Článek
Odpovědi na otázky, jichž se mi tehdy dostalo, jsou stále aktuální. Mimo jiné mne zajímalo, jak z pohledu své profese nahlíží na naše někdejší politiky. Byli lepší, poctivější než ti současní?
„Celá garnitura politiků, spojených s 28. říjnem 1918, vydržela až do konce. Tedy do Mnichova. Nevíme, jací to byli lidé, neboť média v takové podobě a rozsahu jako dnes neexistovala. Možná by v současnosti vůbec neuspěli. Vždyť Beneš nebyl nijak oslnivý rétor a Masaryk by se svým poněkud nepříjemným hlasem lidem třeba zprotivil. Představte si, že několikrát za týden by byl na obrazovce! Tenkrát nebyl bulvár, i když existovala podobná žumpa v podobě Poledního listu, nebo jak se to jmenovalo. Rozhlas byl v počátcích, nedělaly se tiskové konference, neexistovali tiskoví mluvčí, nebyli paparazzi, kteří by špehovali každý krok politiků a ptali se jich na blbosti.“
E. Beneš.
Zmíněné skutečnosti podle Karla Čáslavského sehrály velice důležitou roli. Vysvětlil, proč tomu tak bylo.
„Politiky nikdo nerušil, měli čas odpovědně a věřím, že také poctivě vládnout. Nikdo jim nevytrhával půl věty z jejich projevů, jak je to dnes běžné. Vlastně, politiku včetně běžného života dnes určují hlavně média. Politici dokonce věří tomu, co si v novinách přečtou. Třeba, že jsou odposloucháváni. Hned vydávají silácká prohlášení a podávají žaloby. Je to směšné. Média, zejména televize, taky nenápadně a plíživě mění vkus lidí. Všelijaké ty ‚superstáry, kameňáky, šou‘, nekonečné seriály, neuvěřitelné reklamy… Někdy se stydím, že jsem homo sapiens. Mimochodem, stud skoro vymizel. Z ostudy kabát už téměř nikomu nevadí.“
Nároky lidí klesají – drsný odsudek
„Ztratili se nám WERICHOVÉ a HORNÍČKOVÉ – a že jsme takových lidí kdysi měli hodně. Jejich humor byl chytrý a inteligentní – a přitom mu rozuměli všichni. I ‚obyčejní‘ lidé. Proto diváci tak rádi chodili do Osvobozeného divadla, sledovali Hovory H. Národ asi hloupne. Ale to bude celosvětový trend. Vidím to v různých soutěžích. Středoškolský učitel se klidně ztrapní, své hlouposti se zasměje a ještě za to sklidí bouřlivý potlesk. Tu klesající sumu vědomostí jsem rovněž pozoroval v televizním pořadu Videostop, kde jsem třináct let dělal jakéhosi arbitra. Většina otázek, které v roce 1985 byly lehké, se za nějakých deset let stala příliš náročnými. Dělejte pak soutěž, když po každé otázce zavládne trapné ticho. To byl jeden z důvodů, proč jsem ze soutěže předčasně odešel. Nevím, v současnosti asi éterem lítá tolik informací, že je už naše hlava nestačí zpracovat, natož udržet.“
Kde jsou časy někdejších ‚drsných‘ soutěží?
Během našeho dlouhého rozhovoru se Karel Čáslavský o úrovni tehdejších vědomostních soutěží vyjádřil kriticky.
„Kde jsou časy někdejších ‚drsných‘ soutěží typu Desetkrát odpověz?! Soutěžící buď věděl nebo nevěděl. Dnes se musí do soutěže nejprve za drahé peníze ‚protelefonovat‘, a pak dostává berličky v podobě tří, čtyř nebo i devíti možností, což mu stejně moc nepomůže. Těm soutěžícím chybějí hrdinové, kterým je umožněno slavně zvítězit – a tak po čase začne být nuda. Tomu všemu, co jsem zmiňoval, se dá v případě televizní bedny lehce vyhnout. Stačí zmáčknout patřičný knoflík. Ale právě takový jednoduchý úkon nedokáže každý. Stejně jako přepnout na jiný kanál.“
Poznámka závěrem: Zkuste si jen tak pro sebe, upřímně, odpovědět, zda by názory Karla Čáslavského obstály v současnosti. Osobně se domnívám, že ano! Ale jak se říká, kolik hlav, tolik názorů.
Zdroj: Poznámky pořízené během opakovaných setkání s Karlem Čáslavským.
