Článek
Od někdejších vězňů jsem často slýchávala, jak moc to pro ně znamenalo. Bez ohledu na to, zda (ne)šlo o věřící, bez ohledu na stranickou příslušnost.
Malíř, grafik, ilustrátor a spisovatel Josef Čapek, grafik, typograf a malíř Vojtěch Preissig, pozdější 33. arcibiskup pražský a primas český Josef kardinál Beran, biskup, řeholník, jeden ze zakladatelů salesiánské provincie Štěpán kardinál Trochta, katolický kněz Bedřich Hoffmann, generál duchovní služby Metoděj Kubáň (1. února 1935 jmenován generálním vikářem katolíků československé armády)…
To jsou jen některá jména významných osobností, vězněných v Dachau. Mnozí zde našli smrt. Zmínku o kladenském děkanovi Josefu Kloučkovi, vězni s číslem 33734, jsem poprvé zaznamenala během cesty do Dachau od farníka Petra Hroníka, z farnosti u kostela sv. Václava v Kladně Rozdělově.
Svatý Václave, volá tě tvůj lid
„V případě Josefa Kloučka, děkana a vikáře kladenského arciděkanství, který se do lágru dostal 16. června 1939 a byl zde do 10. července téhož roku, se pravděpodobně jednalo o vůbec prvního duchovního z protektorátu, který si odpykával trest v Dachau.
Byl zatčen v souvislosti s událostí, která se na Kladně stala v noci ze 7. na 8. června 1939. Tehdy Jan Smudek zavraždil německého strážmistra Wilhelma Kniesta. Dne 8. června 1939 se konalo jubilejní padesáté výročí Krvavého Božího těla. Na náměstí stály oltáře. U jednoho z nich prý děkan Josef Klouček žehnal těmito slovy: ⹁Aby naše těžce zkoušená vlast znovu vzkvétala, k tomu nám dopomáhej Bůh a Matka Boží. Svatý Václave, volá tě tvůj lid - vrať své zemi požehnání, vrať svým dětem klid!ʼ
V souvislosti se smrtí Kniesta následovalo hromadné zatýkání představitelů města a tak se děkan P. Josef Klouček s ostatními kladenskými občany včetně starosty Františka Pavla, dostal nejdříve na brněnský Špilberk. Poté byl transportován do Mauthausenu a následně do Dachau.“
Nad farní kronikou
Josef Klouček do Kladna nastoupil po odchodu svého předchůdce P. Skály na odpočinek. Od 1. května 1937 byl jmenován děkanem a později i vikářem. Pocházel ze Studence v Podkrkonoší, nicméně město Kladno mu nebylo neznámé. Vletech 1916-1921 zde působil jako kaplan. Stejně jako jeho předchůdce Skála pečlivě vedl farní kroniku. Přehledně a podrobně do ní zachytil vše důležité, co ve farnosti zažil. Jak poznamenává Marie Hamanová, která ji pročítala, „Klouček popisuje protektorát i bouřlivá poválečná léta až do konce r. 1951“.
Když se Klouček na kladenskou faru přestěhoval, zapsal si: „Přiznám se, že jsem si po svém odchodu z Kladna v r. 1921 nikdy ani nepomyslil, že bych se někdy mohl stát zde duchovním správcem. Důvody, proč jsem zažádal do Kladna, byly dva. Jeden skoro materielní - že jsem se chtěl zbavit vyučování na přespolních školách, které mě unavovalo a druhý - že jsem chtěl vyhovět přání zdejších mnohých katolíků a kněží, kteří mě psali, abych žádal.“
Městská rada, jak dokládá zápis v kronice, ho přivítala vlídně.
„Podivil jsem se, jak se za těch 16 let duch na radnici změnil a jak ta rudá barva Kladna vyšisovala.“
Při slavnostní instalační mši 23. května byli v presbytáři mimo jiné za laiky přítomni JUDr. Harsa za městskou radu a pan důchodní Bohumil Zejšek jako patronátní komisař. Dobrou spolupráci s městskou radou a dalšími úřady po dvou letech přerušila okupace a Kloučkovo zatčení.
Když byl z Dachau po dvou měsících propuštěn, vrátil se do Kladna a pokračoval v práci ve svěřené farnosti. V plánu měl úpravu presbytáře kostela. Nelíbil se mu nevkusně přezdobený oltář. Proto inicioval sbírku na jeho opravu. V krátké době shromáždil dostatek financí. Interiér kostela dostal podobu, kterou má dodnes. Včetně nové, dosud zachované Křížové cesty. Po opravě byl kostel otevřen slavnostní mší 6. července 1940.
Politika nebyla jeho zálibou
Německé úřady do Kloučkova života zasáhly ještě jednou. Byl internován v kárném domě pro kněží, který se nacházel v klášteře v Zásmukách. Díky pevným morálním zásadám, odmítavému postoji k Němcům a okupaci, se mu po osvobození uznání dostalo i od nových představitelů města. V neděli 13. května 1945, po mši svaté, spolu s nimi a se zástupci politických stran před účastníky tábora lidu promluvil z balkonu kladenské radnice. Končil stejnými slovy, jako v červnu 1939. Svatého Václava opět poprosil, aby své zemi vrátil požehnání a svým dětem klid! Znění své řeči zaznamenal do farní kroniky s poznámkou, že ji bral jako jednu z forem pastorace.
Politika nebyla jeho zálibou, a tak se ze všech veřejných funkcí vyvlékl. Bylo třeba obnovit náboženský život, znovu pořádat církevní slavnosti, vydávat český katolický tisk. V roce 1948 Josef Klouček do kroniky napsal:
„Letošní únorový státní převrat lidově demokratického režimu zasáhl všechny složky národa.“
Rozepsal se o zřizování tzv. akčních výborů, o „očistě“ spolků, o kontrolách Charity Národní správou. Postěžoval si na omezení veřejných církevních slavností. V říjnu 1951 jeho zápis končí v půli věty. Další, pořízený jinou rukou, sděluje:
„28. 12. 1951 odvolán Nejvyšším Pánem odešel přerušiv svou horlivou práci na tvrdé Vinici Páně kladenské farnosti i vikariátu vysoce důstojný Pán Josef Klouček, arciděkan a arcibiskupský vikář. Odešel tiše a nečekaně, kněz, který svou dobrotou a laskavostí získal si srdce všech duchovních svého vikariátu i všech věřících. Za velké účasti duchovních i věřících z celého Kladenska po zádušních bohoslužbách a výkropu v arciděkanském chrámu Páně dne 3. ledna 1952 byla jeho tělesná schránka převezena k věčnému spánku na hřbitově ve Studenci v Podkrkonoší.“
Zdroj: Římskokatolická farnost u kostela sv. Václava v Kladně Rozdělově; Petr Hroník, místopředseda Spolku pro zachování odkazu českého odboje; 2010_Naděje_ŘK_Kladno (1).pdf; 2023_Naděje_ŘK_Kladno.pdf; Památník a pietní území - Památník Lidice
