Článek
Byli jsme u toho
Krásy chorvatského pobřeží viděl už sám Karel IV., který tudy projížděl při svých cestách. O několik století později byli Češi jedni z prvních, kteří začali objevovat tuto kouzelnou zemi a zpřístupňovat ji turistům. Dnes tvoří česká komunita v Chorvatsku jednu z nejpočetnějších krajanských skupin v celé jihovýchodní Evropě. Jedním z prvních Čechů, kteří objevili chorvatské pláže a nabídli je našim turistům, byl majitel pražské tiskárny Emil Geistlich.
Ještě na začátku 20. století byly některé chorvatské vesničky téměř zapomenuté. Lidé zde žili podle starých zvyklostí, často na hranici chudoby.
České servírky, kuchaři i doktorka
Při své návštěvě ostrova Krk jím byl tak nadšen, že se rozhodl zřídit zde restauraci a mořské lázně. To chtěli i místní, ale neměli na to dostatek prostředků. Emil Geistlich je měl, a k tomu byl také manželem šikovné ženy, která za něj řešila provozní věci včetně výběru českého personálu nebo hotelového nábytku, když se on musel věnovat svým dalším aktivitám. Anna Geistlichová do nového přímořského hotelu s lázněmi zaměstnala kuchaře i číšníky ze své domoviny, ale třeba také lékařku, kterou na Krku znají dodnes-slečnu doktoricu Zdeňku Čermákovou. Ta zde pracovala nejprve jako lázeňská lékařka a později svůj život navždy spojila s místním obyvatelstvem, které ji milovalo. Roku 1910 manželé Geistlichovi slavnostně otevírají svou restauraci v letovisku Baška. Nabízí zde tradiční českou kuchyni a plzeňské pivo. Jestliže při první návštěvě Emila Geistlicha bylo v Bašce ubytováno necelých čtyřicet turistů, druhý rok už číslo stouplo na téměř tisícovku. Tento pražský podnikatel měl velikou zásluhu na propagaci Chorvatska u nás a jeho hotel s přilehlými lázněmi se stal brzy po otevření velice populárním místem, a nejen mezi boháči. Naopak, Geistlichovou vizí bylo zřídit ubytování dostupné všem. A to se mu povedlo. Z ostrova, kde ještě donedávna jeho obyvatelé většinou neuměli ani číst a hygienické návyky zde byly naprosto nevyhovující, udělal jednu z nejoblíbenějších destinací, která se oblibě těší dodnes.
Vybudovat v Bašce lázně byl dobrý nápad. Emil Geistlich ho však uměl i zpeněžit. Svůj hotel propagoval oslavnými články v dobovém tisku.
Po jeho smrti vedení lázní převzala vdova Anna, která je dokázala ochránit před první světovou válkou, kdy byly budovy sice poničeny, ale v období naší první republiky se znovu zvedly a vzkvétaly snad více, než kdy dřív. Nedokázala ale zabránit jejich definitivnímu konci po roce 1948, kdy jí byly lázně i hotel znárodněny.
V zapomnění
Stále populární je i ostrov Vis, který leží ve střední Dalmácii. V 19. století zde místní zámožná rodina Topićů postavila sídlo, které se později dostalo do rukou Čechům. V první polovině 20. století tuto honosnou stavbu vlastnily České dráhy, které ji přestavěly na ubytovací zařízení. Místní budově začali říkat Česká vila a sjížděli se do ní turisté z celé naší země. Podle starousedlíků se kousek za vilou dokonce nachází jedna z nejkrásnějších pláží ostrova. Dnes je z dálky sice stále honosná, ale při bližším pohledu již zchátralá budova bývalé slavné vily opuštěná.
Moře a slunce láká do Chorvatska české turisty už od konce 19. století. Dřívější rybáře začal živit vzkvétající cestovní ruch.
Brelu objevila Pražačka
Svou klidnou atmosférou okouzlila chorvatská Brela ve 30. letech minulého století i pražskou rodačku Mášu Chmelíkovou. Ta zde v roce 1932 vybudovala z jednoho starého domu vyhlášený penzion Soline, kam se sjížděli hosté nejen z Československa. Letovisko Brela leží asi 15 kilometrů od Makarské, přesto si zachovalo status destinace vhodné pro rodinnou dovolenou, jako tomu bývalo za první republiky, kdy zde vedle penzionu fungovaly také oblíbené přímořské lázně.
Chorvatsko číslem 1 navždy?
Stejně jako v počátcích zdejší turistiky stáli Češi, byli to zase oni, kteří začali jako jedni z prvních do Chorvatska znovu hromadně jezdit po roce 1989. Zatímco dnes dáváme přednost klimatizovaným automobilům nebo autobusům, naši první turisté se do Chorvatska dopravovali nejčastěji vlakem z Prahy do Rijeky a odtud se do cílových destinací plavili parníkem. Cestovali buď sami, anebo s cestovní kanceláří. Ve většině hotelů majitelé nabízeli tradiční česká jídla a pivo, které by naši muži jistě bolestně postrádali. Chorvatsko se na počátku 20. století stalo módní záležitostí a navštěvovali ho ty nejznámější osobnosti tehdejšího filmového a uměleckého, ale i politického a byznysového českého prostředí. Naše nejslavnější malířka, která se oblékala jako muž, zde například na jedné korčulské pláži potkala svého životního přítele Jindřicha Štýrského. A navzdory stále rostoucím cenám, které dnes Čechy od dovolené v Chorvatsku odrazují, je naše letitá tradice spojená s touto zemí tak silná, že ji nejspíš ani ona obávaná drahota nepřetrhne.
Spoustu turistů si stěžuje na vyšší ceny v jejich oblíbeném Chorvatsku a hledají pro svou dovolenou levnější alternativu. Jiní to neřeší.
Zdroje: chorvatsko.cz, Radiožurnál, dejinyasoucasnost.cz, novalja.cz, Brela
