Článek
Konstatuje a současně se v Právu (2. října 2023, str. 6) táže Petr Šabata. Zajímá ho rovněž, zda se našim sousedům z hlavy vytratilo, jak proti němu demonstrovali po vraždě novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové.
Směr ve volbách zvítězil se ziskem 22,94 procenta hlasů. To je neoddiskutovatelný fakt, který je třeba přijmout. Ať se to někomu líbí či ne!
Výsledek vyvolal rozporuplné reakce. Na Slovensku i u nás. Jedni jásají, druzí se děsí, jakým směrem se Slovensko bude ubírat. Co to bude pro EU, NATO znamenat?! Přemítají, jak se vyvinou vzájemné česko-slovenské vztahy, až se předseda vítězné strany Směr-sociální demokracie Robert Fico ujme vlády.
Jejím sestavením ho v pondělí 2. října pověřila slovenská prezidentka. Podle Ficových slov mu na to dala 14 dnů.
Předčasné parlamentní volby byly demokratické
Konstatovala Zuzana Čaputová. Podle ní byly svobodné, demokratické a vytvořily reálný obraz společnosti. Jak se nechala slyšet, „vysoká volební účast svědčí o tom, že budoucnost Slovenska není lidem lhostejná“. Dodala, že předvolební kampaň „vytvořila rány na společenské atmosféře, na vztazích mezi lidmi a na celkové důvěře v politiku a demokracii“.
K tomu není co dodat.
Ani ten nejlepším komentátor či analytik nemá věšteckou kouli, z níž by budoucnost Slovenska vyčetl. Fundovaně odpověděl na výše položené otázky. Spekulace, co bude dál, nejsou na místě. Až čas ukáže, zda se naši sousedé ve volbách rozhodli správně či nikoliv.
Návrat do minulosti
V noci 31. prosince 1992 jsem byla ve vlastním bytě, ve vlastní posteli. V Bratislavě. Ve státě, v němž jsem se narodila. V Československu. Ráno 1. ledna 1993 jsme se probudila v tomtéž bytě, v téže posteli, ale už na cizím území. Ze společného státu se staly dva samostatné. Česká republika a Slovenská republika.
Samotný proces dělení Československa je dílem zejména dvou mužů – tehdejších premiérů. Českého Václava Klause a jeho slovenského protějšku Vladimíra Mečiara. Legendární se stala především jejich setkání v létě 1992 v zahradě brněnské vily Tugendhat. Dle jejich dohody a následně přijatých ústavních zákonů zanikla ČSFR k 31. prosinci 1992.
Podle slovenské expremiérky Ivety Radičové bylo rozdělení Československa bez předchozího referenda volebním podvodem politických stran vůči občanům. Plně souhlasím i s jejím následným konstatováním: „O tak důležité záležitosti, jakou je státoprávní uspořádání, musí rozhodnout občané,“ uvedla v knize Krajina hrubých čiar (Země tlustých čar).
Čtvrt století jsem jako česká novinářka prožila v Bratislavě. Vím, že navzdory rozdmýchávání nepřátelských vášní zejména ze strany nacionalisticky naladěných politiků, obyvatelé Slovenska valné nadšení pro rozpad společného státu nejevili.
Těsně před jeho rozdělením jsem se vypravila na reportáž do slovenské vesnice Brodské, ležící u řeky Moravy. Na styku Borské nížiny a Dolnomoravského úvalu. Na druhém břehu, na jižní státní hranici s Rakouskem a Slovenskem, leží Lanžhot. Zajela jsem i tam. Obyvatelé Brodského i Lanžhotu tehdy ovládlo naprosté zděšení. Rodiny „federálně“ pomíchány. Nikdo si nedokázal představit, co jim rozpad země přinese. Starosta Brodského mi tenkrát řekl: „Nač bourat společný dům jen proto, že střechou zatéká?! Ta se dá přece opravit!“
V cizí zemi
Nová pozice cizí státní příslušnice pro mne znamenala cestu na cizineckou policii. Tady jsem musela vyplnit obsáhlý dotazník a odpovědět na řadu nečekaných otázek typu: proč jsem na Slovensko přišla, co tam dělám, zda mám příbuzné v zahraničí apod. Dodnes mám černé můry při vzpomínce, jak jsem poté obdržela slovenský občanský průkaz pro cizince a povolení k trvalému pobytu.
Ani návrat do rodné Prahy v roce 1998 neprobíhal bez problémů. Ke mně domů přišel celník, kontroval co balím. Musela jsem mj. sepsat všechny knihy a jejich ceny, každý kousek nádobí… Nerada vzpomínám i na celní odbavení na hranicích. Kdo nezažil, sotva pochopí.
Osten v srdci zůstal, nicméně…
Těžko se ho zbavím. Nejen proto, že moje rodina je doslova a do písmene česko-slovenská, již dospělé děti Čecho-Slováci. Část mých blízkých žije na Slovensku. V zemi, která pro mne nebyla a nikdy nebude cizinou. Její osud mi tedy leží na srdci.
Kdybychom o rozpadu Československa demokraticky rozhodli my občané v referendu, možná bych ho přijala snáze. Prostě bych respektovala vůli většiny. Odpovídalo by to principům demokracie.
Třebaže se nekonalo, zánik společného státu jsem vzala na vědomí, stejně mi nic jiného nezbývalo, a časem tento fakt začala respektovat. Jedno jediné obrovské plus v něm však spatřuji. A totiž, že na rozdíl od někdejší Jugoslávie jsme se rozešli v míru, že neřinčely zbraně, že jsme se vystříhali krveprolití. Naše vzájemné vztahy jsou nadstandardní a já pevně věřím, že tomu tak bude i nadále. Proto čekám, až co ukáže čas a obyvatelům Slovenska přeji jen to nejlepší.
Zdroj: https://www.topky.sk/cl/10/2603761/MIMORIADNE-z-PALACA-Prezidentka-dodrzala-slub—Sefa-Smeru-poverila-zostavenim-vlady—Cas-bezi–dostal-limit Rozpad Československa – Život v Kristu (zivotvkristu.cz); Zánik ČSFR bez referenda byl podvod, míní Radičová - Aktuálně.cz (aktualne.cz); Brodské - Vesnice | Turistika.cz; Současnost - Oficiální stránky města Lanžhot (lanzhot.cz)
