Článek
Odpovědi jsem hledala ve starém výtisku novin té doby. Texty s přesahem do současnosti nepotřebují komentáře. Vypovídají více než jasně.
„… aby Vánoce jim nepřinesly nic zlého“
NAŠE NOVINY, Deník čs. vojska v Anglii, jsou dokonalým otiskem válečné doby.
„Svým maminkám, otcům, ženám, děvčatům, bratrům a sestrám, blízkým a přátelům, … všem Čechoslovákům, kteří stojí pevně, všem ve vězeních a koncentračních táborech, všem, kteří našim rodinám pomohli ať činem nebo slovem…
… Všem, kteří se zasloužili, že jsme prošli bez ztrát situací po zhroucení se Francie, a kteří pomohli, abychom se mohli přepravit do Anglie a dát se k dispozici k boji proti nacismu a fašismu
… Všem spojeneckým vojákům… Přejeme, aby Vánoce jim nepřinesly nic zlého, aby v příštím roce už viděli jasně, že se blíží konec těžkého snu vlády šílenců.“
Adresátem Ježíšek
Svátečně laděné číslo mj. nabídlo dopisy vojáků, symbolicky směřující přes moře domů. Prvním adresátem se však stal Ježíšek.
„… Dvakrát byl již smutný Štědrý den u mne i po celé vlasti. A tak Ti píši, abys alespoň letos pamatoval na nás všechny, doma i v cizině, když už ty vánoční svátky budou patrně jen pro bolestné vzpomínání…
My všichni chceme jen jedno: svobodu. Ne jako dar, protože jsme za ni platili, platíme a budeme ještě platit, platit krví; utrpením a slzami. Prosím Tě učiň, aby míra obětí nepřesahovala naše síly a aby svoboda byla opravdu taková, jak si ji představujeme a potřebujeme a snad i zasluhujeme.
… Svoboda, to neznamená vyhnat uchvatitele ze svých zemích, ale aby naše lidi nenakazil hnědý mor. To nejsou jen formální její znaky, ale její skutečná podstata.
… Svoboda je veliká věc a chceme, aby každý v národě byl svobodný. Až vyženeme diktátora, nechceme malé diktátory ve svých řadách. Musí se pamatovat na to, aby každý měl co dělat, co jíst, oblékat a kde bydlet, protože ten, kdo to nemá, není svobodný a nemá nic ze svobody.
… Jen ten je svobodný, kdo neprodá svou svobodu a nebere ji jiným, protože má svobodnou mysl.
… milý Ježíšku, až nám budeš připravovat tu naši, československou svobodu, nezapomeň nám přidat také kousek ze svobody anglické, která napřimuje páteř a dává člověku odvahu a rozvahu.
… Snad ty naše oběti stačí, ale bude-li třeba, ještě se polepšíme… Tvůj K…..ý“
Z dopisu tatínkovi, podepsaného Tvůj AK, i po desítkách let sálá chlapské odhodlání bojovat za svobodu za jakoukoliv cenu.
„… proč právě teď Tě vidím stále před sebou tak, jak jsi přišel tenkráte po Velké válce domů a v polním stejnokroji s rukou v černé pásce? … Byl jsem na Tebe tak hrdý. Chtěl jsem být vojákem a být po Tvém boku, být Ti nablízku, když jsi byl v nebezpečí. Dnes vím, co to bylo: toužil jsem po tom se stát celým mužem, jako jsi byl Ty. … jdu ve Tvých stopách. Tak jako Ty jsi šel bojovat za svobodu, jdu i nyní já s mnohými vybojovat dědictví svých předků, aby nám pak cele a věčně patřilo. … každá generace má svoje boje, každá generace si musí svůj život sama vykoupit. A mně to není přítěží ani nesnadností. Dělám to rád. Patří to k životu … hledat svou pravdu a právo i svobodu.
Děkuji Ti, tatínku, za všechno, co jsi mi v životě dal a ani nevíš, jak Tě mám rád.“
Nejkrásnější slovo, které znám - maminko
Dárkyni života patřilo vyznání naplněné něhou a upřímnou synovskou láskou.
„… prosím Tě, letos nestav na mé místo u štědrovečerního stolu ani příbor, ani mou fotografii a nechystej pro mne židli. Plakala bys a já nechci mít smutnou a uplakanou maminku.
Tenkráte, loni, na Štědrý večer, já to vím, běžela jsi ještě za mnou. Dosud cítím Tvůj polibek na čelo a slyším, jak jsi říkala: ˛Jsem ráda, že jsi se rozhodl jít za naším presidentem. Krvácí mi srdce, ale … ty musíš… a vrať se, budu se na Tebe těšit. … jsi můj nejdražší na celém světě. Zůstanu tu sama a budu čekat. Už jdi, musí to být!ʼ
… bál jsem se Ti zamávat. … chtělo se mi utřít Ti slzy a říci nejkrásnější slovo, které znám a které se vyslovuje týmž dechem jako slovo ˛domovʼ a zní ˛maminkoʼ.
Budeš se jistě modlit. Prosím tě, vlož do své prosby slova, abych se vrátil … ale jen do svobodné a volné vlasti. Zadusil bych se, kdybych měl žíti v nesvobodě a temně. Jiného přání nemám. … Tvůj …..f“
Zdroj: NAŠE NOVINY; číslo 174; Deník čs. vojska v Anglii, středa 25. XII. 1940
