Článek
„Ukažte, že jste důstojní synové slavných předků!“
Rok 1914. V Sarajevu, hlavním městě Bosny a Hercegoviny, se 28. června ozvaly výstřely. Rukou mladého anarchisty Gavrilo Principa ze světa nedobrovolně odešel arcivévoda a následník rakousko-uherského trůnu František Ferdinand d’Este.
Atentát se stal rozbuškou konfliktu, který záhy přerostl v 1. světovou válku. Češi a Slováci bez nadšení rukují do armády, aby bojovali za císaře pána a jeho rodinu.
„Jsme stejně ubozí otroci chránící choutky kapitalistů a přeci, kde jen mohou, dávají nám najevo svoji vojenskou nadvládu,“ zapsal si do válečného deníku Antonín Boháč. Prostý chlap, s dalšími krajany proti své vůli vržený na bojiště.
„… Po této válce není možný návrat k starému řádu; nové upravení poměrů politických, hospodářských i společenských bude určitě jejím vyvršením, vznikne nová Evropa. Také naše budoucnost závisí od výsledku boje, jenž zuří v krajích starého světa…“ sděluje MANIFEST K ČESKOSLOVENSKÉMU LIDU V AMERICE!, připravený českým malířem a grafikem Vojtěchem Preissigem pro sjezd zástupců československého lidu ve Spojených státech. Naplánován byl do Chicaga na 11. února 1918.
„Zraky celého národa, úpícího doma v otroctví, obracejí se nyní k Vám, Češi a Slováci v Americe, náš lid čeká od Vás důkaz, že jste nezapomněli svého československého původu, že jste nezapomněli matky, která Vás zrodila. Každý věrný syn svého národa, schopný zbraně, nechť neváhá déle, nechť stane jako muž pod náš československý prapor. Českoslovenští junáci! Ukažte, že jste důstojní synové slavných předků! Československé ženy a dívky! Vaší povinností je ukázat váhajícím, kde je jejich místo v dnešním velkém světovém zápasu, že zbabělec je ten, kdo ve chvíli, kdy osud jeho vlasti se řeší, bázlivě se ohlíží a hledá prázdné výmluvy.“
Příměří z železničního vagonu
Dne 11. 11. 1918 dopoledne zástupci Německa v salonním železničním voze maršála Ferdinanda Foche u Compiégne podepsali dohodu o příměří. Toto datum je považováno za konec 1. světové války. V 11.00 boje ustaly. Podmínky tvořilo celkem devět zásadních požadavků, které v praxi znamenaly německou kapitulaci. Následující rok byla svolána do Versailles mírová konference a rozhodla o definitivním poválečném uspořádání v Evropě.
Lidstvo se nepoučilo
Je pátek 1. září 1939. Ve 4:45 hodin hitlerovská vojska vstupují na polské území. Začíná druhá světová válka. Prohlášení Anthonyho Edena, britského konzervativního politika, je známkou změn v politice Velké Británie.
„… naše odhodlání dovést válku až do konce je neotřesitelné. Musíme sjednat mír, který umožní novou civilizaci, lepší svět než nynější… Dokud jsou tu nacisté, nemůže se tak stát. … Hitler způsobil, že nová civilizace buduje svět válkou. Vzdor tomu bude to lepší svět. Musí být lepší.“
Dne 8. května 1945 na evropském kontinentu skončil dosud největší vojenský střet, jaký lidstvo zažilo.
Bohužel, Edenova slova se nenaplnila.
S vlčím mákem do Rudolfina
Na památku všech padlých ve válkách a dalších konfliktech, se symbolem válečných veteránů stal květ vlčího máku. Zřejmě k tomu svou básní Ve flanderských polích výrazně přispěl podplukovník John McCrae, za Velké války příslušník kanadských zdravotnických služeb. Dolehla na něj smrt přítele, nadporučíka Alexise Helmera, zabitého v květnu 1915.
V pražském Rudolfinu se to 2. listopadu vlčími máky červenalo. Konal se zde tradiční koncert ke Dni válečných veteránů, připadající na 11. listopad. V ČR se oficiálně připomíná od roku 2001. Mezi přítomnými hosty byl rovněž generálporučík v. v. Miloslav Masopust, přímý účastník bojů 1. čs. armádního sboru v SSSR na východní frontě.
Ústřední hudba Armády ČR do programu zařadila řadu skladeb spojených s Francií. Důvod - její významný podíl na vzniku někdejší československé armády. Francouzský generál Maurice Pellé dal podobu jejímu Hlavnímu štábu.
První náměstek ministryně obrany, František Šulc, v úvodu večera mj. podtrhl zásluhy hrdinů z druhé světové války i novodobých. Díky nim „stále žijeme v relativním bezpečí… To je ve světle válek na Ukrajině či v Izraeli velmi dobrou zprávou“.
Mluvilo se rovněž o noci z 1. na 2. srpna 1990, kdy irácká vojska překročila hranice státu Kuvajt a obsadila celé jeho území. Rozhodnutím Federálního shromáždění České a Slovenské federativní republiky z 23. září se 11. až 14. prosince téhož roku dvě stě vojenských dobrovolníků z československé protichemické jednotky do této oblasti vydalo. V novodobé historii naší armády šlo o první vojáky, vyslané na zahraniční operaci.
Náčelník generálního štábu, generálporučík Karel Řehka, ve své řeči zdůraznil, že koncert je oslavou všech statečných mužů a žen, kteří vždy a za každých okolností stáli na straně vlasti.
„Jejich odvaha, oddanost a obětavost by měla být naší stálou inspirací. Vzpomeňme si na to i ve víru všedních dní.“
Zdroj: Koncert ke Dni válečných veteránů uctil roli Francie při budování čs. armády | Ministerstvo obrany (army.cz); Z historie vlčího máku jako symbolu Dne válečných veteránů (webnode.cz); VHU PRAHA; Protichemická jednotka už před 20 lety dokázala, že čeští vojáci patří k nejlepším | Armáda ČR (army.cz); Munice domácí fronty, k tisku připravil Pavel Šmidrkal, Vydala a vytiskla Nová tiskárna Pelhřimov, 2016; Válečný deník Antonína Boháče, Nakladatel: NOOS 2016; Zasnoubena se smrtí, JOTA, 2017
