Článek
Ze sluchátka se ozval přísný hlas s jasnou výzvou. Patřil Alexandře Kučerové, vdově po Otmaru Kučerovu. Psal se rok 2005 a já tehdy pracovala v redakci Národního osvobození.
Slovo dalo slovo a za pár týdnů jsme spolu seděly v AIR café na Zelném trhu v Brně. Za Alex jsem pak jezdila opakovaně. Vyprávěla o zesnulém manželovi, o životě ve Velké Británii. Hodně prozradila ze svého soukromí, jak tráví dny bez milovaného muže… To mi však nepřísluší prozrazovat.
Žily dál, po „rafácku“
Nevím, jak dnes, ale v té době ona kavárna nabízela domácí pohodu. Hostům kromě stylových koktajlů, kávy, dobové hudby v rytmu swingu a džezu, což navozovalo atmosféru anglické kavárničky válečných časů, umožňovala seznámit se se životem letců, s historií s letectvím související.
„Tohle je palubní počítač Miroslava Laštovky, navigátora 311. bombardovací perutě RAF. Tyhle kalhoty oblékal Josef Slovák, z téže perutě. V Brně nás vdov žije už jen šestnáct. Žijeme dál po ‚rafácku‘, scházíme se, vzpomínáme na naše manžely, obklopeny jejich věcmi. Viď?“ pronesla láskyplně Alex k vitríně, u níž jsme usedly. Z fotografie na nás hleděl krásný muž s hrdým a odhodlaným výrazem. Velitel 313. perutě RAF Otmar Kučera.
„To jsou jeho ponožky, které si za války sám proštupoval,“ usmála se.
Ani osud Alex nebyl jednoduchý. Její tatínek studoval angličtinu a v roce 1913 odešel do Anglie. Po vypuknutí první světové války se dobrovolně přihlásil do její armády. Tři roky a pětapadesát dnů sloužil u dělostřelectva. Poté dostudoval a vrátil se do nově vzniklé Republiky československé. Hledal práci. Osud tomu chtěl, že právě v té době britská ambasáda potřebovala muže mluvícího anglicky i česky. Alexandřin tatínek vstoupil do služeb Albionu. Krátce před okupací dostal nabídku na udělení britského státního občanství včetně návrhu opustit Československo ohrožené nacistickým Německem.
Cesta rodiny do Británie by sama o sobě vydala na dobrodružný román.
Osudové tango
Anglie rodinu přivítala, Londýn se stal jejím novým domovem. Mladinká Alexandra netušila, že tady se její život dočista změní. Osud jí do cesty postrčil muže, po jehož boku věrně setrvá do konce jeho života.
Válka zuřila, leč na chuti mladých lidí občas se povyrazit, zatančit neubrala. Na jedné taneční zábavě v Československém klubu se Alexandra Olmerová (její příbuznou byla vynikající džezová zpěvačka a šansoniérka Eva Olmerová) seznámila s mladým stíhačem.
„Moc se mi líbil. Seděl v rohu a pozoroval, co se kolem něj děje. A nebyl oholený. Když jsme tančili blízko něj, prohodila jsem k mému tanečníkovi, aby to onen neznámý pilot slyšel: ‚Tady by někdo potřeboval oholit! Tady asi někdo netančí!‘
Pak začali hrát tango. Neoholený pilot se zvedl, přišel ke mně a povídá: ‚Taky tancuji.‘
Tak jsme se s Otmarem seznámili. Svatbu jsme měli 24. června 1944 v Londýně. Moc peněz jsme neměli, a tak mám prstýnek vyrobený ze zubního zlata. Od onoho svatebního dne jsem ho nikdy nesundala z ruky,“ něžně pohladila symbol manželského svazku a znovu se usmála na manželovu fotografii.
Zpět ve vlasti – za statečnost pomsta mocných
Když se v srpnu 1945 českoslovenští letci vraceli do vlasti, k jejímuž osvobození výrazně přispěli, nebyli vždy vítání s otevřenou náručí. Mnohé čekaly výslechy, pronásledování, kriminál. Msta se nevyhnula ani Otmarovi Kučerovi. Dne 14. ledna 1949 byl zatčen, převezen do Brna na Špilberk.
„Jednou týdně jsem mu směla přinést čisté prádlo, trochu jídla a dopis. Obhájce mi po pravdě řekl, že manžel může čekat trest smrti, ale že může být i osvobozen.“
Ani po letech se Alex neubránila dojeti. Otmar Kučera byl poslán na tzv. „dovolenou s čekaným“, vyloučen z řad letců a 30. dubna 1949 zproštěn služby.
„Nejvíc asi trpěl, když ho vyhodili z letectva. Létání miloval a oni mu to zatrhli. Když mu bylo hodně smutno, zavřel se v pokoji našeho brněnského bytu a vzpomínal na léta strávená na obloze.“
Během procesu, který proběhl 3. června 1949, byl Otmar Kučera pro nedostatek důkazů osvobozen. Hrdina druhé světové války, o němž brigádní generál MUDr. František (Francis) Elston, bývalý předseda Svazu letců svobodného Československa 8. července 2003 prohlásil: „Víme, že Otmar Kučera byl vynikající pilot. Víme, že byl výborný stíhač, což dosvědčuje jeho oficiální titul ‚eso‘. Nutné je však podotknout, že byl neobyčejně čestný a slušný člověk, kterému jsem měl příležitost říct do obličeje, že je jeden z mála lidí, jichž si skutečně ctím.“
Dovětek: Právě dnes, 16. listopadu, je v kalendáři uveden Otmar. Tuto vzpomínku věnuji jemu i jeho báječné ženě Alexandře, která mi dovolila nahlédnout do svého soukromí.
Zdroj: Veškerá fakta v článku použitá jsem coby novinářka získala při opakovaných pracovních návštěvách u Alexandry Kučerové. Vznikl tedy na základě jejího vyprávění poté, co mne v roce 2005 k sepsání jejího příběhu a příběhu jejího manžela sama vyzvala. Některé informace jsem v minulosti použila. Naposledy například v revue Přísně tajné! č. 2/2020
