Článek
Tak pětadevadesátiletá paní Marie, rozená Štambachová zavzpomínala poté, co se opožděně dozvěděla, že se známý herec Jiří Štěpnička loni začátkem prosince, pádem z nástupního ostrůvku pod přijíždějící tramvaj, vážně zranil a navíc ještě předtím přišel o milovanou manželku Janu.
Docela normální sousedka
Štěpničkova maminka Jiřina byla vynikající českou herečkou. Na měšťance ji učil pozdější režisér Jindřich Honzl. U něho hrála pod matčiným jménem Jiřina Papežová v avantgardních představeních v Osvobozeném divadle. Tajně odešla na hudební oddělení pražské Státní konzervatoře, ale byla přijata na dramatický obor, který absolvovala v roce 1930. Ještě před absolutoriem se stala členkou Národního divadla. Po šesti sezonách odešla na Vinohrady.
Hrála v divadle i ve filmu. Třebaže její doménou zůstávaly role tragické, objevila se také v několika komediích - Jedenácté přikázání, Velbloud uchem jehly, Včera neděle byla či ve veselohře Počestné paní pardubické.
„Skvěle hrála vesnické, nešťastně zamilované dívky a ženy. Mně osobně v paměti nejvíce utkvěla její role ve filmu Muzikantská Liduška. Podala strhující výkon,“ oceňuje herečku paní Marie, která dětství a mládí prožila na Zbraslavi, dnešní součásti Prahy. Ta byla rovněž domovem Jiřiny Štěpničkové.
„Sláva jí do hlavy rozhodně nestoupla. Stále ji vidím před sebou. Překrásnou ženu. Hezky učesanou. Měla delší vlasy. V takových pěkných ruličkách upravené. Dnes by se řeklo podle poslední módy. Bydlela kousek od mé starší sestry Jiřiny u Vltavy.“
Čím si slavná herečka vysloužila označení docela normální sousedka? Z vyprávění paní Marie je zřejmé, že svým chováním.
„Paní Štěpničková chodila přes půlku Zbraslavi pěšky na autobus na náměstí. S rodiči jsme tehdy bydleli nedaleko sokolovny, takže jsem ji vídávala velice často. Na Zbraslavském náměstí stávaly dva autobusy, které vozily cestující do Prahy. Jeden červený, na pravé straně. Na levé zelený. Do prvního nasedala takzvaná honorace. Prostě lidi, kteří si mysleli, že jsou něco víc než ostatní. Například někteří úředníci. Zeleným jezdili dělníci. Jiřina Štěpničková používala ten dělnický. Mezi obyčejnými lidmi se cítila velice dobře. S každým se družně bavila, každý se s ní pozdravil.
Jako herečka hodně pomáhala zbraslavským ochotníkům. Jestli mne paměť neklame, občas si s nimi také zahrála.“
Za okupace odmítla role v německých filmech. Aby se v nich nemusela objevit, nechala si operovat zdravé koleno.
V náručí Blanky Hauptové-Říhové
Herečka krátce pobývala v Londýně, kde se jí v roce 1947 narodil syn Jiří.
„Po návratu do Čech jsem potkávala zbraslavskou doktorku Blanku Hauptovou-Říhovou. S manželem bydleli ve vile Jiřiny Štěpničkové. Malého Jirku hlídali. Chodili s ním například k Vltavě, kde se říkalo Na Dračkách. Paní Blanka ho držela v náručí a já si ho ráda pohladila,“ vzpomíná paní Marie.
O pár let později se herečka pokusila o útěk do ciziny. Byla však zatčena a obviněna ze špionáže. Odsouzena byla k patnácti letům vězení. Někteří její někdejší kolegové pro ni při soudním procesu žádali trest smrti. Po deseti letech byla propuštěna. Před kameru se vrátila až v 60. letech minulého století. V roce 1969 byla soudně i společensky rehabilitována. Vrátila se na jeviště. Tenkrát kladenského Městského divadla. Později, až do své smrti v roce 1985, hrála v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého.
Objevila se rovněž na filmovém plátně. Ve snímcích Transport z ráje (vězeňkyně Elisabeth Feinerová), Lidé z maringotek (akrobatka Žanda), Skřivánci na niti (matka), Kladivo na čarodějnice (upálená porodní bába Dorota Groerová), Pěnička a paraplíčko (Pěničkova bytná)…
Spolupracovala s rozhlasem, dabingem a televizí. Do povědomí diváků se mj. zapsala seriály Malý pitaval z velkého města, Sanitka, Synové a dcery Jakuba skláře.
Závist, zloba…
„To, co se Jiřině Štěpničkové přihodila po válce, fakt, že skončila ve vězení, ovlivnilo mnoho skutečností. Za války, na rozdíl od jiných hereckých kolegů, odmítla hrát v německých filmech. S Němci si nezadala! Fakt, že se k ní řada herců otočila zády a tvrdě ji v době soudního procesu odsuzovali, byl podle mne do značné míry podmíněn nehezkými lidskými vlastnostmi. Zejména zlobou a závistí. Byla krásná, mimořádně talentovaná, přátelská k lidem, úspěšná… To, jak víme, mnoho lidí, jimž takový dar do vínku nebyl dán v míře vrchovaté jako jí, neodpouští,“ domnívá se paní Marie.
Zdroj: Jiřina Štěpničková - životopis | OSOBNOSTI.cz; Jiřina Štěpničková | Biografie | ČSFD.cz (csfd.cz); Jiří Štěpnička | Biografie | ČSFD.cz (csfd.cz); Jiří Štěpnička promluvil o svém pádu pod tramvaj – iDNES.cz; Městská část Praha -Zbraslav: Titulní stránka (mc-zbraslav.cz); Jiří Štěpnička | Biografie | ČSFD.cz (csfd.cz)
