Článek
Dlouho jsem jejich vášeň pro pedály nechápala. Až do chvíle, než jsem si přečetla knížku Katji Pantzar SISU. ODOLNOST, SÍLA A ŠTĚSTÍ PO FINSKU.
Tato novinářka, spisovatelka a editorka vyrostla v Kanadě, vysokou školu vystudovala v Londýně, aby ji po letech její finské kořeny přenesly do vlasti předků. Ta jí svým životním stylem zaujala natolik, že o tom napsala už dvě knížky, které byly přeloženy do 24 jazyků. Myšlenka, že „sisu je způsob života, při němž výzvy, jimž čelíme, aktivně přetavujeme na příležitosti“, mě zaujala natolik, že jsem se po téměř čtyřiceti letech nechala přemluvit a usedla jsem na kolo. První (sedmikilometrová) jízda z naší vísky do Roudnice nad Labem a zpět, po tak dlouhé přestávce, sice neskončila mým kolapsem, nicméně, když jsem z kola slezla, nohy si mi podlomily a já, neschopna dalšího pohybu, dřepla na chodník. Hrdá sama na sebe, že jsem se překonala a jednala přesně v duchu hesla, jímž se řídím celý život. Nikdy si neříkám, že něco nemůžu, že to nejde, ale snažím se hledat cesty, jak to či ono zvládnout.
Kolo je báječný dopravní prostředek. Zvláště v místech, kde je dostatek cyklostezek. K mým oblíbeným patří ty lesní. Přinášejí mi uspokojení. Kromě toho se snadněji přemístím z vesnice do vesnice, nadýchám se čerstvého vzduchu, nehrozí mi nadváha, neznečisťuji životní prostředí… Navíc plním přání, vznesené mou mladší vnučkou. Potřebuje, abych na tomto světě byla dalších třicet let. Na mou námitku, že to by mi bylo 70 plus, takže nevím, zda to zvládnu, mávla rukou a pravila: „Babi to dáš. Vezmeš si štěně na výcvik, budeš běhat po cvičáku… Udržovat se v kondici.“
Takže s čubou lítám po cvičáku, trénuji obrany a jezdím na kole. Kupodivu, z jízdy mám radost. Větší, než když mne někdo někam odveze.
Nic proti autům. Bez nich se moderní společnost neobejde. Ovšem s jejich využíváním bychom to neměli přehánět. Přiznejme si, že nás příliš ovládla. Mnozí lidé už nejsou ochotni udělat ani krok pěšky.
Ve výše zmíněné knize mne upoutal zajímavý poznatek. Jízda na kole obsahuje i významný sociální prvek. Nejste v izolované kovové škatuli. Stáváte se součástí krajiny, jíž projíždíte. Vidíte kolem sebe lidi. Máváte známým a přátelům. Tu a tam se zastavíte a s někým si popovídáte.
Nejlepší v jízdě na kole jsou údajně Dánové a Holanďané. Filozofie Finů, kterou od nich odpozorovali, je následující: pokud se sedmileté dítě může samo na kole přemístit z bodu A do bodu B, pak je to bezpečné pro všechny. Osmdesátníky nevyjímaje.
Pokud se honíte za štěstím, zkuste využít jednoduchou a osvědčenou severskou metodu, jejíž nedílnou součástí je cyklistika. Finské přísloví praví: „Štěstí nenajdeme tak, že budeme hledat, nýbrž tak, že budeme žít.“ S autorkou knihy dodávám: A jezdit na kole.
