Článek
Ze zubního technika se stal jeden z nejoblíbenějších českých komiků
Jára Kohout byl ve své době jedním z nejpopulárnějších českých herců, o čemž svědčí i krásné čtvrté místo, na kterém se umístil v roce 1931 v jedné čtenářské anketě, kde se hlasovalo o našeho nejoblíbenějšího komika. Jeho popularita byla v Československu první poloviny dvacátého století skutečně obrovská. Kromě filmu a divadla si Jára Kohout dokázal vydělat nemalé peníze i jako úspěšný podnikatel s vlastní vinárnou, kinem, výrobnou filmů a půjčovnou kostýmů. Pocházel ze zámožné úřednické rodiny, díky čemuž se mohl učit hře na housle nebo tanci. Narodil se 9. prosince 1904 v Praze a již od svých sedmi let ochotničil. I když to Járu k divadlu táhlo už od dětství, na přání rodičů vystudoval o něco serióznější obor a stal se zubním technikem. Vedle zhotovování zubních protéz vystupoval se svými komickými skeči před publikem v nejrůznějších pražských kabaretech, kde jako začínající, ale talentovaný mladík zaujal tehdy mnohem slavnějšího baviče Ference Futuristu, se kterým potom chvíli tvořili komické duo.
Díky své lidovosti si získal srdce diváků
Hvězda Járy Kohouta začala strmě stoupat. Obecenstvo milovalo jeho lidový humor, kterému tleskalo na scénách divadel a kabaretů. Ta pravá sláva však přišla až s nástupem zvukového filmu. Jára Kohout si sice zahrál několik vedlejších rolí ještě v éře němého filmu, ale teprve třicátá léta herci přinesla komické úlohy v těch nejlepších snímcích, které se dodnes řadí ke zlatému fondu české kinematografie. Rok 1937 přihrál Járovi hned dvě výrazné a nezapomenutelné role. V komedii Falešná kočička se divákům v biografech představil jako Vendelín Pleticha, znalec mluvy a zvyklostí lidí z těch nejnižších vrstev společnosti. A stejného roku si v jednom z nejzdařilejších snímků režiséra Karla Lamače s názvem Důvod k rozvodu zahrál po boku tehdejší hvězdy světového formátu Anny Ondrákové, kterou obdivoval i Hitler s Goebbelsem.
V legendárním Kristianovi zářil vedle Nového a Mandlové
O dva roky později se objevil v roli dohazovače Šukálka v operetním filmu podle předlohy oblíbené hry Josefa Kajetána Tyla Děvče z předměstí. Též podle populární divadelní hry se ve stejném roce 1939 natáčela i legendární komedie Martina Friče Kristian. Uťápnutý úředníček cestovní kanceláře Alois Novák, který se jednou měsíčně promění v šarmantního svůdníka a lva salónů, byl životní rolí Oldřicha Nového. Jára Kohout, kterého si náš největší filmový elegán nesmírně vážil a byl jeho dobrým přítelem, si ve filmu plném luxusních rób a drahého nábytku zahrál Aloisova kolegu z kanceláře. Kristian slavil obrovský úspěch a díky svému nadčasovému humoru je dnes, po více než osmdesáti letech od svého vzniku, velmi často reprízován. Všechny scény s Járou Kohoutem však byly během komunistické éry z komedie vystřiženy. Slavný komik se totiž ve své rodné zemi stal nežádoucím, protože se rozhodl emigrovat.
V masce kohouta utekl pohraničníkům přímo před nosem
Během protektorátu se Jára Kohout po celou dobu nepřítomnosti Jana Wericha staral o jeho matku, kterou finančně podporoval. Od Wericha a Voskovce dokonce před jejich emigrací odkoupil Osvobozené divadlo, které vedl až do doby, než mu bylo krátce po konci druhé světové války zabaveno. Jára Kohout v průběhu války strávil tři týdny ve vazbě gestapa kvůli svému údajnému protifašistickému chování. Ale měl štěstí, jeden z esesáků, který miloval jeho filmy, herci zařídil propuštění. Po osvobození se nadále živil jako umělec, vedl divadlo a jezdil po republice se svými vystoupeními. V roce 1948 se Jára Kohout spolu s manželkou a dcerami rozhodl svou milovanou vlast opustit. A vymyslel si vskutku originální plán útěku. Ten večer měl zrovna vystoupení pro pohraniční stráž v Aši. Žena i dcery během jeho představení s pomocí převaděče přešly státní hranici do Německa a Jára za nimi v půlce hry utekl přes les stále ještě oblečený do kostýmu kohouta.
Vystupoval s Barbrou Streisand a málem si zahrál v oscarovém filmu
Celá rodina Kohoutových skončila v německém utečeneckém táboře. Populární umělec hrál pro zdejší uprchlíky a aby uživil manželku s dcerami, nechával si za svá vystoupení platit i potravinami. Z Německa se dostal do Paříže, kde pracoval pro rozhlas a vystupoval jako mim na stejné scéně s Edith Piaf. Počátkem padesátých let se v Mnichově stal jedním ze zakládajících členů rozhlasové stanice Svobodná Evropa, v jejíž redakci působil později i v New Yorku. Dostat se do Spojených států byl hercův sen a když se mu to roku 1952 skutečně podařilo, dokázal se v zemi neomezených možností i přes počáteční neznalost jazyka poměrně úspěšně uchytit, a kromě rádia a několika filmů, které zde natočil, se objevoval hlavně v reklamách. Jára Kohout také pořádal četná vystoupení pro své krajany a mimo USA se svým programem navštívil třeba i dalekou Austrálii nebo Nový Zéland. Vedle malých hollywoodských roliček stanul i na proslulé Broadwayi, kde se na jevišti setkal s tehdy ještě neznámou budoucí hvězdou Barbrou Streisand. Mohl si dokonce zahrát i ve Formanově oscarovém Přeletu nad kukaččím hnízdem, ale roli nakonec dostal Danny DeVito.
Oženil se s mladou novinářkou, která s ním dělala rozhovor
Po roce 1989 se jeden z nejoblíbenějších českých komiků mohl opět vrátit domů. Stále vitální umělec začal hrát v Semaforu, pořádal různé přednášky a diskuse s fanoušky a opět po dlouhých letech přišly i tuzemské filmové nabídky. V roce 1994 se Jára Kohout blýskl v roli dědečka z Ameriky ve filmu Ještě větší blbec, než jsme doufali. A ve snímku z téhož roku s názvem Divoké pivo se z nezapomenutelného herce stal opilec Láďa. Na počátku devadesátých let vzbudila značný zájem veřejnosti Járova svatba s o šedesát let mladší ženou. Téměř devadesátiletá legenda české kinematografie Jára Kohout si v roce 1992 vzal osmadvacetiletou Marcelu, se kterou se seznámil, když s ním mladá novinářka dělala rozhovor. Stárnoucího komika tehdy sbalila na své kuchařské umění, když ho po interview pozvala domů na kachnu podle rodinného receptu. Ze sňatku své vnučky s hvězdou filmů pro pamětníky prý byla nadšená hlavně nevěstina babička, která na Járu kdysi chodívala do divadla. Kvůli velkému věkovému rozdílu musela Marcela Kohoutová čelit mnoha předsudkům a někteří ji dokonce označovali za zlatokopku. Ona sama má však svědomí dle svých slov čisté. Peníze z prodeje manželova domu v Americe byly ještě za hercova života rozděleny mezi jeho tři dcery, které měl z předchozího manželství s tanečnicí Mimi. Dva roky po svatbě Jára Kohout zemřel na rakovinu prostaty v nedožitých devadesáti letech a jeho manželka se tak stala v pouhých třiceti letech vdovou. Manželství prý bylo pouze platonické, přesto však harmonické a plné vzájemné úcty.
Zdroje:
JIRAS, Pavel. Barrandov- Oáza uprostřed běsů III. Praha: Ottovo nakladatelství, 2013. ISBN 978-80-7451-354-1
