Článek
Poprvé si zahrál jako záskok v ochotnickém divadle
Čeněk Šlégl, filmový představitel nejrůznějších dobře situovaných a elegantních pánů, se k herectví dostal vlastně náhodou. Narodil se v roce 1899 do pražské rodiny obchodníka a původně se měl stát inženýrem. Po maturitě však odjel na prázdniny ke strýci na Rakovnicko, kde narychlo zaskočil za jednoho člena místního ochotnického souboru. A právě tehdy se zrodila jeho láska k umění. Začínal u několika divadelních společností a v roce 1919 se poprvé objevil i před filmovou kamerou. Ten rok natočil hned dva snímky. V komedii Zloděj si zahrál barona Malenického a v historickém, ovšem nikdy nedokončeném a nedochovaném snímku Utrpením ke slávě získal roli Jana Amose Komenského.
Často se před kamerou objevoval po boku Vlasty Buriana, svého divadelního šéfa
Největší věhlas však Čeněk Šlégl získal až s nástupem zvukového filmu, kdy se proslavil jako protagonista převážně komediálních postav. Často ho diváci v biografech vídali v pozici nahrávače Vlasty Buriana, v jehož divadle působil. Spoustu slavných scén ze společných filmů už měli vypilovaných téměř k dokonalosti, jelikož je s úspěchem hráli nejprve jako divadelní hry v Burianově divadle. Například komedie z roku 1939 U pokladny stál… vznikla podle nadčasové hry o pojišťovnách a pacientech, kterou uváděli v divadle u Buriana. Stejně jako v populární hře, tak i v pozdějším filmu se Čeněk Šlégl objevil v úloze gremiálního rady Richarda Pěny, kterému jeho divadelní šéf jako tajný student medicíny a nemocniční ošetřovatel Kryštof Rozruch ošetřil poraněný prst.
Většinou hrál bohaté a vlivné pány
Díky svému elegantnímu zjevu na oblíbeného herce nejčastěji čekaly postavy bankéřů, ředitelů, velkostatkářů nebo šlechticů. Ve třicátých letech natočil několik mimořádně úspěšných komedií, které diváci milují dodnes. Ve veselohře To neznáte Hadimršku se z Čeňka Šlégla stal konzul Wieland, který neúnavně usiloval o přízeň atraktivní kabaretní zpěvačky Mici Angory v podání Medy Valentové. Nestárnoucí snímek z roku 1931, který se stal po svém uvedení kasovním trhákem, vznikl ve společné režii Karla Lamače a Martina Friče. Dalším z řady bohatých a vlivných pánů byl třeba továrník Daněk v komedii Nezlobte dědečka, korvetní kapitán ve výslužbě ve filmu Ducháček to zařídí nebo ředitel Kryštof, kterého si Čeněk Šlégl zahrál pod režijním vedením Martina Friče ve snímku Katakomby natočeném v roce 1940. Opět se na place setkal s Vlastou Burianem, který před kamerou také zazpíval, stejně jako tehdy populární formace Kocourkovští učitelé.
Chtěl zachránit rodinu své dcery, která se provdala za židovského úředníka
Úspěšný a oblíbený herec, který několik filmů dokonce i režíroval a byl také autorem filmových a divadelních scénářů, ve svém nitru prožíval těžké dilema. Pocházel z česky cítící rodiny a na veřejnosti několikrát projevil své protiněmecké smýšlení. Mimo jiné dokonce šířil protifašistické letáky. Situace se ale brzy změnila a známý umělec se začal oficiálně tvářit jako loajální k německým okupantům. Nahrál například několik pronacistických rozhlasových skečů a nakrátko se stal členem Vlajky, českého nacistického hnutí, které na něj a jeho rodinu před jeho vstupem dlouhodobě útočilo. Jediná hercova dcera si totiž udělala známost s židovským úředníkem, kterého si o něco později vzala za manžela. Následoval kolotoč zatýkání, výslechů a výhrůžek. Právě kvůli bezpečí dcery, zetě a vnučky, která se narodila ze smíšeného manželství, obětoval Čeněk Šlégl vše. Aby rodinu uchránil před nejhorším, stal se v očích české veřejnosti kolaborantem. Svou pověst, čest a budoucnost vyměnil za životy svých blízkých.
Po válce spadl na úplné dno
Po roce 1945 přišel nevyhnutelný pád. Čeněk Šlégl byl obviněn z kolaborace a odsouzen k půlročnímu žaláři v uranových dolech. Dostal také doživotní zákaz hrát ve filmu a v divadle. Přišel o svou luxusní pražskou vilu, kde mu bylo milostivě umožněno bydlet v pozici podnájemníka. Jeden z nejvyhledávanějších herců meziválečného Československa získal, a to ještě díky protekci, místo ve skladech s uhlím. Aby si přivydělal, prodával po hospodách své vlastnoručně malované obrázky na skle. Dcera i vnučka emigrovaly v šedesátých letech do Rakouska a bývalý filmový švihák, kterého diváci mohou pamatovat také z veleúspěšného Kristiana jako neodbytného pána s kapesníčkem, zemřel v roce 1970 v bídě a osamění.
Zdroje:
JIRAS, Pavel. Barrandov - Oáza uprostřed běsů III. Praha: Ottovo nakladatelství, 2013. ISBN 978-80-7451-354-1
https://dvojka.rozhlas.cz/cenek-slegl-tedy-dobre-vyrizeno-oblibeny-herec-kolaboroval-aby-zachranil-7460777
https://www.filmovyprehled.cz/cs/person/31971/cenek-slegl
https://wien.czechcentres.cz/program/lesung-cesta-za-duhou-der-weg-zum-regenb1
https://www.prahain.cz/celebrity/kde-zili-slavni-zboznovany-filmovy-gentleman-skoncil-v-uranovych-dolech-pak-vykladal-vagony-s-uhlim-5250.html
