti, jakému oboru se budou po škole věnovat, většinou jen tuší, že budou nuceni nastoupit na vysokou školu, aby získali nějakou kvalifikaci. Na škole jim může být kvalitní výukou předestřena výhoda studia technických a přírodovědných oborů, mohou mít zapáleného kantora, který je přesvědčí, že vydat se na studium kupříkladu IT je sice náročná cesta, ale zároveň způsob, jak být dobře zajištěn a nemít strach a nouzi o práci.
Největším problémem přírodních věd je dle mého názoru určitá abstrakce. Učitelé by měli se snažit vysvětlit, jak tu kterou látku užijí studenti v praxi, nejlépe i ti, kteří se oboru vůbec nebudou věnovat. Popřípadě prozradit, jak bude látka využita nadále. Zkusme takové posloupnosti a řady – za covidu všechno „rostlo geometrickou řadou“ (byť tuto znalost v této spojitosti snad již nevyužijeme), pochybuji ale, že i ti, kteří na tiskovkách omílali tento pojem dokola, mu dostatečně rozuměli. Biologii netřeba představovat, snad jen těch všelijakých měkkýšů, korýšů a láčkovců by nemuselo být tolik, třeba ve prospěch molekulární genetiky.
Znalosti přírodních věd nás zároveň i tak trochu chrání. No, užíval by snad někdo, kdo o chemii aspoň občas otevřel jedno oko, chlorečnan draselný, vynikající bělidlo? Člověk znalý fyzikálních zákonů by měl vědět, že při brždění není zábrzdná vzdálenost lineární, nýbrž kvadratická. Taková tepelná vodivost – ta se dobře projeví, když mokrou utěrkou vytáhnete horký pekáč. Jsou to všechno věci důvěrně známé, na „které není třeba mít techniku, stačí selský rozum“. Ale existuje spousta mnohem závažnějších věcí, které můžeme chápat jen s přírodními vědami a matematikou. Znalosti statistiky jsou dnes opravdu klíčové pro pochopení spousty společenských i přírodních událostí.
Praxe jako nástroj poznání i atraktivity
Dalším pilířem, který by měl podpořit zájem o přírodní vědy, je určitě praxe. Vidět výroby různých produktů, mít laboratorní cvičení. Na co si člověk sáhne (s kyselinou sírovou bych to ovšem nebral tak doslova), tomu lépe porozumí. Znamená to ale mít kvalitní učitele přírodních věd, kteří budou schopni taková cvičení realizovat. Klidně i drobně na úkor teorie. Je přeci fantastické pozorovat pod mikroskopem primitivní život bakterie, vyrobit si v laboratoři třeba sodu nebo ve fyzice sestavit vlastní elektrický obvod. Věci konkrétní, hmatatelné, vždy funkční a neoddiskutovatelné. Nenabízí nakonec přírodní vědy větší jistotu než občanská nauka, kde je polovina témat věcí názoru?
Je tohle všechno mít dobré propojené i s informatikou. Aplikovat umělou inteligenci, ukázat ji jako dobrý nástroj pro primární práci s informacemi. Věnovat se statistice, excelu.
Učitelé přírodních věd jsou v nesrovnatelně těžší pozici z mnoha důvodů. Za prvé – je jich málo, jejich eventuální kolegové pracují za mnohem vyšší platy v soukromém sektoru. Za druhé – jejich předměty vyžadují často mnohem dražší a složitější vybavení, na jehož pořízení školy příliš prostředků nemají. Za třetí – přínos pro jednotlivého studenta není vždy tak evidentní, jako například v případě cizích jazyků. Za čtvrté – získat si pozornost studentů je tu mnohem těžší. Za páté – přírodní vědy mají jednu velkou (ne)výhodu. Nelze je „okecat“. Máš nějaký názor? To je pěkné, ale dokaž jej výpočtem, modelem, experimentem. A z toho kouká velká dřina. Ovšem taková dřina je stále dobře ohodnocena, ceněna a je pro naši společnost nezbytná.
Reference:
