Článek
A totiž, že vláda přijme nařízení, na jehož základě úřady začnou podnikatelům židovského původu rušit jejich živnostenská oprávnění. To byl teprve začátek pronásledování Židů.
Neopakují se dějiny v nějaké podobě (každý, nechť si odpoví sám), napadlo mne v souvislosti s otevřenou výzvou ke zřizování pracovních táborů a ghett pro migranty a Židy v Německu. Zazněla loni v listopadu na tzv. „procházce hrdinů“ v saském Budyšíně. Zorganizovala ji Mladá alternativa (JA), mládežnická organizace krajně pravicové strany Alternativa pro Německo (AfD).
Proces vyvlastnění nastartován
Vídeň 18. března 1939. Berlín 23. března 1939. V uvedených dnech je podepsána Smlouva o ochranném poměru mezi Německou říší a Slovenskem, které je k ní v podstatě donuceno výhrůžkami. Obě strany potvrdily jeho podřízenost mnohem silnějšímu partnerovi v oblasti hospodářské, vojenské a zahraničně-politické. Německo výměnou garantovalo ochranu slovenské územní celistvosti na 25 let. Za německou vládu podepsal Joachim von Ribbentrop. Za slovenskou Dr. Jozef Tiso, Dr. Vojtech Tuka a Dr. F. Ďurčanský.
Na jaře slovenská vláda činí kroky k nastartování procesu vyvlastnění a převodu podnikového majetku tamních Židů. K arizaci! Loupeži, posvěcené státní mocí. Jedno vládní nařízení stíhá druhé: O důvěrnících a dočasných správcích v průmyslových, obchodních a řemeslnických firmách. O hospodských a výčepnických živnostech, jehož terčem se stali hospodští a hoteliéři.
Podle zmíněného nařízení může ministerstvo hospodářství nebo okresní úřady do podniků s více než padesáti zaměstnanci či s minimálním ročním obratem 500 000 korun, jmenovat buď důvěrníka nebo dočasného správce. Zatímco důvěrník má mít v podniku pouze kontrolní funkci, správce jej může zastupovat před úřady a zasahovat do jeho chodu. Ovšem na náklady jeho majitele. Mazaně vymyšleno.
Pravým důvodem nařízení je snaha adeptům na převzetí židovského majetku poskytnout čas a prostor, aby se s jeho chodem a s podnikáním seznámili. Obě funkce, důvěrníka i dočasného správce, jsou spojeny s pravidelným měsíčním příjmem. Není divu, že o ně je velký zájem.
Představy o budoucím postavení Židů na zasedání sociálního a zdravotního výboru Slovenského sněmu místopředseda sněmu Karol Mederly shrnul jednoznačně.
„Mlácením pačesatých Židů v ulicích se nedosáhne ničeho. Je nezbytné je zapojit do slovenského hospodářského života, tj. – teď ať slouží Židé, jako kdysi sloužili Slováci.“
Plán – omezit počet Židů v některých profesích
První protižidovské nařízení slovenská vláda vydala 18. dubna 1939. Týkalo se definice Žida. Rozhodující bylo náboženské měřítko. Předpokládalo se, že to povede k omezení počtu Židů v některých svobodných povoláních na čtyři procenta.
Nejdůležitější část návrhu tvořila zákonná definice, kdo je a kdo není Žid. Vycházela z konfesního principu. Židy byly osoby, hlásící se k izraelitské víře, případně bez vyznání, avšak mající úzký vztah např. ke komunismu či svobodnému zednářství.
Současně se stanovilo, které profese nesmějí vůbec zastávat. Zapovídala se jim například povolání vychovatele, učitele všech stupňů, vydavatele a redaktora časopisů, knih a novin. Pro některé obory byly dokonce přesně stanoveny kvóty, omezující počet Židů v nich pracujících. Na seznamu se tak rázem ocitli advokáti, lékaři, inženýři a soukromníci.
Antisemitská povaha nového režimu se rovněž projevila v odstraňování židovských úředníků a důstojníků z jejich postů. Vedoucí úřadu propagandy a jeden z vůdců radikálního křídla v HSĽS Alexander Mach, se v projevu 5. února 1939 v Rišňovcích záměry netajil.
„Se Židy, kteří mají zlato, šperky, bohatství, udělali všude pořádek a uděláme ho s nimi i my…“
Zdroj: Milan Belej, Hlavinka Ján, Levický Juraj, Dejiny židovskej komunity v Humennom, Humenné, ADIN, s. r. o., 2013; Hes Milan, Dny strachu, Edice Magnetka, Nakl. Epocha, Praha, 2013; Migranty a Židy do ghett, ženy a děti v případě nutnosti střílet, zaznělo na akci mládežníků z AfD - Novinky
