Článek
Jaký bude? Nafoukaný, odtažitý, s hvězdnými manýry, nebo se projeví coby vstřícný sympaťák? Spousta otázek nám letěla hlavou.
Zpráva o jeho úmrtí a bezprostřední reakce francouzského filmového producenta Alaina Terziana pro rozhlasovou stanici France Inter mne vrátila do 26. listopadu 1992. Terzianova slova, pronesená na Delonovu adresu po jeho odchodu na věčnost, se před desítkami let na březích Dunaje naplnila doslova a do písmene.
„Je to klíčová postava v dějinách francouzské kinematografie. Pokaždé, když někam přijel, byla tam téměř mystická atmosféra, měl obrovský respekt. Byl fascinující.“
Podmanil si nás
V sále Charlie centra, napěchovaného k prasknutí, na chvíli nastalo ticho. Nikdo z nás netušil, jaký směr tiskovka se světoznámým hercem, jehož jsme do té doby znali výlučně z filmového plátna, nabere.
Podmanil si nás, sotva vešel. Přátelsky se usmívající muž v lehkém světlém saku, s dioptrickými brýlemi na očích. Ochotně se podepisoval zájemcům o autogram, rozdával polibky. Ukláněl se, otevíral náruč, jako by chtěl všechny obejmout. Přítomné si získal uvolněným chováním i humorem. Chopil se mikrofonu a sypal ze sebe jednu informaci za druhou. Nehrál si na svatouška. Mimo jiné přiznal, že v životě miloval šest žen, že má dvouletou dceru…
„Zájemcům prozradím návod, jak si po padesátce dítě obstarat,“ doplnil šibalsky.
Na spršku všemožných i všetečných otázek odpovídal ochotně. Vtom přišla jedna nečekaná. Zcela se vymykající dotazům, obvykle filmovým hvězdám jeho formátu pokládaným. Nezaskočila ho. Odpovědí dokázal, že moc dobře ví, kde je, co se u nás děje, že Československu zvoní hrana.
„Přijel jste, abyste účinkoval v programu, který diváci uvidí na federálním, tedy československém okruhu, který se bude vysílat v rámci silvestrovského programu. Bude to naposledy. Co říkáte tomu, že už následujícího dne Československo přestane existovat a místo něj vzniknou dva samostatné státy?“
Nejen u mne tenkrát, před dvaatřiceti lety, Alain Delon zabodoval. Ocenila jsem, že si nehrál na všeználka, na mudrce rozdávajícího rozumy na potkání. Zvážněl a stručně reagoval, že nemá co říct. Snad jen: „To je věc Čechů a Slováků. Jejich vůle.“
Odešla legenda
Alain Delon ztělesňoval zlatý věk francouzského filmu. Spolu s ním odchází také kus Francie, kterou diváci jeho filmů milovali. Bez nadsázky patřil k těm „největším, s nimiž si hrdě zahrálo mnoho herců“.
„Smrt Alaina Delona: Co víme o hercově odkazu?“ - rovněž pod tímto titulkem se objevila zpráva o jeho skonu.
Pro mne osobně v mé paměti navždy zůstane ono bratislavské setkání a rovněž slova, která v roce 2018 sdělil listu Paris-Match. Vnímám je jako varování přemýšlivého muže. Jako odkaz. A totiž, že člověk nemá a nesmí zůstat lhostejný k tomu, co se kolem něj děje. Nepřísluší mu vtělit se do někoho, kdo má patent na jedinou pravdu.
„Lidé se navzájem nerespektují a nedrží slovo. … Po celé dny se dějí stále nějaké zločiny.“
A také dodal, že tento svět opustí bez lítosti. Byl s tím smířen. To mu lze jen přát.
