Článek
Bez vůle Ruska jako agresora to půjde sotva. Nutit Ukrajinu k územním ústupkům, jen aby boje skončily, připomíná rok 1938 a Mnichov. Z dějin víme, co následovalo. Sáhneme-li do minulosti hlouběji, zjistíme, že přestat se vzájemným zabíjením není nikterak snadné.
Vyjednávání bez výsledků
Dne 8. října 1912 Černá Hora přepadla Turky. Balkánská válka se rozhořela. Poslední listopadový den téhož roku časopis Válka č. 17 v článku Jednání o příměří mj. píše: „Vyjednávání mezi tureckými a bulharskými delegáty v Bakčikoji o příměří nedospívají k výsledku, ježto stanovisko obou stran je tak rozdílné, že dohoda se zdá vyloučena. … Ježto se mnohé předměty týkají mezinárodního práva, vyslala turecká vláda do Bakčikoje právní rádce Porty Rešida beje a Hiranda Abro beje. Oficiálně se o průběhu vyjednávání nic nesděluje, proslýchá se však, že turečtí delegáti se chovají naprosto odmítavě a nechtějí k ničemu svoliti. Tvrdí se, že Turci jsou ve svém odporu podněcováni Německem, jehož důstojníci stojí posud v řadách tureckých a z jehož sléváren jim byla právě poslána… nová děla. … Kromě toho doufají Turci, že se za nynějšího napětí něco stane, co způsobí zakročení velmocí. Především spoléhají na spor mezi Rakouskem a Srbskem.“
Z dobře informovaných bulharských kruhů pronikly zprávy o tom, že Bulhaři nehodlají ze svých podmínek nic slevit, což vyvolalo otázku, proč tedy jeví ochotu vyjednávat?
Turci se nechali slyšet: „Neponechá-li se nám Drinopol, není řeči o míru. Bulhaři prohlašovali: „Bez Drinopole není konec války. Z tohoto nesmiřitelného postoje,“ upozornil tisk, „… je jediné východisko, totiž další boj!“
Podle dobového tisku z 3. prosince 1912 vyjednávání o příměří, probíhající v železničním vagonu u Bakčikoje, konečně dospěla k příznivému výsledku. Bulhaři upustili od veškerých svých požadavků, které pro Turky byly zcela nepřijatelné. Tato povolnost překvapila. Autor článku Příměří k tomu dodává: „Ostatně záleží vše na dalším jednání o mír a podmínkách, za nichž k němu dojde.“
O dva dny později se čtenáři dozvěděli, že podepsání protokolu o příměří bylo odloženo, neboť Řekové a Černohorci přednesli námitky a na poslední chvíli žádali vydání Janiny a Skadru. Řecko se navíc zdráhalo zrušit blokádu v Egejském moři a před Dardanelami, jelikož Turecko by tak mohlo obnovit zásobování uhlím a vést válku dál. Mezi Řeky a Bulhary už v té době nevládla svornost. Řeky notně roztrpčilo, že jim Bulhaři odmítají úplně postoupit Solun.
„Řekové žádají, aby se pokračovalo ve válce, by především řecké loďstvo mohlo ještě hráti rozhodující úlohu, neboť potom by Řekové měli oprávněnější nárok na větší podíl, než jim spojenci nyní chtějí přiznati.“
Celková mezinárodní situace byla velice špatná. V Evropě převládalo všeobecné napětí. Předpokládalo se, že klesne teprve ve chvíli, kdy bude ujednán mír mezi balkánskými spojenci a Tureckem.
„… chystají se promluviti velmoci a upraviti nové poměry na Balkáně buď dohodou, nebo – novou válkou.“
Odpovědi dokreslují průběh jednání
Dne 28. prosince 1912 časopis Válka zveřejnil rozhovor z pera dopisovatele Národních listů a pařížského Matinu, Emila Čermáka ze Sofie. Ten v Londýně po jednání mírové konference zástupcům všech balkánských delegací položil několik zásadních otázek. Jejich odpovědi skvěle dokreslují průběh jednání. Např.:
„Jaké jsou ostatní podmínky, které předložíte, budou-li vaše territoriální podmínky přijaty?“
- Budeme žádati válečnou náhradu, zrušení jistých smluv a ujednání nových, na příklad obchodní smlouvy, obsahující klausuli o největších výhodách.
- Proč jste je neformulovali hned, jak žádal Rešid paša…?
- Mysleli jsme, přijmou-li Turci naše territoriální podmínky, že nebudou činiti obtíží při ostatních; soudili jsme, že se nemá žádati příliš mnoho věcí najednou…
- Žádali jste postoupení ostrovů v Egejském moři. Kterých?
- Všech.
- I těch, které jsou nyní obsazeny Italy?
- Ano. Víte, že italská okupace některých ostrovů je pouze prozatímní a že mají býti vyklizeny v téže době, kdy turecké vojsko vyklidí Tripolsko.
- Myslíte, že Turci přijmou vaše podmínky?
- Dle všeho nikoli, ale je na velmocech zakročiti, aby vyjednávání byla rychle a úspěšně skončena.“
Situace v Evropě se přiostřila
Ani první číslo Války z roku 1913, které vyšlo 3. ledna, nepřineslo potěšující zprávy. Informuje o průtazích, k nimž se Turecko na konferenci uchýlilo. Později píše, že bulharská ministerská rada se usnesla hlavnímu stanu uložit, aby ve čtvrtek 30. ledna bylo příměří vypovězeno s tím, že „nepřátelství může dle smlouvy býti zahájeno za čtyři dny po výpovědi příměří“. V důsledku toho se ovšem situace v Evropě přiostřila ještě víc. Vypukly nové boje, byli další zbytečně padlí…
Zdroj: časopis Válka roky 1912/1913, zodpovědný redaktor Jaroslav Vlad. Otto; Má Ukrajina bojovat dál? Čtenářská anketa přinesla překvapivý výsledek - Deník.cz (denik.cz)
