Článek
Pobídka mne přiměla sáhnout do poznámek, které jsem před mnoha lety pořídila z vyprávění Věry Krejčové z Prahy. Hodiny jsem naslouchala barvitému vyprávění rodačky z Podkarpatské Rusi, která část života zasvětila shromažďování faktů o životě v zemi, která kdysi byla součástí Československa.
„Vzpomínáme a budeme vzpomínat“
„Chceme svým dětem, dalším generacím zanechat a přiblížit naše pocity, zkušenosti, doklady o mnohdy velmi těžkých životních podmínkách a práci. Konali jsme s láskou v srdci k naší vlasti, k bližním. Žili jsme svorně, mnohdy skromně a dbali toho, co nás spojuje. Národnost rusínská, podkarpatoruská, jak se říkávalo v našem rodišti, a její zásluhy na vzniku Československa, se opomíjejí. To je jeden z důvodů, proč jsem chtěla zachytit myšlenky lidí, kteří jsou s touto zemí nějak spojeni,“ vysvětlovala, proč mi zavolala a proč tolik času a úsilí věnuje zachování památky na současníkům vzdálený cizí kraj.
Poselstvo Rusínů oznámilo rozhodnutí
Věra Krejčová si posteskla, že se na její rodný kraj a rodáky neprávem zapomíná. Počátkem devadesátých let minulého století se proto rozhodla své krajany oslovit a požádat je, aby své vzpomínky na onen bohem zapomenutý kraj, jak se o něm vyjadřovala, sepsali. Nedokázala se smířit s myšlenkou, že by snad příští generace vůbec nevěděly, jak se kdysi v této někdejší části Československa žilo. Vyprávění uspořádala a nabídla mi je k přečtení. Obsahuje vzpomínky, které sotva najdete v učebnicích dějepisu. Jejich hodnota je nesmírná, neboť jde o pamětníky oné doby. Mimo jiné nabízí odpověď na otázku, proč se tamní obyvatelé přihlásili k čerstvě narozené Republice československé.
„Dne 8. května 1919 se v Užhorodu konala společná schůzka zástupců užhorodské, prešovské a chustské Národní rady s delegací amerických Rusínů. Na schůzce bylo rozhodnuto vytvořit Centrální ruskou národní radu (CRNR), která se vyslovila pro připojení Podkarpatské Rusi k Československu. Ministr zahraničí Československa Edvard Beneš předložil na mírové konferenci v Paříži návrh československé vlády ve věci rusínské autonomie. Československá vláda v něm slíbila autonomii území Podkarpatské Rusi, která bude mít vlastní parlament. V čele administrativy autonomního území bude guvernér, jmenovaný prezidentem. Ministerstva budou mít zvláštní rusínské referáty, ve vládě ČSR bude rusínské území zastupovat ministr bez portfeje.
Rada ministrů zahraničních věcí pařížské mírové konference návrh Edvarda Beneše schválila. … Mezi státy Dohody a Rakouskem byla 10. září 1919 podepsána mírová smlouva v Saint-Germain-en-Laye. Její součástí byla tzv. malá minoritní smlouva, podle níž, zejména článků 10. až 13., byla Podkarpatská Rus právoplatně začleněna do Republiky československé.“
Toho dne se slavilo všude
„Výročí našeho osvobození a založení Československé republiky, 28. říjen 1918, byl vždy skutečným svátkem snad všech lidí v Užhorodu, kde jsme žili. … I na obytných domech byly prapory, někdy dlouhé i přes dvě poschodí. Kromě toho v oknech řady domů často byly obrazy T. G. Masaryka, M. R. Štefánika a květiny.
… Toho dne se slavilo všude. Od rána do noci. S plnou vážností se vzpomínalo padlých na všech frontách první světové války i zásluh na osvobození našich národů…
Lidé byli veselí, měli slavnostní náladu, jásali, zpívali. Oblékali si národní kroje, sokolské, případně jiné uniformy organizací a spolků. … Všude bylo cítit velké vlastenectví. … náš první prezident byl v celém kraji znám a velice milován. Tamní lid o něm skládal básně, dumky, lidové písničky. Nazýval jej křestním jménem.
… A co bylo už v té době, tj. v letech 1924-1925, vícejazyčné označení obchodů. Čtyřjazyčný název obchodu … vypovídal, že majitel je skutečný obchodník, chce nabízet a prodávat pro více národnostní obyvatelstvo. Úřední dokumenty, zejména osobního charakteru, se tiskly minimálně ve dvou jazycích, českém a maloruském, jak se tehdy říkalo. … V mé duši je dosud zapsána doba, kdy jsem vnímala bohatý kraj s krásnou přírodou a chudý a poctivý lid této země. Snahu přátel a rodáků zlepšit, co se jen dá, mnohdy za těžkých podmínek,“ vracela se do minulosti Věra Krejčová.
Podkarpatská Rus je otázkou středoevropské politiky
Upozornila mne na vyjádření Dr. Jaroslava Zatloukala z Klubu přátel Podkarpatské Rusi v Bratislavě (z roku 1936). Rozhodně stojí minimálně za zamyšlení.
„Důležitost Podkarpatské Rusi pro naši republiku si nejlépe uvědomují Maďaři, Poláci a Němci… Češi na Podkarpatské Rusi zaujímají zvláštní postavení, těžké a odpovědné… Podkarpatská Rus je otázkou středoevropské politiky ,a to je třeba míti stále na paměti… Češi na Podkarpatské Rusi nejsou jen úředníky a řemeslníky, ale též vychovateli. Jejich povinnosti služební nekončí udeřením hodiny.“
Zdroj: Národní Osvobození, č. 25-26/2006; Loučení bez dojetí. Češi a ukrajinská autonomie na Podkarpatské Rusi za druhé republiky (ustrcr.cz); Podkarpatská Rus - Jaroslav Zatloukal | Databáze knih (databazeknih.cz); Jak jsme přišli o Podkarpatskou Rus -Za každého brance dva metráky pšenice - Seznam Médium; osobní poznámky, pořízené během návštěv u Věry Krejčové
