Článek
Patří k těm, na něž se v průběhu desítek let, k naší škodě, téměř zapomnělo. Když sleduji válečné zpravodajství z Ukrajiny napadené Ruskem, mnohem silněji vnímám slova Jana Roubínka, ředitele Památníku Terezín, že „brzy… budeme potřebovat charismatické a schopné demokratické lídry – osobnosti, za nimiž lidé půjdou. Možná i vojevůdce, vyžádají-li si to okolnosti“. Jako příklad odvahy, čestnosti a odhodlání nikdy se nevzdat, uvedl důstojníky československé armády.
Vojenský velitel Sokola
Divizní generál Hugo Vojta (nar. 11. dubna 1885 v Táboře) byl jedním ze zakladatelů odbojové organizace Obrana národa, která se začala formovat bezprostředně po vzniku protektorátu. Stala se největší odbojovou silou na jeho půdě. Zrozena z pocitu zmaru, který aktivní důstojníci předválečné československé armády, jimž na podzim 1938 nebylo umožněno naplnit vojenskou přísahu a bránit vlast, trápil.
Hugo Vojta se stal prvním velitelem Zemského velitelství Čechy. V jeho čele však dlouho nezůstal. Záhy velení předal plukovníkovi generálního štábu Josefu Kohoutkovi. Hugo Vojta byl současně aktivním členem Sokola, s Obranou národa spolupracujícím, a tak byl ustanoven vojenským velitelem Sokola. Když v prosinci 1939 došlo k velkému zatýkání členů první garnitury Obrany národa, generálu Vojtovi se v ilegalitě na venkově podařilo uniknout.
Do evidence nebyl zařazen
V březnu následujícího roku byl při návštěvě Prahy zatčen a uvězněn v pankrácké věznici. Pravděpodobně počátkem září 1941 byl převezen do policejní věznice v Terezíně.
„Jeho pobyt v Malé pevnosti dokládá soubor dopisů, adresovaných podplukovníkovi Juliánu Stříbrnému, z nichž některé byly určeny právě pro Huga Vojtu. Dalším a posledním dokladem, souvisejícím s jeho osobou, je rozkaz k uvalení ochranné vazby (Schutzhaftbefehl), který byl nalezen v polovině 60. let minulého století během přestavby jedné z budov v Malé pevnosti.“
Jak Hana Procházková z dokumentačního oddělení Památníku Terezín dodává, o pobytu generála Vojty v terezínské policejní věznici nemají žádné úřední záznamy.
„Její vedení pravděpodobně již předem počítalo s jeho krátkým pobytem zde. Zřejmě proto nebyl vzat do evidence, jako tomu bylo u naprosté většiny vězňů. Dne 28. září 1941 byl Hugo Vojta stanným soudem v Praze za vlastizradu a činnost nepřátelskou říši odsouzen k trestu smrti. Ve večerních hodinách téhož dne spolu s armádním generálem Josefem Bílým v jízdárně dělostřeleckých kasáren v Praze-Ruzyni popraven.“
„Kdybych věděla…“
Tolik něhy, oddanosti… Až srdce při čtení řádek z dopisu z 18. srpna 1941, adresovanému generálu Vojtovi matkou a sestrou Miladou, zaslanému do Malé pevnosti Terezín, trne. Drobným úhledným písmem je v něm zvěčněn i vzkaz plný sesterské lásky.
„Milý Hugouši!
Nic jiného si nepřeji, jen aby ten čas rychle ubíhal a Tys přišel co nevidět domů. Je to učiněná věčnost. Stále na Tebe myslíme. Kdybych věděla, že za výměnu mé osoby bych mohla Tobě pomoci, nerozmýšlela bych se ani okamžik, a učinila bych vše s radostí pro Tebe, milý bratře. Nemohu ani vypsati, jak nám je bez Tebe, ale přes to musíme míti pevnou víru a naději na šťastné shledání. Prosím, napiš, chcešli něco jiného od prádla, než to co posílám, jsou nyní chladnější dni.
… Srdečně Tebe zdraví a líbá stále na Tebe vzpomínajíce tvoje sestra Milada“
Zdroj: Hana Procházková, publikace Nezlomeni; Památník Terezín, 2024; celý dopis Hugovi Vojtovi od matky a sestry Milady je uložen v Památníku Terezín, inv. č. A 51/6; https://www.vhu.cz/muzea/ostatni-expozice/jizdarna-ruzynskych-kasaren-pietni-misto/; https://medium.seznam.cz/clanek/kroska-caches-general-krejci-kdyz-zemrit-tak-cestne-pametni-deska-vojakum-odhalena-210455; osobní poznámky pořízené během vernisáže expozice Nezlomeni, 19. září 2024
