Článek
K nim patřili hrdinové, kteří se nepříteli dokázali postavit, aby své zemi vybojovali svobodu. Mezi nimi také muži z Obrany národa. V průběhu desítek let neprávem upadli v zapomnění.
Vůle a odhodlání bránit vlast
V tragickém roce 1938 československá armáda v Evropě patřila k nejlépe vyzbrojeným, vycvičeným a materiálově vybaveným. Nad jiné vynikala mimořádným odhodláním a vůlí bránit ohroženou vlast. Tak, jak jim velela vojenská přísaha. Ostatně, stejný postoj zaujímala značná část civilního obyvatelstva. Důkazem může posloužit hladký a rychlý průběh mobilizace vyhlášené 23. září 1938, jíž předcházela tzv. částečná (květnová) mobilizace, reagující na soustřeďování německých vojsk v blízkost československých hranic.
Po mnichovském diktátu, následné okupaci zbytku notně ohlodané republiky a vzniku protektorátu Čechy a Morava, začala řízená likvidace čs. branné moci. Toho mistrovsky využila řada jejích příslušníků. Posloužila jim k přesunu části financí, zbraní, munice a dalšího vojenského materiálu pro potřeby jimi plánované odbojové činnosti.
Bezprostředně po vzniku protektorátu se začal formovat domácí odboj. Zejména vojenský. K prvním ilegálním a současně největším organizacím na okupovaném území patřila Obrana národa. Zrodila se z pocitu zmaru, který v sobě aktivní důstojníci předválečné čs. armády nesli. Těžce nesli, že se se svými vojsky nemohli nepříteli postavit, nebylo jim dovoleno vlast bránit se zbraní v ruce.
Nejdůležitějším krokem pro vznik a formování Obrany národa se po 20. březnu 1939 staly porady v bytě generála Josefa Bílého v pražské Mikulandské ulici. Zde se mj. dojednávala struktura organizace.
První velitel Obrany národa
Byl jím jeden z jejích zakladatelů, zmíněný armádní generál Josef Bílý, rodem z Ochozu u Zbonína. Ukázkový příklad toho, že ani pokročilý věk, narodil se 30. června 1872, nemusí být překážkou, aby se člověk dokázal postavit okupantům a šel bojovat za svobodu své země.
Voják tělem a duší. Kariéru zahájil jako frekventant c. a k. kadetní školy pěchoty v Terstu. V rakousko-uherské armádě působil až do rozpadu habsburské monarchie v roce 1918. V meziválečném období se významně podílel na budování a modernizaci československé armády. V roce 1935 odešel do výslužby.
Bezprostředně po okupaci, ač v penzi, se bez váhání aktivně pustil do odbojové činnosti.
Pozornosti gestapa dlouho unikal. Až do osudného 14. listopadu 1940, kdy byl zatčen. Je obdivuhodné, že navzdory věku se výslechy nenechal zlomit a choval se velice statečně. Z pražské pankrácké věznice byl převezen do terezínské policejní věznice.
Podle slov Hany Procházkové z Památníku Terezín se o jeho věznění v Malé pevnosti mnoho neví.
„Pravděpodobně sem byl dopraven počátkem září 1941 a pobyl tu necelý měsíc. Stanným soudem byl odsouzen za velezradu k trestu smrti. Den před popravou ho převezli do Prahy, kde byl 28. září 1941, ve 21.00 hodin, v jízdárně dělostřeleckých kasáren v Praze-Ruzyni rozsudek vykonán.“
Generálova poslední slova před násilnou smrtí mluví za vše.
„Ať žije Československá republika! Psi, palte!“
Zdroj: Poznámky pořízené během vernisáže expozice instalované v Památníku Terezín; Hana Procházková, publikace Nezlomeni; Výstava Nezlomeni přibližuje dramatické osudy prvorepublikových čs. vojáků – Médium.cz; Epydemye- gen. Bílý- Ochoz; Za zprostředkování některých faktů děkuji Haně Procházkové z Památníku Terezín.
