Článek
„A Rakousko naprosto nechtělo býti shovívavým k »rebelantskému« národu, který ani po naučení, jehož se mu dostalo v době po Bílé hoře, ani po persekucích všech vídeňských absolutistických i parlamentárních vlád nedovedl se naučiti loyálnosti k Habsburkům a rakušáckému patriotismu. … na českých hranicích, na Ostravsku, houkly katanské výstřely, popravující právě den před štědrým večerem prostého českého dělníka, vlastence z lidu, Josefa Kotka, protože na schůzi jakéhosi konsumního spolku mluvil »velezrádně« proti Rakousku. »Sebevědomé« Rakousko trestalo bestiálně několik slov prostého českého člověka z lidu, trestalo bezohledně a krutě, nelítostně odkopávajíc Kotkovu ženu, která šla prosit o milost… Bylo jasno mezi Rakouskem a československým národem:
Běda národu, ozve-li se! Běda všem jeho synům, kteří dají mluvit nebojácně hlasu svého svědomí! Nebude šetřeno nikoho a ničeho. Ani životů, ani rodin, ani majetku!…“ uvádí se v kapitole Česká družina v dokumentech rakouských štábů, v publikaci Za svobodu.
V týdnu, kdy Kotek umírá, generál pěchoty von Kövess, velitel XII. rakouského armádního sboru, vlastnoručně 29. prosince 1914, pod č. 390/5 svým divizím podepisuje následující rozkaz:
„Výpověďmi zajatců bylo zjištěno, že v ruských vojscích jsou české oddíly, které se skládají ponejvíce z rakouských Čechů, ale také z Čechů, kteří jsou snad ruskými státními občany.
Některé tyto oddíly jsou sestaveny z tak zvaných »dobrovolníků« - to jsou zběhové, kteří bojují nyní proti svým vlastním druhům.
Tito »dobrovolníci« jsou prý označeni tím, že mají na okrajích svých nárameníků bělomodré pásky … nosí prý také na okraji čepic červenou pásku, a vojenský štítek na čepici podložen červeným suknem.
… Budiž co nejdříve zjištěno, jsou-li mezi zajatci až dosud vzatými Češi; jsou-li to rakousko-uherští státní občané, buďtež jako velezrádci ihned popraveni podle stanného práva. S ruskými státními občany musí býti jednáno jako se zajatci, ale buďtež co nejdříve odděleni od ostatních zajatců a zvláštními transfery odesíláni ministerstvu války.“
Za dopadení českého důstojníka-zběha odměna 5000 korun
Podobně jako výše uvedený rozkaz i rozkazy následující tvůrci publikace vnímali poklonu České družině, jíž „a jejím hrdinným dobrovolníkům“ se dostalo „»uznání« z míst nejpovolanějších…“.
Mezi rakouskými dokumenty, zachycenými dobrovolníky České družiny na frontě 3. armády, je rovněž rozkaz č. 1853 generála jízdy Böhma, velitele 2. rakouské armády, z 11. ledna 1915.
„… Příslušníci ruské armády opětovně používají rakousko-uherských stejnokrojů, aby oklamali hlídky a menší naše jednotky, které pak bývají obklíčeny oddíly, připravenými v záloze.
Podle řádu, ustanovujícího zákony a zvyky ve válce na souši § 23. je zakázáno nenáležité použití vojenských odznaků a stejnokroje nepřítele; podle § 1. platí zákony, práva a povinnosti jen pro ty osoby, které válečné zvyky (ins bellí) zachovávají.
S Rusy, přestrojenými do rakousko-uherských stejnokrojů, nebudiž tedy jednáno jako s vojíny a nebuďtež bráni do zajetí, nýbrž buďte na místě zastřelení.“
Za nejdůležitější však pamětníci pokládali dokument zachycený u 4. rakouské armády. Její velitel, polní maršálek-poručík B. Krauss pod č. 1957 dne 30. dubna 1915 brigádníkovi generál-majoru Szende vydává tento rozkaz.
„Čeští zběhové.
Skupině Szendově.
Z výpovědí zajatců bylo věrohodně zjištěno, že u většiny ruských pluků se nacházejí oddíly, které jsou utvořeny z českých zběhů. Tyto oddíly mají 20-40 lidí.
Jak již jednou bylo oznámeno, tyto oddíly konají pouze výzvědné služby a dosáhly již prý významných úspěchů, přepadajíce naše polní stráže a naše výzvědné oddíly.
Těmto českým oddílům velí přeběhnuvší k Rusům čeští důstojníci.
Pří výslechu zajatců buď obrácen na tyto okolnosti zřetel, a podezřelí zajatci buďte odesíláni do štábu armády.
Za dopadení českého důstojníka-zběha, velitele takových českých oddílů, bude vyplacena premie 5000 korun.“
Jak autoři konstatují, honba rakouských štábů na české dobrovolníky skončila fiaskem.
„Rakouské hrdinství dovedlo dobývat nejlepších a nejjistějších triumfů u svých válečných soudů: nad svými bezbrannými, na milost a nemilost vydanými slovanskými občany…“
Ani bezprostřední hrozba smrti nemohla příslušníkům České družiny zabránit v naplnění snu o svobodě národa či založení jejího Sokolského oddílu.
Řečeno jejich slovy: „My, vojáci starého prvního pluku,/pod naším praporem sklonivše skráň/věrně a čestně přísaháme: „Za československý lid,/za vbitou na kříž naší zemi/my budem se bít!“
Zdroj: Za svobodu Obrázková kronika československého revolučního hnutí na Rusi 1914-1920, Vydává a obrázkovou část řídí legionář Otakar Vaněk. - hlavní spolupracovník br. Vojta Holeček za vrchní redakce br. Rudolfa Medka. Péčí „Památníku odboje“. Nákladem vlastním, 1925.; Husákova řeč zněla velezrádně aneb Proč starodružiník Kříž vítal vypuknutí války - Médium.cz
