Článek
To ovšem neznamená, že bychom toto datum měli ignorovat. Opak je pravdou, neboť minulost se nám promítá do současnosti a nějakým způsobem se odrazí rovněž v budoucnosti.
Měli bychom vědět, že k národnímu osvobození výrazně přispěli českoslovenští legionáři, bojující a umírající na frontách I. světové války ve Francii, Itálii a Rusku. Pro vznik Československa vyvinuli obrovské úsilí představitelé zahraničního odboje. Mezi nimi T. G. Masaryk, E. Beneš a M. R. Štefánik. K představitelům domácího odboje patřili Karel Kramář, Alois Rašín… Bez těchto lidí by nebylo samostatného Československa.
První republika – jedni si ji idealizují, druzí v ní nenacházejí nic dobrého
Oba přístupy jsou extrémní a škodlivé. V první republice bychom měli spatřovat zdroj chyb a úspěchů. Hledat v nich poučení. O tom dějiny jsou.
Ať je postoj jedince jakýkoliv, rozhodně bychom si měli položit otázku, proč Masarykovo Československo získalo mezinárodní uznání spojenců?
Především bylo založeno na myšlence zformulované do hesla Pravda vítězí!. Prezident velký důraz kladl na mravnost a humanitu jako základ státu. Demokracie pro něj představovala stálý dialog, snášenlivost, spravedlnost a slušnost. Nebyla panováním nad lidmi, nýbrž správou věcí veřejných pro občany. Jak říkal: „demokratismus není jen soustava politická, ale také mravní a především mravní… V demokracii svoboda, volnost, demokracie znamená diskusi“.
Z tehdejších směrnic TGM lze sestavit desatero, z něhož mj. plyne: Demokracie bude laboratoř, ve které má nesmírný význam parlament a tisk; usilujme o koalici vlády a všech myslících; chtějme mít státu co nejméně a co nejvíce občanství, individuální iniciativy; je iluze, že jsme si rovni. Pravda, při volbách se před urnami nivelizují mozky, hlas hospodského povaleče má stejnou váhu jako hlas Einsteina. Skutečná demokracie má vytvářet snesitelný stupeň nerovnosti, harmonizovat společnost; žena musí být zrovnoprávněna, protože ženou se zdvojnásobuje lidský potenciál; každá demokracie potřebuje předáky, vůdce, odborníky, státníky, nikoliv jenom straníky…
Těžké břímě národnostního problému
Republika jej nesla od svého zrodu. Zatěžoval ji po celou dobu její existence a kulminoval při volbách do poslanecké sněmovny v roce 1935 značným úspěchem Sudetoněmecké strany, poté aktivitami henleinovců v pohraničí, Mnichovem a okupací.
Stalo se přesně to, před čím TGM, který si plně uvědomoval, že politika v mladé republice nebude selanka, jelikož zájmy různých skupin lidí se lišily, dokonce si protiřečily, varoval. „Teď, když jsme vyhráli válku, nesmíme prohrát mír. Nyní jsme na kopečku – jde o to nesmeknout se!“
Ve vztahu k Němcům mj. zdůrazňoval, že politika vůči nim „nesmí být mstivou, ať se před válkou i ve válce proti nám prohřešili jakkoli… musíme Němce vést stejně jako Čechy - … musíme jim ve všech oprávněných nárocích předejít, abychom pak nemuseli dělat trapné koncese – dát jim tedy, co se sluší a patří, nikoli nechat se k tomu nutit. To by byla mravní a politická prohra“.
Snahou TGM bylo vytvořit jistou obdobu Švýcarska.
Od Masarykova odkazu jsme se vzdálili
K tomuto závěru mne vedou přenosy zjednání sněmovny i nedělní televizní debaty s politiky. Zpravidla se z nich nedozvím nic nového. Většinou jde o mlácení prázdné slámy bez konstruktivních závěrů. Postrádám především snahu domluvit se, bez ohledu na to, kdo je momentálně u moci a kdo v opozici, na rozumném řízení země. Divák bývá svědkem výčitek co kdo (ne)udělal v minulosti, zesměšňování politických protivníků apod. Sněmovní jednání vyvolávají obraz pavlače v tom nejhorším slova smyslu. Chybí demokratická diskuse prostá agresivních výpadů, urážek. Bohužel, stále platí, podobně jako za hlubokého minula, že síla spočívá v té momentálně správné stranické knížce. Řečeno Masarykovými slovy: „Politika skutečně demokratická má problém, jak přemoci zhoubný vliv stranictví.“
Kam směřujeme?
Minulost je třeba znát, abychom věděli odkud a kam jako země, jako společnost i jednotlivci kráčíme. K zamyšlení by nám měl posloužit státní svátek – 28. říjen. Bohužel, zhustil se do kladení věnců, předvádění politiků ve snaze získat další body pro sebe i pro svou partaj. Zavání sebechválou. Mnohým chybí reflexe, schopnost přiznat pochybení. Absentují vlohy a vědomosti - předpoklady pro tu či onu funkci. Na druhou stranu, řídí nás ti, které si většina zvolila. I to je demokracie. V ní ovšem problém není. Ten spočívá jinde. TGM to vyjádřil trefně.
„Každá diktatura, také proletariátu, bez odborných znalostí administračních a bez velkého plánu politického vede k politickému i hospodářskému úpadku. Mně stačí, zdůrazním-li že politika není jen touha po ideálním společenském zřízení, nýbrž musí býti také znalostí prostředků, kterými se ten ideální stav dosáhne. … Demokracie musí zabezpečit politické odbornictví – vady demokracie neprýští z parlamentarismu, nýbrž z nedostatků společnosti.“
Zdroj: Zdeněk Mahler, Ano Masaryk, Nakladatelství Slávka Kopecká, Praha 2007; Idea československého státu, vydala Národní rada Československá v nakladatelství L. Mazáče v Praze v červenci 1936; K vítězné svobodě 1914 – 1918 – 1928, vydáno péči nakladatelství Památníku odboje v Praze, 1928
