Článek
Téhož dne přijíždějí dva transporty z Holandska se dvěma tisícovkami žen a mužů. Himmler si nechce nechat ujít selekci. Se svými nohsledy zamíří do železničního depa. Dorazí sem zrovna ve chvíli, kdy nová várka vystupuje. Část má štěstí. Pochybné, ale v danou chvíli nadějné. Je uznána za schopna práce. Zbytek, více než čtyři sta mužů, žen, dívek a chlapců míří přímo do plynu.
Spalovací pece v té době nefungují.
„Co budete s těly dělat?“ zajímá se.
„Pojďte se podívat,“ vyzve ho Rudolf Höss.
Himmler se svou svitou přihlíží, jak speciální komando složené z vězňů mrtvoly vynáší z plynové komory, hází je do společných hrobů a zaváží hlínou. Jeho tvář je lhostejná. Jde přece o běžný úklid! O skládku odpadu.
Následujícího rána vejde do ženské části. Skýtá neutěšený obraz. V přeplněném táboře si šíří epidemie tyfu. Část žen a dívek stojí seřazena na apelplacu. Stovky nových vězeňkyň včetně nemocných leží na zemi a spí.
Inspekce kápy v sukních, které přišly z Ravensbrücku, znervóznila. Jen aby si je Himmler nespletl s židovskými häftlingy! To by mohl být jejich konec. Moc dobře si uvědomují, že pro něj jsou stejný lidský odpad jako Židovky. Obyčejné kriminálnice. Chtějí se mu zalíbit. Udržet si své vlastní výhody. Předpisově, jako vojáci, se řadí jedna vedle druhé. Nehnutě v pozoru hledí přímo před sebe.
Himmler je zjevně spokojen. Na okamžik vydechnou úlevou. Červík nejistoty však hlodá. Budí pochybnosti. Co když se jim to jen zdá a reichsführer s nimi přece jenom zatočí jako s židovkami? Proč tedy nevyužít jeho momentální dobré nálady a neukázat, že říši slouží stejně věrně jako esesačky, které v krutostech překonávají i své mužské kolegy?! Spontánně se k nim přidají a zavelí.
„Svléknout do naha!“
Dívky ze sebe chvatně strhávají špinavé sovětské uniformy.
Takové ponížení! Taková hanba! Vzápětí přichází další povel.
„Pochodem vchod! Levou ruku natáhnout před sebe!“
Sebemenší prohřešek kápové i esesačky okamžitě trestají nemilosrdným bičováním. Himmler je nadšen. Neobvyklá přehlídka spojená s ukázkou techniky bičování se mu zamlouvá. Natolik, že ji v ženském lágru oficiálně povoluje. V podstatě to znamená, že bestie v sukních, z nichž mnohé byly odsouzeny i za vraždy, od tohoto dne židovky mohou zabíjet dle libosti.
„Březinka je nachystána k přijetí vězeňkyň.“
Hlásí tři týdny po Himmlerově inspekci velitel tábora Höss, jemuž se za pracovní úspěchy a úsilí dostalo povýšení na Obersturmbannführera SS.
Holá zem. Všudypřítomný prach. Zase hlad. Dívky jedí trávu, aby přežily. Ocitly se v bloku č. 13, kde našly jen kusy hadrů, jež zbyly po rudoarmějcích, kteří Březinku stavěli a které dal Höss po Himmlerově inspekci povraždit.
V Osvětimi I zažívaly nepředstavitelnou hrůzu. Myslely si, že už je nic nepřekvapí, že nic horšího je potkat nemůže. Jak jen se mýlily! Březinka překonávala i ty nejšílenější představy.
V jedničce ve sklepení z kohoutků crčelo aspoň trochu vody. Latríny se nacházely přímo v barácích. V Březince se místo umyvadel táhly šňůry kovových žlabů jako pro dobytek, s několika desítkami kohoutků, z nichž kapala studená, nahnědlá voda. Která se jí napila, dostala silný průjem.
Záchody byly na druhém konci lágru. V noci, uzamčeny v blocích, si vězeňkyně musejí ulevovat do kbelíků u zadního vchodu. Ve dne často mnoho hodin stojí seřazeny před blokem na apelu, aby je esesáci spočítali. Doba, kdy si mohou zaběhnout na latrínu, je omezená. Z hladu a špatné stravy střevními potížemi trpí téměř neustále. Latríny jsou ve dne stále plné zoufalců, čekajících, až se některá uvolní.
Ženy napravo. Muži nalevo.
Šest betonových řad s kulatými otvory od jednoho bloku k druhému. Pod nimi hluboká jáma. Každý den se do ní sype dezinfekční prostředek, z jehož čpavého, kyselého pachu slzí oči.
Prostřední řada je po celé délce oddělená zástěnou z jutové pytloviny, zakrývající střední část stojící osoby. Hlava a ramena jsou vidět, stejně jako kolena. Sedící má hlavu schovanou za zástěnou. Jeho zadnici v mezeře však přehlédnout nelze.
Absolutní ztráta soukromí. Naprosté ponížení. Lidská důstojnost jde stranou.
Zdroj: Heather Dune Macadam, 999: The Extraordinary Young Women of the First Official Jewish Transport to Auschwitz, CITADEL PRESS, New York 2019; Krausová Dita, Odložený život, Skutečný příběh osvětimské knihovnice, IKAR, 2018; Verfilmungsbuch IV, Film – Nr.: 1092-1118; Sign. - Nr.: V441/1-31 bis V569/1-5; Dokumentationsarchiv des österreichischenWiderstandes (DÖW)
