Článek
Kniha vyšla. Navzdory normalizaci. Ovšem až o tři roky později. V Bratislavě, díky větší odvaze Slováků, kteří se nezalekli faktu, že autor u tehdejších mocných nebyl zapsán nejlépe.
Z „hrdiny“ dezertér
Naujocks, z podstaty odvážný a inteligentní dobrodruh gangsterského střihu, miloval dobrodružství a postrádal jakékoliv morální zábrany. Nepřekvapí tedy, že od samého počátku až téměř do konce, řečeno Cílkovými slovy, „stál v první řadě a foukal do ohniště zla a válečné nenávisti, utekl v okamžicích, kdy plameny začaly vyhasínat a v souvislosti se zítřky bylo třeba uvažovat o odpovědnosti za spáchané činy“.
Mýtus neohroženého, vůdci plně oddaného bojovníka, jenž dlouho patřil mezi muže, na které Reinhard Heydrich spoléhal nejvíce, skončil s létem 1944. Ať už za tím stál rychlý postup spojeneckých vojsk, pud sebezáchovy, obyčejný lidský strach či cokoliv jiného, faktem zůstává, že vykonavatel mnoha operací, nositel Železného kříže a potenciální hrdina učebnic pro zpravodajské adepty, dezertoval.
Jaký asi byl šok dvou amerických vojáků, na něž na své cestě do nové budoucnosti narazil?!
„Mohli byste být tak hodní a zajmout mě?“
Přikývli. Pokládali ho za běžného zajatce. Ani v tom nejšílenějším snu by je nenapadlo, že člověk v šedozelené uniformě wehrmachtu bez hodnosti, se před pěti lety podílel na vypuknutí krvavého konfliktu, který do historie vstoupil jako druhá světová válka.
Výčet jeho aktivit je svým způsobem ohromující. Mj. se podílel na mnoha likvidacích politických oponentů v zahraničí. Například na zavraždění emigranta Ing. Formise v hotelu Záhoří u Slap. Naujocksovo jméno je úzce spojeno s operací během sudetské krize a pozdějšího rozbití Československa. Jako šéf technické složky bezpečnostní služby SS připravoval kompromitující dokumenty proti maršálu Tuchačevskému, zřídil nevěstinec pro vyvolené s četnými odposlechy a pomáhal připravit zkušební projekt sachsenhausenské velkovýroby falešných bankovek. Vrcholem jeho kariéry byly akce v Gliwicích, kde poskytl záminku pro úder na Polsko a odstartoval druhou světovou válku, zatímco únosem britských zpravodajců z holandského Venlo nabídl totéž pro západní tažení.
Naujocksovým řemeslem byl zločin v různých podobách. Do dějin vstoupil jako vykonavatel špinavé práce. Jako člověk, v jehož činech a myšlení se prolínal racionálně uvažující organizátor s gangsterem.
Pohledy do zákulisí novodobých dějin - otázky zločinu a trestu
Alfred Helmut Naujocks, ale také Adolf Eichmann, Otto Skorzeny a další se ocitli v hledáčku Cílkova spisovatelského zájmu. Jistou roli v tom zajisté hraje minulost autorovy rodiny. Jeho otce, učitele ze Soběslavi, popravili za heydrichiády. S maminkou v červnu 1945 odešel do Ústí nad Labem, kde zažil wehrwolfy, divoký odsun, výbuch muničního skladu v Krásném Březně i následnou explozi protiněmeckého hněvu. Jeho sondy do minulosti tedy logicky nastolují otázky zločinu a trestu.
„Literatura musí být protivníkem zla, a to ať zla v organizované podobě, mám na mysli třeba nacismus a jeho vyhlazovací záměry, či zla jen individuálního,“ nechal se slyšet Roman Cílek.
„Naujocksův životní příběh, všechny jeho činy a činy jeho druhů jsou obrazem světa, v němž se pohybovali; nijak povzbudivý, nicméně charakteristický výřez z velkého dramatického plátna, jemuž říkáme dějiny dvacátého století.“
Ani Naujocks, ani další výše jmenovaní nikdy svých zločinů nelitovali. Nejsme v současnosti svědky podobných hrůz, kterých se dopouštěli oni?
„Ano, zlo ve všech jeho podobách se přeneslo i do našeho století. Zase jsou tu lidé, kteří posílají jiné lidi na smrt. Zase jsou tu mocní, na něž platí myšlenka, kterou jsem použil jako název jiné své knihy: Doživotní ztráta svědomí,“ konstatuje zkušený autor literatury faktu Roman Cílek.
Zdroj: Roman Cílek, Prst na spúšti mal Naujocks, Obzor Bratisĺava, 1972; Roman Cílek, Heydrichův muž na špinavou práci, Nakladatelství Epocha s. r. o., Praha, 2024; Poznámky pořízené z rozhovoru s Romanem Cílkem
