Článek
Tak bychom se ke zpomalení měli přimět aspoň my, lidé. Dopřát si chvilku na zamyšlení, rozjímání, na rekapitulaci toho, co se nám v roce 2023 povedlo či kde jsme se nijak zvlášť nevyznamenali.
Řada živáčků si s odcházejícím rokem do toho následujícího dává různá předsevzetí. Snad ve snaze ulehčit vlastnímu špatnému svědomí a uchlácholit vnitřní hlas, nabádající k polepšení. Dalších zbrusu nových dvanáct měsíců se k tomu přece náramně šikne.
A tak sami sobě slibují, že se přestanou cpát sladkostmi, nebudou tolik lenošit, tělo přinutí ke sportu, určitě si koupí permanentku do mučírny zvané POSILOVNA… Každý nechť si doplní, co mu libo. Zpravidla jde o plány na draka. Dobré leda k tomu, aby dříve či později, z nejrůznějších příčin, které si umíme vždycky náležitě zdůvodnit, zapadly prachem.
Léta soukromou bilanci končím stejným přáním. Další dny, měsíce, čas, který mám (kdo ví, jak dlouho) na pozemské pouti vymezen, prožít tak, abych si pokaždé mohla říct: „Žiješ, jak nejlépe umíš. Žiješ tak, abys ses za své činy, za svou práci nemusela stydět. Pokud ti to tak vydrží až do smrti, bude to fajn.“
Pokaždé si o Silvestru říkám, (pro někoho asi naivně, ale nevadí!) jaké by to bylo hezké, kdyby svět byl bez válek, kdyby si rozvadění sousedé, příbuzní zase dokázali podat ruce, odpustit si skutečné i domnělé křivdy na nich spáchané. Umění usmíření, odpuštění. Při troše dobré vůle se mu lze naučit. Inspiraci například nabízí William Shakespeare osobně.
V rámci loňských Letních shakespearovských slavností jsem navštívila představení Bouře. Hru, pokládanou za autorovu nejosobnější zpověď. V překladu výtečného Martina Hilského. Se skvělým obsazením, v němž mne nejvíce uchvátil strhující výkon Csongora Kassaie v roli Ariela. Srdce zasáhla překrásná hudba Petra Kalába.
Bouře mj. pojednává o umění včas odejít, o odpuštění a smíření. Inspirací k jejímu napsání posloužilo objevování a kolonizování „nového světa“ anglickými přistěhovalci. Není to příliš hezký obraz. K idylce má hodně daleko. Ostrovní divoch Kaliban se nechová o nic lépe než ti, kteří přišli z civilizované Evropy. Opuštěný ostrov, kde lidské osudy ovládají čáry, vášně a sny, se v mnohém podobá životu současníků. Ani po staletích mistr WS na aktuálnosti nic neztrácí. Ukazuje jednu z cest vedoucích ke smíření a odpuštění. Což si ji vyzkoušet? Za pokus to přece stojí!
Zdroj: Bouře, William Shakespeare
