Hlavní obsah
Věda a historie

František Famfulík, popraven v r. 1943: „Zasílám Vám poslední sbohem.“

Foto: Kobyl strel2 - Střelnice Kobylisy - Wikimedia Commons

Pamětní deska s verši Miroslava Floriana a seznamem popravených.

K lidem, kteří uchovávají vzpomínky na své předky pro generace budoucí, se řadí i spisovatelka Eliška Polanecká. Také ona si přeje, aby věděly, kde spočívají jejich kořeny. Odkud a kam směřují.

Článek

Když mi před lety přinesla svou tehdy nejnovější knížku ještě vonící tiskárnou, rozpovídala se o dramatických osudech svých nejbližších, obsažených v knize nazvané Moje milá Barunko… I díky autorčinu vypravěčskému talentu publikace představuje poutavé čtení z rodinné kroniky.

„Našim předkem byl také jeden z četníků, odbojářů, popravených na Kobyliské střelnici v Praze,“ svěřila se a upozornila na korespondenci, která po něm rodině zůstala na památku.

Foto: File:Poprava 4 Protektor Cetniku Praha Kobylisy 1943.png - Wikimedia Commons

Černobílá reprodukce obrazu z popravy 8. července 1943 čtyř českých četníků Františka Rajmona, Františka Famfulíka, Josefa Bojase a Jana Jiráska, kteří spolupracovali s odbojem.

Buď hodný, dobrý Čech a vlastenec…“

Pokaždé, když přijdu do Kobylis, na krví nasáklá místa, cítím tíseň a hrůzu. Mám pocit, že všichni, kteří zde vydechli naposledy, tu zanechali trvalý otisk. Mezi nimi také František Famfulík mladší, zatčený za ilegální protinacistickou činnost a 8. července roku 1943 popravený společně s dalšími četníky.

V databázi popravených lze o něm najít: „v.p. Famfulík František 30. 1. 1910 Horní Újezd-Seč Vidlatá, četnický strážmistr, manželka Marie, roz. Topercerová, Záboří č. 130, o. Litomyšl.“

Nedlouho před smrtí vznesl prosbu, kterou Eliška Polanecká svou knížkou předala mladším členům rodiny.

„Prosím tě, maminko, vychovávej Vláďu tak, aby byl platný člen lidské společnosti, aby miloval svůj národ a svou vlast a nikdy nezapomínal na svého tatínka…“ čteme v jeho dopise na rozloučenou.

Na fotografii tříletého synka Vladíka chlapci vzkázal: „Buď hodný, dobrý Čech a vlastenec…“

A v posledním dopise, psaném v den popravy, pevnou rukou zvěčnil:

„Drazí!

Zasílám Vám poslední sbohem.

… Snad budoucnost ukáže lepší život Vám a národu…“

Ve jménu lepší budoucnosti, pro vlast a její svobodu čeští vlastenci nejen na střelnici Kobylisy pokládali to nejcennější, co je možné rodné zemi dát – své vlastní životy. Na to bychom neměli zapomínat. Zvláště v dnešní, mírně řečeno, rozbouřené době, je víc než potřebné si jejich odkaz připomínat. Proto si prosbu četníka Františka Famfulíka dovoluji předat širší veřejnosti.

Zdroj: Z vyprávění Elišky Polanecké; Eliška Polanecká, Moje milá Barunko… Kronika osudů mé rodiny z Vidlaté Seče u Litomyšle i odjinud, Sobotáles, 2010; LIDICE Třicetpět dnů poprav na Kobyliské střelnici v Praze VIII

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz