Článek
Drtivá většina veřejnosti uvedené výročí nezaznamenala. Škoda, jelikož jde o muže, který toho pro svou vlast udělal nemálo. Ač od roku 1910 s rodinou žil v zámoří, po vypuknutí 1. sv. války se spojil s Českým krajanským sdružením, stal se důvěrníkem Odbočky Československé národní rady v Americe a Československého výboru, řídícího střediska pro nábor dobrovolníků do armády. Jeho byt v Bostonu navštěvovaly přední osobnosti čs. zahraničního odboje. Tomáš Garrigue Masaryk, Edvard a Vojta Benešovi, Milan Rastislav Štefánik… Dne 5. května 1917 se v Československé tiskové kanceláři v New Yorku přihlásil do legií. Ke svému velkému roztrpčení byl odmítnut. Boj tedy vedl uměleckými prostředky v zázemí.
Jeho plakáty, mj. podporující vznik samostatného Československa, se výrazně lišily od výtvarného pojetí amerických a britských. Namísto celobarevných ilustrací tištěných z plochy s výraznými figurálními motivy, jednoduchými hesly a konvenční typografií, Preissig pro své linoryty volil velké jednobarevné plochy s výraznými kontrasty, pečlivou kompozicí a silnými hesly, vyzývajícími Čechy ke vstupu do legií, burcující Slováky, aby si strhli pouta nesvobody… Pro plakáty používal i vlastní písmo a navrhl také vlajky československého zahraničního vojska kombinující české a americké národní barvy a symbol hvězdy. Nejslavnějšími plakáty z umělcovy dílny se stalo sedm legionářských. Do konce února 1918 každý z nich vyšel ve dvoutisícovém nákladu. Záhy se změnily v žádaný sběratelský kousek.
Roku 1930 se manželé Preissigovi natrvalo vrátili domů, do Prahy. Dne 15. března 1939 Československo zmizelo z mapy Evropy. Onoho osudného dne odeslal zprávu s rozborem situace a s výzvou o pomoc do Francie a Velké Británie. Den poté se v Památníku osvobození s kolegy výtvarníky – Emanuelem Prylem a Františkem Vikem radí, jak nejlépe zformovat odbojovou skupinu. Nástrojem odboje se měl stát ilegální tisk jako prvek sjednocení všech, kdo chtěli pomáhat při osvobozování národa. Tak se zrodil časopis V BOJ. Preissig si vzal na starosti malování obrázků, překlady z cizích jazyků, psaní politických komentářů a nabídl se, že budou-li dotazy čtenářů, rád na ně bude odpovídat. Jiná situace, než byla v době 1. světové války, vyžadovala nové přístupy. Preissig využil satirickou kresbu. Vnímal ji jako účinnou útočnou zbraň.
V sobotu 21. září 1940 byla zatčena jeho dcera Inka Bernášková, rovněž odbojářka. Když zatvrzele odmítala sdělit svou pravou totožnost, otevřely se dveře a jeden za druhým vstoupili Vojtěch Preissig, Ireniny sestry Vojtka, Yva, bratranci…
Toho dne se s otcem viděli naposledy. Inka je 26. srpna 1942 popravena v Plötzensee u Berlína, Vojtěch Preissig 11. června 1944 umučen v koncentračním táboře Dachau.
Zdroje: V BOJ, edice ilegálního časopisu, svazky 1-6, Historický ústav čs. armády, Památník odboje, VHÚ, Praha 1992; Archiv Památníku Terezín A 10962; Munice domácí fronty, k tisku připravil Pavel Šmidrkal, Vydala a vytiskla Nová tiskárna Pelhřimov, 2016; Zasnoubena se smrtí, Jana Vrzalová, JOTA, 2017
