Článek
Potřebujeme vůbec ztracené časy?
Dvaadvacet let uplynulo od chvíle, kdy jsem tuto otázku Karlu Čáslavskému položila. Hodiny, které jsme povídáním strávili v malé místnosti, napěchované archivním materiálem, kdy jsem naslouchala laskavému hlasu moudrého muže s obdivuhodně obrovskými vědomostmi, patří k časům, na něž se nezapomíná.
Tehdy se usmál a na dotaz odpověděl: „Rozhodně. Je nezbytné znát aspoň nejbližší minulost. Nejen první republiku, ale také to, co bylo před a po ní. Týká se to událostí, na které můžeme být právem hrdí, tak činů, které nám ke cti zrovna neslouží.“
Přitakala jsem. Zajímalo mne ovšem, zda podle něj takovou potřebu cítí i národ.
„Abych pravdu řekl, 90 procent národa ji nemá. To jsou lidé, kteří nechodí do divadel, kin, na výstavy, nečtou knihy. Z těch zbývajících asi deseti procent se rekrutují i stálí diváci našeho cyklu. Je to hodně, půl milionu, někdy i více. Kdyby ČT ty pořady alespoň trochu víc propagovala, bylo by jich jistě více. Jenže, nepropaguje… Jsem vděčný za každého, kdo chce vědět, kým jsme byli, jak jsme žili, jak jsme jako národ prožívali všechna ta nelehká období, kterých bylo mnohem více, než let šťastných. Mám radost, že se rovněž dívá dost mladých lidí, takže ‚Hledání‘ by mohlo mít ještě budoucnost.
Pořad, z něhož televize občas nabídne něco i v současnosti, byl koncipován tak, že zahrnul nejrůznější oblasti lidské činnosti.
Škodovka Plzeň, 1929
„Prakticky všechny – kulturu, politiku, vědu, životní styl, techniku… Ukazovali jsme například budování přehrad na Vltavě, staré pohledy na naše města, nahlédli do hal Škodovky, už dvanáct dílů patřilo T. G. Masarykovi. Podívali jsme se do anglické zahrady prezidenta Beneše. Je toho hodně.“
O která témata diváci jevili zájem největší? Odpověď filmového historika možná překvapí a možná nikoliv.
„Asi o techniku. Jak se co dělá. Například diváky fascinoval hnětač na čokoládu a balicí linka na bonbony. Je to úžasné spatřit, co naši předci dokázali vymyslet. Třebaže jsou taková zařízení z dnešního pohledu překombinovaná a složitá, jistý půvab jim upřít nelze. Takové stroje už jinde neuvidíme.“
S Karlem Čáslavským jsme se před lety vrátili ke zrodu jeho pořadu. Zajímalo mne, zda měl hned od počátku jasnou představu, co chce divákům nabídnout.
„Prvních deset až patnáct dílů jsem tápal. Nejtěžší bylo najít metodu, jak nabídnout i filmy jinak obtížně použitelné. Tak třeba vznikl, ‚cyklus v cyklu‘, nazvaný Jak se co dělá. Mohli jsme do něj zařadit snímky, které by se jinak k divákům nedostaly. Další takovou jistotou je Edvard Beneš. Mnohokrát jsem se už přesvědčil, že u lidí má stále vysoký kredit. Navzdory všem pochybám o jeho činech v klíčových momentech naší země.
Většina z těch dosavadních 370 pořadů byla tematická. Tak třeba pohřby známých osobností, filmy o železnici, několik pořadů o staré Praze, pořady o našich spisovatelích, výtvarnících a hudebnících… Vždycky je to nimravá práce. Ty pořady se dávají dohromady z nejrůznějších zdrojů. Skládají se ze stovky i více záběrů. Tak vznikl rovněž pořad ‚U Benešů na zahradě‘, který na dosud neznámých záběrech zachycoval prezidenta a jeho ženu Hanu ‚v závětří‘ anglického zámku v Aston Abbots. Záměrně jsem ukázal idylu, třebaže v celé Evropě zuřila válka. Věřím však, že diváci ‚našeho‘ cyklu jsou vnímaví a ty širší souvislosti si tam dosadí sami. A to nejen v případě tohoto pořadu.“
S Karlem Čáslavským jsme probrali řadu dalších témat, stále aktuálních a ožehavých. Třeba, proč zpočátku nikdy nekomentoval dobu, o níž pořad pojednával, a když si po roce 1990 nějakou poznámku občas dovolil, přicházely anonymy a výhrůžky. Škoda, že už není mezi námi. Jak ráda bych se k některým otázkám vrátila, položila mu je znovu a přidala další.
Jeho pořad se hluboce vryl do paměti diváků, kteří jej sledovali. Na sociálních sítích mne zaujala poznámka jednoho z nich z července 2024. Píše se v ní: „Karel Čáslavský je můj hrdina historikus, projde se ‚jenom‘ metr po Praze a je to na dlouhé vyprávění. Naučit se nazpaměť všechny díly a otevřel bych si cestovku s průvodcem. Karel má v palcu snad všechny snímky od vzniku kamery a prvních filmařů u nás a s jeho komentářem a střihem je to skvost, neznám nic lepšího…“
Zdroj: osobní poznámky pořízené během setkání s Karlem Čáslavským; https://www.csfd.cz/film/226166-hledani-ztraceneho-casu/prehled/
