Článek
Možná na tom něco pravdy je. Ostatně, jsme jenom lidé, bytosti nedokonalé. Pokud se však někdo ocitne v nouzi, umíme nezištně podat pomocnou ruku. Důkazem je i více jak dvacet milionů korun, které poslední letošní listopadovou sobotu díky štědrým dárcům přišlo na konto Centra Paraple. Obecně prospěšné společnosti, založené Zdeňkem Svěrákem a občanským sdružením Svaz paraplegiků. Od roku 1994 pomáháme lidem na vozíku po poškození míchy a jejich rodinám zvládnout těžkou životní situaci.
Je velice dobře, že je tu někdo, kdo člověku, jenž skončil na invalidním vozíku, podá pomocnou ruku, dodá chuť se s nepřízní osudu poprat. Nebývalo tomu tak vždy. Pamatuji časy, kdy se o postižených téměř nemluvilo, jejich potřeby se nijak zvlášť neřešily.
Před pětačtyřiceti lety se v ulicích Bratislavy, kde jsem žila, vozíčkáři neobjevovali. Teprve když mne pracovník tehdejšího sociálně-rehabilitačního oddělení I. ústředního výboru Zväzu invalidov v SR požádal o pomoc, otevřely se mi oči. Jako většina lidí jsem neměla tušení, co všechno člověku upoutanému na vozík život komplikuje. Úzké dveře a s tím související obtíže. Mj. problém dostat se na WC, do koupelny, do vany. Nemožnost vyměnit prasklou žárovku na lustru, dopravit se k lékaři či do obchodu na nákup… Překážkou byly schody, obrubníky chodníků, sníh…
Mladý muž jménem Kamil, mi to předvedl na vlastním příkladu. Jako sedmnáctiletý si bez dovolení vzal auto rodičů, naložil kamarády a vyrazili za zábavou. Za volantem se cítil jako nepřemožitelný král. Do chvíle, než se auto srazilo s autobusem. Přežili všichni. Kamil však za lumpárnu zaplatil trvalým ochrnutím dolních končetin. V neštěstí měl obrovské štěstí. Přátele, kteří ho neopustili. Díky nim později získal osobní auto pro ruční ovládání, takže mohl jezdit do práce. Dokonce ho brali na vodu. Do loďky, vybaveného záchrannou vestou, ho společně přenášeli. Přiznával, že mezi vozíčkáři je světlou výjimkou a doporučil navštívit Darinu, téměř třicetiletou dívku, od pěti let odkázanou na vozík. Nechtěně ji do něj posadil vlastní otec. Couval do garáže a dcerky u zadní stěny si nevšiml. Přirazil ji k ní a poškodil míchu. Léta setrvávala v nedobrovolném vězení. Starý činžák neměl výtah. Pro rodinu žijící ve čtvrtém patře neřešitelný problém. Získat bezbariérový byt někde v přízemí nemožné. Přátelé žádní. Navzdory tomu mne Darina udivovala vírou, že jednou bude líp. Upnula se ke knihám a k bohu. Útěchu u něj hledali i její rodiče.
Srdce plná optimismu
Ve StarDance tančili odvážní vozíčkáři s optimisticky naladěným srdcem. S obdivuhodnou touhu žít normálním životem. Zásluhu na tom má i výše zmíněné centrum. Přibližně z padesáti procent činnost financuje z darů fyzických a právnických osob. Nerozděluje je příjemcům. Využívá je k financování přímých služeb, pomoci a péče o své klienty s poškozením míchy.
„Jsme oporou pro ty, kteří právě ochrnuli po úrazu nebo nemoci, i pro ty, kteří tak žijí už dlouho, ale narazili na problém, se kterým si nevědí rady. Pomáhat můžeme jen díky solidaritě tisíců lidí, kteří naši činnost podporují. Pokud i vy věříte v potřebu solidarity a vzájemné pomoci, přidejte se k nám,“ píše se na webových stránkách centra.
Všem, kteří včera peníze darovali, patří dík! Centrum lze podpořit také zasláním peněz na číslo účtu veřejné sbírky: 932 932 932/0300
