Článek
Židovský majetek si přivlastnili někteří z tehdejších obyvatel. Zarážející je, že jedna ze zdejších ulic, původně pojmenovaná po hrdinovi Slovenského národního povstání Ladislavu Pfliegelovi, byla v roce 1993 přejmenována na Ulicu Dr. Jozefa Tisu.
Několik let se obyvatelka zmíněné ulice a místní zastupitelka Lucie Ticháková angažovala v iniciativě za opětovné přejmenování ulice. Případ skončil u správního soudu v Banské Bystrici. Ten rozhodl, že všeobecně závazné nařízení obce není v souladu se zákonem a název ulice Jozefu Tisovi, po válce popraveném jako zločinci, by obecní zastupitelé do půl roku měli změnit.
Esesácký expert u Jozefa Tisa
„Dne 4. listopadu jsme měli dohodnutou schůzku na osmou hodinu v hotelu Carlton. Konkrétně v pokoji pana Goldbacha (číslo pokoje 431). A skutečně jsme se sešli, já, Goldbach, Eichmann a Dr. Faláth. Měli jsme projednat podle německého vzoru zásady pro vyhoštění Židů do obsazeného území. Pan Eichmann, který se již jako vedoucí pracovník zabýval židovskou otázkou v Německu, nás seznámil s kratšími a již vyzkoušenými návrhy, které následně shrnuté a přizpůsobené slovenským poměrům byly v 9 hodin předány p. ministerskému předsedovi Dr. Tisovi.“
Tolik z oficiálního hlášení zaměstnance Úřadu propagandy, mladého právního koncipienta doktora Janka.
Čtvrtý listopad 1938.
„V ten samý večer navštívil jsem pana ministerského předsedu Dr. Jozefa Tisa s panem Adolfem Eichmannem, K. Goldbachem a Dr. Jozefem Kirschbaumem, radikálním ľuďákem a náčelníkem Akademické Hlinkovy gardy, přičemž jsem podotkl, že na Slovensku se nachází velké množství židovských emigrantů a tuláků, které je jako nebezpečné živly nutné zneškodnit a dopravit na jižní Slovensko. Na žádost pana ministerského předsedy jsme dorazili na Krajinský úřad. Zde jsem předložil vypracovaný plán, který si pan ministerský předseda prostudoval, schválil ho a pověřil mě vedením tohoto úkolu,“ uvedl Jozef Faláth.
Po přijetí u Jozefa Tisa se Eichmann v doprovodu svých průvodců okamžitě odebral na policejní ředitelství.
O osudu slovenských Židů bylo rozhodnuto!
První deportace se stala skutečností. Rozjela se v noci ze 4. na 5. listopadu 1938.
Tisův rozkaz zněl:
„Zadržte ve spravovaných obvodech zdržující se Židy, naložte je i s rodinnými příslušníky na nákladní automobily a převezte je nejpozději do půlnoci 4. listopadu 1938 na novou hranici. … Pokud to poměry umožňují, zadržené Židy převezte do hloubky několika kilometrů odstoupeného území.“
Kuno-Konrad Goldbach byl spokojen. Jako nacistický špion, který skvěle plní svěřený úkol. Jako redaktor hlavního nacistického deníku Völkischer Beobachter, odvádějící dobrou práci. Německý národ určitě potěší, až se dočte, jaké snaživé žáky a věrné následovníky na Slovensku má.
Státní kasa se plní
Ľuďáci dokazovali, že Adolfu Eichmannovi naslouchali pozorně. Mysleli i na takové „drobnosti“, jako vkladní knížky a cennosti.
„Pokud má Žid majetek alespoň v hodnotě půl milionu korun, pak je nutné jej bez prodlení dát do vazby, abychom zabránili úniku majetku do ciziny!“
Původní záměr zbavit Slovensko židovských tuláků a žebráků vzal za své. Na prvním místě byl majetek bohatých. Lačnost. Chamtivost. Okresní náčelník v Kežmarku o tom věděl své. Do hlášení napsal:
„Na některých místech následkem nedostatku četníků probíhala opatření, která překračovala daný rozkaz. Přemísťování Židů začalo v pátek 4. listopadu 1938 a skončilo v neděli 6. listopadu 1938. S akcí pomáhaly Národní výbory, Hlinkova garda a ordneři. K těmto organizacím se přidala mládež a studenti, kteří akci svým nezodpovědným přístupem neprospěli. Začali na sebe brát výkonnou moc, pořádali domovní prohlídky, kradli peníze apod.“
Nitranští četníci upozorňovali, že stoupá počet protižidovských nápisů, načmáraných na zdech domů.
„Oznamujeme, že v noci z 24. na 25. listopadu 1938 byly v několika ulicích Nitry na židovských domech a obchodech černou barvou namalovány protižidovské nápisy… Pozor Žide, Sidor jde!, Pozor Žide, Adolf jde!, Židé ven, Židáci do Palestiny a další podobné nápisy…“
Na nárožích se objevovaly protižidovské plakáty, bez obalu dávající Židům najevo, kdo je odteď na Slovensku pánem a kdo nežádoucí. Aby Slováci pochopili, že výzva k bojkotu židovských obchodů je ve skutečnosti nařízením, drželi někteří členové Hlinkovy gardy o své vůli před židovskými obchody v Novém Městě nad Váhem stráž. Zjišťovali, kdo z křesťanů u Židů nakupuje. Neštítili se ani osobně bránit vstupu do jejich obchodů. V majitelích to vyvolalo oprávněný strach z budoucnosti. Na východě země šli ještě dál. Ve Spišském Podhradí Židé poštou dostali neofrankovaný dopis.
„No soudruhu, pakuj se už pomalu do Palestiny, protože do tří dnů nejpozději se musíš z Podhradí vystěhovat. Gój už nemůže vydržet ten tvůj židovský smrad. Servus v Palestině. Spolek Slováků proti židákům.“
Zdroj: Stíny minulosti rozkmotřily ves, prezidentova ulice musí do půl roku zmizet - Médium.cz (seznam.cz); Ulice nazvaná po Tisovi budí nevoli historiků i protifašistických bojovníků. Obec se na přejmenování neshodne — ČT24 — Česká televize (ceskatelevize.cz); Milan Belej, Hlavinka Ján, Levický Juraj, Dejiny židovskej komunity v Humennom, Humenné, ADIN, s. r. o., 2013; Macadam Dune Heather, 999 Neobyčajné ženy z prvého židovského transportu zo Slovenska do Osvienčimu, Vydavateľstvo IKAR, a. s., Bratislava, 2020; http://www.osvetim-auschwitz.estranky.cz/clanky/AuschwitzII.html; História Varín (varin.sk); Tisovu ulici v obci Varín by měli do půl roku přejmenovat – Novinky;
