Článek
O 85 let později, v pátek 13. října 2023, jsem vešla do budovy v Arcisstraße 12. Do téže místnosti, v jejíchž stěnách se rozhodlo bez účasti našich představitelů. Zvláštní pocit, ocitnout se na stejném místě. Tady se mi vybavila vzpomínka na politického vězně číslo 28636, Karla Horaise z Brna. V roce 1943, na zámku Itter, věznici pro prominentní osoby, zcela nečekaně stanul tváří v tvář někdejšímu předsedovi francouzské vlády Édouardu Daladierovi.
„Vaše Francie nás úplně, v každém směru zklamala!“
Vězeň koncentračního tábora Dachau Horais, kdysi elektrotechnik-průmyslovák, byl jediným Čechem, zařazeným do pracovního komanda jako řemeslník (Facharbeiter). To bylo vysláno na zámek Itter, aby jej přebudovalo na věznici. Dne 30. dubna 1943 byly téměř všechny práce dokončeny a 1. května táborový velitel Weiss s vyššími důstojníky gestapa z Výmaru přivezli první vězně. Šlo o Francouze. Untersturmführer SS, který dělal stavbyvedoucího, si téhož dne odpoledne nechal zavolat mj. „domácího elektrikáře, že jest nutno přemontovat elektrické zařízení ve třech celách natolik, aby si vězeň mohl ve své cele zapnout světlo sám…“.
V roce 1946 Horais sepsal vyprávění o tom, co následovalo. V průvodu esesáka musel zpět do zámku. V cele č. 19 spatřil malého, zavalitého muže „s týlem zápasníka, s hlavou poměrně velikou, s očima modrošedýma … vítá mne temperamentně…: Vy jste vězeň, i já, tak jsme kamarádi. - Moje první starost … abych složil nářadí a … zjistil, zdali tam visí také štítek, abych zvěděl jméno vězně. Ano, na kufru jest rovněž … s nápisem Daladier…
… V duchu prolétla mi myšlenka: ó Daladiere, když jsi utvořil svoji vládu, byl Hitler jmenován říšským kancléřem“.
Poté, co se prominentní vězeň dozvěděl, že Horais je Čech, se ho jal ujišťovat o svém dobrém poměru k Praze a k Čechům.
„Za první světové války jsem sloužil jako důstojník u pluku, kde byli českoslovenští legionáři,“ zdůraznil.
Karel Horais nemohl jeho slova nechat bez odezvy. Otevřeně prohlásil:
„Velkou Francii, bohatou dějinami, jsme zbožňovali jako svou matku. Ale události z r. 1938, mnichovský diktát za vaší spoluúčasti, monsieur, všechny důsledky z toho pro Československo a konečně všechen ten dramatický spád událostí způsobil, že český národ ve svém poměru k pomnichovské Francii nutně ochladl. … Vaše vnitropolitické poměry nebyly zdravé, vaše zahraniční politika nebyla dobrá. … Vaše Francie nás úplně, v každém směru zklamala.“
Daladier hleděl na Horaise a pohrával si s čibukem. Pak pomalu odpověděl:
„Dovedu se snad vžít do vaší situace, ale zahraniční politiku Západu udávala hlavně Velká Británie. Chamberlain, jinak gentleman, rozhodně neznal povahu Germánů tak, jak ji známe my Francouzi…“
Bývalý ministerský předseda Francie mu dělal podavače
Horaisovu výtku, že v Paříži, po návratu z Mnichova, Daladiera oslavovali, bývalý premiér přešel a začal líčit, jak byl před anšlusem Rakouska pro vojenská opatření proti Německu, poněvadž viděl blížící se katastrofu, že byl osobně pro maření jakékoliv další Hitlerovy expanze. Tvrdil, že před Mnichovem Anglii varoval, že nelze Československo obětovat…
Když domluvil, Horais konstatoval, že mu nevěří ani slovo a udeřil otázkou: „Jak jste chtěl v r. 1938 vojensky srazit Německo na kolena, když jste v r. 1940 po prvním německém náporu kapitulovali?“
Daladier se urazil: „Milý příteli, mluvíte zaujatě. Před Mnichovem situace byla jiná, v r. 1940 byl válečný potenciál Německa daleko větší … Německo mělo větší výbojnost. Mon ami. Jste příkrý.“
Debata ustala. Horais pokračoval v práci a bývalý ministerský předseda Francie mu pomáhal.
„Na požádání podával nářadí, svorky, hřebíky, nebo šroubky. Byl šťasten, že má společnost, ať již jest jakákoliv. … Na chodbě duněly kroky, těžké okované boty SS-manna.“
Na rozloučenou Daladier Horaise přátelsky objal a doprovodil slovy: „Buďte zdráv a neztraťte naději a víru, že se opět vrátíte do své krásné vlasti.“
Zdroj: Zasnoubena se smrtí, JOTA, 2017; Almanach Dachau, vydal Svaz osvobozených politických vězňů a pozůstalých po obětech nacismu, 1946; NS Dokumentationszentrum München
