Článek
Marii Uchytilovou jsem osobně neznala. Potkávala jsem se však s ní prostřednictvím její bohaté a rozmanité tvorby. Pokládala jsem si za čest, když mi jednoho dne zavolal tehdejší ředitel Památníku Lidice Milouš Červencl a vyslovil nečekané přání, abych se jako spoluautorka podílela na sestavení publikace o této významné akademické sochařce.
Bez váhání jsem souhlasila. Zvláště poté, co jsem se dozvěděla, že na knize se bude podílet také Sylvia Klánová, sochařčina dcera.
Nastaly dny a týdny usilovné práce. Shromažďování podkladů, fotodokumentace, sestavování textů, popisků pod snímky… Všichni jsme k úkolu přistupovali s úctou k významné tvůrkyni a s pokorou. I kvůli památce 82 dětí, smutně a s nadějí přes údolí hledících k místu, kde před osudným 10. červnem 1942 stávala jejich škola a jimž nebylo dopřáno vychutnat si radostné dětství, učit se, růst, plnit si přání, dospět, poprvé se zamilovat…
Významná medailérka
Marie Uchytilová-Kučová se narodila 17. ledna 1924. V sedmnácti letech začala studovat sochařství u prof. Otakara Waltera v Plzni. Později u prof. Otakara Španiela v Praze. Osmnáct let, do roku 1969, vyučovala sochařství a figurální kresbu na Odborné výtvarné škole v Praze na Hollarově náměstí. Za své práce postupně sbírala ocenění. Například za pomník Boženy Panklové-Němcové v nadživotní velikost pro Českou Skalici obdržela první cenu.
Významnou část její umělecké tvorby mj. tvoří medaile: Jana Masaryka, J. J. Ryby, arcibiskupa J. Berana, Jiřího z Poděbrad a mnoho dalších
Jako první žena na světě pro svou vlast vytvořila platidlo. Vyhrála soutěž o československou jednokorunovou minci. Motiv mladé ženy sázející lípu nejpoužívanější čs. platidlo zdobil třicet šest let. Od roku 1957 do roku 1993.
Autorka o své práci prohlásila: „… jaká to příležitost pro umělce, své srdce celému národu položit do dlaně!“
Málo kdo asi ví, že sochařka skládala krásné básně, které jsme do knihy rovněž zařadili.
Desetinový model Památníku dětských obětí války z konce 80. let 20. století
S každým lidickým dítětem musela zemřít
Veškerou práci Marie Uchytilové zcela zastínilo jedno jediné sousoší.
„Z vyprávění mé maminky mi v paměti utkvělo snad všechno. Asi nejvíce na mne zapůsobily její vzpomínky na květen roku 1945, spojený s koncem druhé světové války. Spolu s ostatními se radovala na plzeňském náměstí, kde potkala spolužačku. Ta jí vyprávěla o hrůzných prožitcích z války a strašlivé příběhy o dětech, které jí trpěly nejvíce.“
Podle slov Sylvie Klánové to maminku hluboce zasáhlo. Natolik, že se rozhodla celému světu předat poselství dětského utrpení uprostřed běsnění zbraní. Postupně v ní dozrával nápad. Ztvárnit jeden konkrétní válečný zločin z tisíců, spáchaných na těch nejbezbrannějších. Na dětech z Lidic.
Monumentální dílo je výslednicí práce srdce, mozku, rukou, nezměrné vůle a úsilí. S každým jedním dítětem musela jeho osud prožít, musela s ním i zemřít.
Marie Uchytilová, od jejíhož narození letos uplynulo sto let, po sobě zanechala nesmazatelnou stopu, vzkaz, na nějž je její dcera hrdá a který je v současnosti, opět ohlušené bitevním řevem, nanejvýš aktuální.
„Po sochách posílám poselství srozumění národům – Nad společným hrobem dětí se usmiřuje s domem dům!“
Zdroj: Můj život byl… My Life Was… průřez tvorbou Marie Uchytilové Overview of the Work by Marie Uchytilová, kolektiv autorů, Pro Památník Lidice vydal Ivan Ulrych, Nakladatelství VEGA-L, Nymburk, 2016
