Článek
Upřímný a kamarádský
„V listopadu přichází do Dachau… dr. Josef Beran. … Přes různé těžké práce zakotvil také na plantážích,“ uvádí se v nedokončené zprávě, sepsané v lágru 11. května 1945 pro československé ministerstvo sociální péče osvobozeným vězněm Karlem Kašákem, redaktorem z Prahy II.
Plantáže představovaly rozsáhlé zahradnické pozemky „pro pěstování léčivých, kořenných a čajových bylin, patřící říšskému vedení SS. … byli to mnozí čeští Židé, kteří za velkého týrání … sváželi úrodnou prsť na pískový podklad dachauské plantáže“. Také jim byl Josef Beran obrovskou oporou.
Häftling č. 624 Karl Zrounek k tomu uvedl:
„… Jak upřímný a kamarádský byl na př. vztah v komandě „Arbeitseinsatz“ mezi ředitelem arcibiskupského semináře pražského Beranem (naším „tatíčkem“) a vůdcem Jugendbundu Ottou Wesselym! Jak statečně a obratně tito dva lidé v naprosté vzájemné důvěře a solidaritě si pracovali … proti SS-mannským drábům! Nikdy se netázali na politickou legitimaci, uznávali jen jediné doporučení, jímž bylo: slušný člověk a příslušník českého nebo rakouského národa.“
Přísahati budeme…
Ani v lágrových podmínkách duchovní nezapomínali na své poslání. Pomáhali laskavým slovem, duchovní útěchou se ve spoluvězních snažili udržet lidství, hrdost, víru v osvobození.
K téměř zapomenutým osobnostem české katolicky orientované politiky patří kněz Bohumil Stašek (1886-1948). Jeden z těch, kteří sloužili mši za zemřelého Karla Čapka. V květnu 1939 vedl na Vyšehradě zádušní mši při převozu ostatků Karla Hynka Máchy do Prahy. Po 15. březnu 1939 organizoval vlastenecké a národně obranné akce. Asi nejznámějším bylo jeho protinacistické kázání na národní pouti ke sv. Vavřinečku u Domažlic 13. srpna 1939.
„Co slíbíte a řeknete své matce české? Slibme jí a přísahati budeme v této památné chvíli jménem svým a všeho českého lidu, že ji nikdy neopustíme, nezradíme. Přísahati budeme, že svou prací, svorností, národní jednotou postavíme opět vlast svou na onen stupeň cti, blahobytu a slávy, jakou prožívala v nejslavnější své minulosti.“
Za toto kázání byl zatčen gestapem a 14. prosince 1940 ze Sachsenhausenu transportován do Dachau.
Před smrtí se stal mučedníkem
Ve čtvrtek ráno 10. září 1942 na sedmém bloku revíru umírá opat emauzského kláštera z Prahy dr. Vykoukal. Byl v Dachau necelý měsíc. Trpěl chronickým průjmem. Vězeň František Němec, kněz z Prahy II, si 12. září téhož roku tajně poznačil:
„Mlha byla ráno 11. září 1942 v pátek. Komando z plantáže jen zčásti pochodovalo do práce. … Jel vůz… Vezli náklad mrtvol do krematoria. Za vozem šel velký kus … samojediný muž – český politický vězeň číslo 1558, redaktor Karel Kašák. Fialová páska mu dovolovala tento poslední doprovod poslednímu opatu z Emauz. Byl jediný z nás, který byl na „pohřbu“ opata Arnošta a který se za něho … krátce pomodlil.
Podivná zem, tyto Bavory… Dva opati emauzští zaplatili pobyt v ní životem. Schachleitner a Vykoukal. Schachleitner, průbojce germánské zvůle, které není nic svato… skonal v Mnichově a měl státní pohřeb. Vykoukal – kněz z Čech, opat a mučedník, zemřel v táboře Dachauském … a shořel za táborovou ohradou v peci…“
Redaktor Kašák v obsáhlé zprávě uvádí další jména: „10. listopadu 42 zemřel na revíru po tamním 3denním pobytu smíchovský kaplan JUDr. Josef Hájek. Ty dny před svou smrtí žil skutečný mučednický život. V téže době byl mezi jinými duchovními vybrán k tak zvaným vědeckým pokusům s uměle infikovanou flegmonou na revíru dachuaského tábora také český kněz Zámečník, kaplan od kostela Božského Srdce na Vinohradech v Praze. Při těchto pokusech býval zdravým lidem vstřikován do žil hnis z ran flegmonou postižených pacientů. Zámečník pokus nevydržel a podlehl mu.
… v únoru 1943 – leží na revíru v lágru 72letý papežský prelát, pelhřimovský děkan Frant. Vaněk, známý český spisovatel. Co tu leží vážně nemocen, vychází v Praze jeho román „Na srdci“. … Dne 1. dubna umírá na revíru… Monsignor Stašek odevzdal mi Vaňkovu dachauskou pozůstalost, kterou jsem asi 2 roky na to poslal illegálně své ženě do Kladna, jež ji odevzdala Vaňkovu právnímu zástupci.“
Zapomněli na chyby minulosti
„Rozdíly ideologické, konfesionální a stavovské úplně ustoupily do pozadí. … Není to náhoda, že se především spřátelili příslušníci historických zemí rakouských a Československa. Tito lidé zapomněli na chyby minulosti a uvědomovali si jen svou momentální bezmocnost. … všichni si tiše vzájemně závazně slíbili, že se nikdy již nesmí něco podobného vrátiti a že v budoucnosti v zárodku zdeptají a zničí každý, byť seberafinovanější pokus o vytvoření jakéhokoliv podobného nemravného politického systému, ať je kdekoliv!“
To byl také stěžejní důvod vzniku Almanachu. Jak v závěru své vzpomínky Karl Zrounek zdůrazňuje: „Účelem … je… aby Almanach SOPV pro všecku budoucnost…. byl brevířem demokracie a harmonického soužití jednotlivců, národů a států!“
Vyslovil přání: “.. aby z tohoto hlediska nebylo naše utrpení v Dachau marné!“
Zdroj: https://plus.rozhlas.cz/bohumil-stasek-politik-a-knez-ktery-pohrbival-karla-capka-i-karla-hynka-machu-7585223; Kardinál Josef Beran - velká postava našich dějin | Informace o Českém rozhlase; ThDr. Josef kardinál Beran | Městská část Praha 9; Almanach Dachau, vydal Svaz osvobozených politických vězňů a pozůstalých po obětech nacismu, 1946
