Článek
Jak tvrdí Jakub Augusta z MPSV, byla „nejprve otestována a následně proběhla v květnu a červnu 2023“. Jejím symbolem byly puzzle. Měly symbolizovat skutečnost, že všichni společně skládáme naši vlastní budoucnost a budoucnost generací, které přijdou po nás.
Chápu, že ministerstvo mělo zájem, aby občané o podobě důchodové reformy měli co nejvíce informací. Potud by to bylo v pořádku. Nechápu však, proč tak zásadní úkol svěřilo (dle tvrzení J. Augusty) renomované agentuře.
Částka šestnácti milionů, zdá se, není konečná. Do konce roku MPSV po 100 tisících zaplatí podnikateli Tomáši Hodbodovi a marketingové expertce Anně Shavit „za konzultace a strategické plánování kampaní ministerstva k tématům důchodové reformy a digitalizaci dávek“.
Denně čtu různá periodika, sleduji média dostupná na internetu, poslouchám rozhlas, nevynechávám zpravodajství několika televizí. Možná jsem nepozorná. Musím však přiznat, že žádnou kampaň jsem nezaregistrovala, byť puzzle znám velice dobře. Ovšem díky mladším členům rodiny, s nimiž je občas skládám.
Možná ona firma kampaň provedla na tak vysoké profesionální úrovni, že jsem na ni nedohlédla. Jestli to spraví návštěva oční ambulance, nevím.
Pokud někdo aspiruje na jakoukoliv funkci, měl by předem mj. zvážit své profesionální vlohy, schopnost komunikovat s lidmi a upřímně si přiznat, zda na to či ono lákavé místečko (hlavně křesílko ministerské) vůbec stačí. Vím, přání naivní. Spíše zbožné.
Nicméně musím se ptát, k čemu slouží tiskovky vládních představitelů, když si svá vlastní rozhodování nedokážou čelem k zástupcům sdělovacích prostředků a jejich často zásadním otázkám, tváří k občanům u televizních obrazovek nebo poslouchajícím rádio obhájit? Podložit fakty. Když nás nedokážou přesvědčit, že jimi vypracované plány jsou ty nejlepší možné? Schovávat se za agenturu, za kohokoliv jiného, ze strany politiků vnímám jako úhybný manévr.
Nebo na přímý kontakt se svými voliči nejsou připraveni/nemají na to čas, neboť jsou plně vytíženi hádkami mezi sebou a mlácením prázdné slámy na půdě parlamentu?
Podle mne výše zmíněná kampaň představuje nehorázné plýtvání státními prostředky, jimiž bychom, s ohledem na všechny vládní ozdravné, úsporné, konsolidační (každý nechť si dosadí sám za sebe) balíčky, měli šetřit.
Co na to říká strážce státní kasy Zbyněk Stanjura? Neměl by se na kampaň a její údajný průběh podívat i Nejvyšší kontrolní úřad? Ten přece představuje nezávislou kontrolní instituci, jejímž posláním je kontrolovat hospodaření státu – a to jak na straně příjmů, tak na straně výdajů.
Zdroj:
