Článek
„Je to prolomení diplomatického tabu, že s agresorem se nevyjednává, alespoň ne za těchto podmínek, kdy nemusel splnit vůbec nic. … Trump nemá žádný jasný plán míru na Ukrajině…“
Znepokojivá slova, vyvolávají dojem, že historická situace se v něčem opakuje. Nebo se pletu?
Příspěvek k míru
V dopise z 18. července 1938, zaslaném redakcím, grafik a malíř Vojtěch Preissig tehdejší výbušnou atmosféru rozebírá.
„Neotálejme a obraťme se hned na naše Němce přímo s otázkou, jak ji navrhl Pavel Vilémský v Přítomnosti 13. července: ˛… ať se vyjádří, domnívají-li se, že náš statut jim nevyhoví a ježto se přiznávají k nacionálně socialistickému názoru světovému, zdali tedy přijmou přesně totéž, co žádá říšská vláda pro národnostní menšiny podle nacionálně socialistických směrnic, formulovaných nacionálním socialistou univ. Prof. Dr. Rudolfem Huberem, odb. poradcem Hitlerovým pro ústavní otázkyʼ.
Otažme se jich … tou snad nejpřesvědčivější i nejúčinnější cestou plebiscitu…“
Preissig zdůrazňuje, že k volbě by se měly nabídnout pouze dvě odpovědi: Ano nebo NE! a měl by být vypsán „spravedlivě pro všechny jinonárodní občany, nejen německé … A to by každým svým výsledkem byl silný˛náš příspěvek k míruʼ.
… Ať jakoukoliv formou mluvte s masou Henleinova tábora a z výše i s důrazem své státní autority. Jestli pan Sebekowski (Mezinárodně vzdělaný právník. Než se stal poslancem a tajemníkem SdP, živil se jako právník - pozn. jv) teď řeční, že SdP je ˛Zu konzessionen bereitʻ (připravena k ústupkům – pozn. jv), doufám, že to naše prozíravé činitele tak nezmate, aby pokládali za zbytečné nebo odkládali přesvědčit se průkazně, co skutečně chce lid menšinový, a aby místo toho stavěli dále jen na tom, co diktují ˛Führerovéʻ, kteří ˛svůjʻ lid klamou a zotročují pro svoje osobní dílo. Neznám originální znění shora uvedených zásad, na nichž spočívá prakse ˛ochrany národnostních menšinʻ v Třetí říši. Český překlad Pavla Vilémského zní: ˛Silná ochrana jinonárodních menšin závisí na tom, aby se menšiny přiznaly politicky za součást německé říše a podle toho jednaly. Jakékoliv otevřené nebo zastřené úsilí o odloučení ze svazku říše, tedy jakákoliv iridenta ruší předpoklady pro cizí národnosti. Uznání cizího živlu nesmí jít tak daleko, aby tím trpěl německý národ a říše. Poruší-li cizí národní skupina povinnou věrnost německé říši, ztrácí práva chráněné menšiny. Říše je pak oprávněna zasáhnout na ochranu ohrožené státní jednoty všemi prostředky. Taková je samozřejmá podmínka pro ochranu jinonárodních menšin v německé říši.ʻ
… Tímto svým projevem chci … prosit naše rozhodující činitele: Jednejte předvídavě energicky také ve vnitřních poměrech státu. I to imponuje ve světě přátelům, kteří rozumějí (gangsterům se přece neustupuje).“
Na křížové cestě
V dopise z 27. července 1938 V. Preissig příteli Janu Týmlovi píše:
„… Podle dnešních listů vysvítá z prohlášení Chamberlainova, že posílá k nám poradce „na žádost čs. vlády“, a dnešní Národní Politika /Borský/ svou diplomatickou úvahu „Anglický zájem“ s argumenty o účelnosti občasné slevy z prestiže, a nevítané a vítané stránce cizího zásahu, končí ujištěním, že není důvodu k obavám z působení anglického poradce. Asi není třeba míti horších obav na cestě, kterou jsme se dali, na dobrovolně /?/ ale krátkozrace volené křížové cestě. Před jakoukoliv prestiží jistě však jde starost nejen o naši státní přítomnost, ale i o budoucnost! … zjišťuji, že první dojem prostých lidí z těchto zpráv je, že Anglie přišla diktovat! A prý proč? … Anglie potřebuje takový důkladný kompromis, který chce zkusit, zda je možné chlácholit Hitlera a aspoň odsunout válku…
… Tomu, kdo ví, co dovede konservativní anglická chytrost a ohebnost, aby pro svůj účel dosáhla nezbytného výsledku i těžkým kompromisem, tento další přátelský, námi prý žádaný a vítaný projev laskavého cizího vměšování do našich vnitřních věcí, znamená nebezpečí, že statut …se stane hotovou naší kapitulací před Němci. … Nekritisuji a nelituji, že vláda chystá statut a snaží se domluvit s henleinovci, ale vytýkám, že ho vůbec postavila na ústupkovou základnu, a že ustupuje i radě a nátlaku, jimiž naši nepříliš stateční přátelé z tísně především sobě … a z hlediska budoucnosti, naší i jejich, vlastně škodí. … Mělo se … říci, že s menšinami se vyrovnáme spravedlivě dle ústavy, ale nemůžeme jim dát žádané privileje, kterých by mohly zneužiti k protistátním úkladům. … naším protektorem je Anglie, která svým ustupováním dopustila, že nacistům a fašistům „narostly rohy“ … a musíme patrně ustupovat také… myslím „Anglii“, především konservativní složky a její dnešní vládu, t. j. pány Chamberlaina a Halifaxe. Liberální oposice trochu vyvažuje chabou jejich zahraniční politiku, ve včerejší debatě posl. Sinclair jí dobře vytkl krátkozrakost a slabost … ale přece i oposiční strany přiznávají povinnost podporovat vládu v její odpovědné snaze zachovat mír. … Proto bude u nás její prostředkovatel /ne rozhodčí?/. Odvážíme se říci mu, velmi uhlazeně, ale pevně … že míníme rozhodnout sami co svou vnitřní záležitost spor, který jsme nevyvolali my a přece dosud vyrovnáváme se stranou vysloveně iridentistickou s trpělivostí a ústupností, jež vlastně státní národ ponižuje, a s krajní ohledností na zájmy přátel, která k naší lítosti … také musí mít své meze? A poděkovat za pomoc, kterou nám chce poskytnout, abychom mohli dobře rozhodnout k zabezpečení jak své existence tak své posice co Anglii prospěšných hodnot? A nesmíme se tázat, proč Anglie neodmítla thési Berlína, že „sudetoněmecký“ problém je věcí jen mezí ním a Prahou, a uvažovala řešit ho v „konferenci čtyř mocností“? Tento problém ovšem se stal věcí mezinárodního zájmu, ale zůstává vnitřní naší záležitostí, k našemu rozhodnutí. Ani Hitler ani kdokoliv nemá dle mezinárodního práva, demokraciemi dosud uznávaného, právo do něho jakkoliv zasahovat. I náš malý národ by mohl poradit velmocné Anglii, bojí-li se, že Hitler odmítne statut vypracovaný naší vládou v nejlepší vůli k vyrovnání s Němci a označí ho za nedostačující k „ochraně“ henleinovců, aby měl záminku k vlastnímu „opatření“ na jejich „ochranu“, ať učiní nátlak na Hitlera veřejným prohlášením, že okamžitě všemi svými silami půjde do války proti Třetí říši, odváží-li se pod jakoukoliv záminkou násilného kroku proti čs. republice. Anglie přece ví, že to jedině je slovo, které Hitler respektuje.“
Zdroj: Jiří Mach, Vracíme se k velmocenské politice, míní expert, Právo, 19. února 2025, str. 1 a 3; Dokumenty z pozůstalosti po Janu Týmlovi (10. 5. 1905-27. 5. 1945), příslušníku druhého čs. odboje. Manželům Roztočilovým děkuji za jejich poskytnutí.
