Článek
„Pojedete na práce do Německa…“
Vyhláškou téže instituce z 2. března bylo Židům nařízeno nosit na oděvu větší hvězdu. Jedenáctého dne uvedeného měsíce úřad přitvrdil. Všechny židovské domácnosti musely vchodové dveře bytu označit symbolem židovské hvězdy. Za dva týdny, 25. března, přišel další zákaz. Židé se bez povolení nesměli stěhovat z místa svého bydliště a mezi 18. až 8. hodinou se mimo něj zdržovat.
Jejich chystané deportace byly definovány alibisticky. Jako „zařazení Židů do práce na základě §22 nařízení č. 198/1941 Sl. z.“. Podle plánu měli být dopraveni do předem určených koncentračních táborů na území Slovenska, naloženi do vlaků a následně odvezeni na území Generálního gouvernementu. Na hranici měly být transporty předány německým bezpečnostním orgánům.
Už 5. března ministerstvo vnitra složkám zapojeným do akce oznámilo, že první transport ze Slovenska odjede 25. března 1942. Počítalo se s deportací židovských děvčat a žen z východu země. Soustřeďovat se začaly v Prešově 21. března ráno. Krátce poté se totéž opakovalo v okresech Humenné, Trebišov, Stropkov, Michalovce a Sabinov a v některých okresech Tatranské župy.
První transport do Osvětimi
„Pojedete na práce do Německa. Rodičům pomůžete živit rodiny. Přilepšíte jim,“ uklidňovali gardisté ženy a dívky z Humenného. V prvním chystaném transportu jich bylo 150.
Jmenný seznam je dlouhý: Deutschová Priška, nar. 1. 10. 1918; Davidovičová Margita, nar. 23. 3. 1923; Ehrenbergová Hena, nar. 19. 6. 1925; Ehrenbergová Helena, nar. 13. 12. 1922; Erlichová Dorota, nar. 4. 7. 1921; Friedmanová Edita, nar. 11. 7. 1924… Následují další a další…
Dívky na místo určení přijíždějí na povozech tažených koňmi, přicházejí pěšky, nohy prokřehlé, boty zapatlané rozbředlým sněhem a blátem. Některé provázejí rodiče, vděční za novou nečekanou pracovní příležitost. Dcery vydělanými penězi zmírní bídu, kterou rodiny trpí.
„Dál ani krok!“ Místní policajt prudce natáhl ruku, aby v zárodku zarazil jakýkoliv pokus rodičů dostat se do budovy školy s dcerami.
Nechápou. Proč je nemohou doprovodit jak se sluší a patří? Hlásí se přece na práci! Jako otcové a matky mají právo vědět na jakou a kam!
„Vedou je na nádraží!“ zakřičel kdosi z davu.
Nářek a pláč zaplavily ještě nedávno pokojné město Humenné. Pod sprškou tvrdých ran dopadajících na ruce, hlavy i záda těch, kteří se snaží dívky, kráčející ze školy, v níž se podrobily zahanbující prohlídce, z moci hlinkových gardistů vyrvat, se rozvášněný dav blíží k železniční stanici. Zavazadla mizí v přistavených dobytčích vagonech, následována dívkami. Dveře se zabouchly. Souprava se dala do pohybu. Vystoupily v Popradu, kde je nahnali do obrovské chladné budovy, v níž se povalovalo pár špinavých smradlavých slamníků.
Výstražná tabule v Osvětimi.
Brány pekelné se otevřely
Odpoledne 25. března 1942 do baráku vrazily stráže.
„Sbalte si své krámy a ven! Do řady! Marš na nádraží!“ hulákají gardisté a hrozí zbraněmi.
Se slzami v očích se dívky škrábou do vagonů, páchnoucích hnojem, výkaly. Ve 20 hodin 20 minut se souprava se supěním pomalu dává do pohybu. Škvírami do vozů proniká ledový březnový vichr. Lidský náklad v nelidských podmínkách.
Zhruba hodinu před polednem následujícího dne vlak zastavil. Dveře dobytčáků se s rachotem, provázeným zuřivým křikem stráží a nepřátelským štěkotem psů, rozlétly. Osvětim.
Dívky spatřily muže v pruhovaném oblečení. Pohledy vyprahlé. Jako by přišli z jiného světa. Cizího. Neznámého. Dosud nepoznaného. V tu chvíli ještě netuší, že jeho brány se jim právě otevřely dokořán.
„Raus! Schnell!“
Stráže SS řvou a biči švihají polské vězně ve snaze je přinutit co nejrychleji živý náklad transportu vyložit. Cesty zpět není. Ani pro Poláky, ani pro Slovenky. Existuje jen jedna jediná. Přímá. Komínem krematoria. O ní však dívky a ženy z východního Slovenska nemají tušení. Zatím.
Zdroj: Milan Belej, Hlavinka Ján, Levický Juraj, Dejiny židovskej komunity v Humennom, Humenné, ADIN, s. r. o., 2013; Macadam Dune Heather, 999 Neobyčajné ženy z prvého židovského transportu zo Slovenska do Osvienčimu, Vydavateľstvo IKAR, a. s., Bratislava, 2020; http://www.osvetim-auschwitz.estranky.cz/clanky/AuschwitzII.html
