Článek
Hitlerovo sebevědomí stoupá
Začíná středa 15. března 1939. Patnáct minut po jedné hodině v noci byli prezident Hácha a ministr Chvalkovský uvedeni do sálu ozářeného oslepujícím světlem. Uprostřed místnosti, jíž dominuje masivní stůl, čekají prominenti třetí říše: Adolf Hitler, Hermann Göring, Wilhelm Keitel a Joachim von Ribbentrop. Podle nacistických formulací má Hácha požádat vůdce a říšského kancléře o ochranu českých zemí. Hácha je zcela vykolejen. Hitler, ministr zahraničních věcí Ribbentrop, Hermann Göring a další přítomní otřesenému muži vyhrožují. Dojde i na vydírání s pohrůžkou, že Praha bude bombardována. To už je příliš. Šestašedesátiletý prezident se hroutí a je povolán Hitlerův osobní lékař MUDr. Theodor Morell. Šokovanému a vystrašenému Háchovi píchne injekci na povzbuzení srdce. Když je ošetřen, československá delegace je pozvána k podpisu připravené deklarace. V tu chvíli se Göring přitočí k Háchovi.
„Bylo by mi nesmírně líto, kdybych musel zničit tak krásné město jako je Praha. Ale musel bych to udělat. Moje letectvo je schopno vykonat stoprocentní práci.“
Pár chvil poté prezident podepisuje prohlášení, že vůdce bere český národ pod ochranu říše.
Hitler si spokojeně mne ruce. Plány mu vycházejí. Jeho sebevědomí prudce stoupá a dává to okatě najevo. Poznal to rumunský ministr zahraničí Grigore Gafencu, když na otázku, proč vlastně rozbil Československo, se mu 19. dubna 1939 od vůdce dostalo jasné odpovědi.
„Mám v úmyslu rozšířit Německou říši v jejích přirozených hranicích – a nic více. Jestliže jsem obsadil Čechy, nebylo to proto, že bych to dělal z radosti dobývat, ale proto, abych uvnitř německého prostoru neměl cizí a nepřátelský klín.“
Bolestivé jaro
Třebaže drtivá většina obyvatel protektorátu Čechy a Morava s okupací nesouhlasí, je jen málo ochotných riskovat vlastní život. Mnozí Češi postavení, v němž se země ocitla, dávají do souvislosti s dobou pobělohorskou. Nejdůležitější se zdá být národní přežití, byť za cenu přizpůsobení se. Kolik z nich si klade otázku: co udělám, jak se zachovám? Kolikpak lidí asi věří slovům Emila Háchy? Kolikpak z nich bere vážně jeho tvrzení, že prohlášení, učiněné Hitlerem má pro něho nesmírný význam?
„Vůdce vyjádřil důvěru, že přes všechnu trpkost, kterou vpád a obsazení německou říší vyvolává, časem se dojde k poznání, že spolužití po celá staletí je oběma národům užitečné. Zanikne představa, že oba národy musejí proti sobě navzájem bojovat… Rozhodně Češi budou mít více práv, než sami dávali Němcům… Problém odnárodňování neexistuje, neboť pro Němce a nacionálně socialistickou ideologii je to pojem zcela cizí. Nepřejeme si žádné odnárodňování.“
Brno (náměstí Svobody). Do města vstupují první německé motorizované jednotky. Na obou stranách ulice jásající davy Němců.
Začalo zatýkání nepohodlných lidí
Noc se přehoupla do patnáctého březnového dne. Časně zrána v Liberci zvoní přímá telefonní linka z Berlína. Ze sluchátka se nese zpráva, která v Konradu Henleinovi vyvolává nadšení. Hácha konečně podepsal kapitulaci. V šest ráno začne wehrmacht obsazovat zbytek českých zemí. V českobudějovických ulicích panuje nervozita z nadcházejících okamžiků. S rozbřeskem se do místní radnice dostaví starosta Alois Neumann. Německý radní Friedrich David mu oznamuje své jmenování vládním komisařem města, zakáže mu opouštět kancelář a nechá jej hlídat ozbrojeným československým vojákem německé národnosti. Následně nový komisař David promluví česky a německy do městského rozhlasu.
Budějovičáci zaplňují ulice a náměstí v očekávání okupačního vojska. Jako první se brzo ráno ve městě objeví einsatzkomando z Lince, tvořené příslušníky gestapa, německé kriminální policie a bezpečnostní služby. Jejich prvořadým úkolem je zajištění archivu české policie v budově policejního ředitelství na Mariánském náměstí a pozatýkání prvních nepohodlných lidí.
V Henleinově kanceláři v té době panuje povznesená nálada. A když někdy mezi devátou a desátou hodinou z říšského velitelství v Berlíně přichází depeše nařizující, aby se K. Henlein a K. H. Frank okamžitě dostavili do Litoměřic, kde se mají hlásit na posádkovém velitelství u generála pancéřových vojsk von Höpnera, jejich radost z vítězství nebere konce. Společně s generálem pak pokračují do České Lípy, kam po poledni přijíždí zvláštní vlak s Adolfem Hitlerem a jeho věrnými.
Ve čtrnáct hodin vůdcův salonní vlak vjíždí na nádraží. Vojenská hudba spustí státní i nacistickou hymnu. Ruce letí vzhůru k árijskému pozdravu. Führer vyslechne Höpnerovo hlášení a pozdraví se s Frankem.
Generál ze sebe sype informace o postupu vojsk, která navzdory hustému sněžení postupují vzorně, rychle a ukázněně.
„Československá armáda poslechla rozkazu prezidenta Háchy a ministra národní obrany armádního generála Syrového a svou zem nehájila,“ dodává s jízlivým zadostiučiněním a podotýká:
„Pouze ve Frýdku se postavila na odpor a naše vojáky zahnala, ale to bylo včera večer, před Háchovou kapitulací.“
„Zapomněl“ dodat, že oddíly wehrmachtu na Ostravsko vstoupily bez vyhlášení války a bez varování.
„Velkoněmecká říše dosáhla jednoho z vynikajících úspěchů. Bez jediné kapky krve se zmocňuje českomoravského prostoru. Rozhodl jsem se ještě dnes odjet do Prahy a ubytovat se rovnou na Hradčanech!“
Hitlerovo oznámení vyvolalo úžas. Vždyť první oddíly wehrmachtu do hlavního města již neexistujícího Československa vstoupily teprve dopoledne.
Vůdce překvapení přítomných nebere na vědomí a Frankovi nařizuje: „Vy pojedete v čele našeho průvodu!“
Jaká důvěra, jaká čest, jaký vzestup pro karlovarského knihkupce. Na půdě zahanbené a na kolena sražené Prahy bude první!
Hitler v sídle českých králů
Kolona s říšským kancléřem vjíždí do stověžatého města na Vltavě. Míří k Pražskému hradu.
Je to už dávno, to ještě zuřila první světová válka, když tady Frank začal studovat. V pětatřicátém sem přijížděl jako československý poslanec. A teď triumfuje. Veze sem Adolfa Hitlera. Kde je konec jeho odpůrcům? Kde je konec Benešovi?
Sebejistí Frank a Hitler shlížejí na pokořené město. Téměř milion Čechů má v srdcích smutek i vzdor. Ten ještě zesílí, když se dovědí, že nacisté úmyslně zdrželi vlak z Berlína, kterým jel dosavadní prezident Hácha a zařídili to tak, aby jej na pražském nádraží vítali už okupanti a v sídle českých králů, na Hradčanech Hitler osobně.
Dlouho do noci se na Hradě chystá provolání o zřízení protektorátu Čechy a Morava. Následujícího dne vychází jako Výnos vůdce a říšského kancléře Adolfa Hitlera. Toho dne také české noviny poprvé vycházejí pod nacistickou cenzurou.
Prezidenta Háchu čeká další těžký úkol: oficiální vystoupení v rozhlase. Stane se tak o pár dnů později, když už se ze zbytku někdejšího Československa stal protektorát Čechy a Morava. Německá armáda obsadila všechny významné instituce včetně budovy rozhlasu.
V den příchodu nacistů do rozhlasu cenzor v černé uniformě a s haknkrajcem na rukávě z textů připravených k vysílání vyškrtal všechna slova o statečnosti a naději s poučením, že český národ si musí uvědomit, v jaké je situaci, a že se na tom nedá nic měnit. Dne 19. března 1939 přistupuje prezident Hácha k mikrofonu a začíná svůj rozhlasový projev.
„Lide český, pozoruje, co se blíží, odhodlal jsem se, za souhlasu vlády, v hodině dvanácté vyžádati si slyšení u říšského kancléře Adolfa Hitlera. Byl jsem přijat se všemi poctami, prokazovanými hlavám státu. Po delším rozhovoru s říšským kancléřem, po zjištění situace, rozhodl jsem se prohlásiti, že odevzdávám osud českého národa a státu s plnou důvěrou do rukou vůdce německého národa.“
Zdroje:
V BOJ, edice ilegálního časopisu, svazky 1-6, Historický ústav čs. armády, Památník odboje, VHÚ, Praha 1992
Jana Vrzalová, Zasnoubena se smrtí, JOTA, 2017
Miloslav Moulis, Dušan Tomášek, K. H. Frank, Vzestup a pád karlovarského knihkupce, Epocha, Praha 2003
Roman Cílek, Temné kouty XX, století, Nakladatelství ČAS, Řitka 2014
https://temata.rozhlas.cz/emil-hacha-odhodlal-jsem-se-v-hodine-dvanacte-7983949
