Článek
Pocházela z umělecké rodiny
Libuše Zemková se proslavila už ve svých 19 letech, když jí Oldřich Nový a Antonín Zelenka nabídli roli v jejich detektivní komedii Čtrnáctý u stolu. Půvabná herečka se filmovým divákům poprvé představila jako dcera bohatého průmyslníka Lydie Bersecká, jejímž snoubencem byl před kamerou tehdejší idol dívek a žen Raoul Schránil. Ve snímku z roku 1943, jehož hlavního hrdinu ztvárnil Karel Höger, se v malé úloze hosta objevil i představitel slavného přednosty Jelena Antonín Zacpal, který se stal dědečkem nejstarší dcery Karla Gotta Dominiky.
Jedna z našich nejpohlednějších hereček přišla na svět 15. července 1924 v lázeňském městě Luhačovice, ale dětství prožila v Brně, kde také získala své první herecké zkušenosti, když jako malá dívka vystupovala v pohádkách v tamějším Zemském divadle. K uměleckému světu měla blízko, narodila se totiž jako dcera spisovatele Oldřicha Zemka, který do své tvorby často promítal vlastní bohaté zážitky z československých legií.
Libuše Zemková se později spolu s rodinou přestěhovala do Prahy a po absolvování gymnázia se rozhodla pro studium na zdejší konzervatoři. Stejně jako většina dívek té doby snila i ona o kariéře filmové a divadelní hvězdy, a jelikož měla k dráze herečky všechny potřebné předpoklady, netrvalo dlouho a začínající umělkyně se brzy prosadila jak na stříbrném plátně, tak i na prknech divadel.
K filmu se vrátila až po válce
Své první angažmá Libuše získala v pražském divadle Urania, které během války patřilo k významným pražským scénám. Na jeho jevišti se uplatnilo i mnoho umělců z nacisty perzekuovaných divadel a hostovaly v něm ty nejslavnější osobnosti tehdejší české kinematografie, třeba Adina Mandlová, která na své působení v Uranii vzpomínala ve svých pamětech.
Housle a sen, 1946 (režie Václav Krška) Libuše Zemková a Jaromír Spal
Posted by Filmy pro pamětníky on Sunday, September 7, 2014
Před kameru se okouzlující blondýnka podruhé postavila až rok po konci druhé světové války v dramatu Václava Wassermana Nadlidé, kde zazářila v úloze ženy nadopručíka Jarmily Maškové. Ve stejném roce 1946 přijala talentovaná herečka také roli Henrietty Astfeldové v životopisném hudebním filmu o osudech fenomenálního českého houslisty Josefa Slavíka s názvem Housle a sen.
Byla populární představitelkou mladých žen z nejrůznějších vrstev společnosti
V následujících letech se Libuše Zemková stala ozdobou dalších více i méně známých snímků. Návštěvníci kin ji mohli vidět například jako švadlenu Anežku v psychologickém dramatu Václava Kršky z roku 1947 Až se vrátíš… nebo v úloze hlasatelky závodního rozhlasu v komedii Slovo dělá ženu, která měla premiéru počátkem 50. let.
Svou mimořádnou krásu mohla předvést také ve filmu Komedianti, který sledoval těžký úděl potulných umělců. V dramatu z prostředí cirkusů a lidí z maringotek stojících na okraji společnosti, které vzniklo podle námětu jedné z povídek Ivana Olbrachta, se Libuše Zemková proměnila v krasojezdkyni Margit.
Když se v 50. letech rozhodl režisér Otakar Vávra natočit velkolepou husitskou trilogii, v níž kvůli velkému množství postav hráli podle jeho slov snad všichni čeští herci, nezapomněl obsadit ani Libuši Zemkovou. Ta si v prvních dvou dílech jeho historického cyklu zahrála dvorní dámu. Filmy Jan Hus, Jan Žižka i poslední z trilogie, nesoucí název Proti všem, slavily obrovský úspěch nejen u nás, ale též v zahraničí, kde získaly několik prestižních ocenění.
Zemřela v pouhých 35 letech
Poslední filmovou rolí Libuše Zemkové, známé i pod vyvdaným příjmením Sobotková, byla exotická kráska Servinaz v česko-bulharské pohádce Legenda o lásce. Režisér Václava Krška ji natočil v roce 1956 podle divadelní hry jednoho z největších básníků turecké literatury Nazima Hikmeta, který dílo napsal během pobytu ve vězení, kam se dostal díky svým politickým postojům. Další snímky už oblíbená herečka bohužel natočit nestihla. Zemřela 12. dubna 1960 v pouhých 35 letech následkem komplikací způsobených mimoděložním těhotenstvím.
Zdroje:
JIRAS, Pavel. Barrandov: Oáza uprostřed běsů III. 2. vydání. Praha: Ottovo nakladatelství, 2013. ISBN 978-80-7451-354-1.
VÁVRA,Otakar. Paměti aneb moje filmové 100letí. 2. vydání. Praha: BVD, 2011. ISBN 978-80-87090-45-9.
https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=46027
https://www.csol.cz/legionar/136248/
https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Old%C5%99ich_Zemek
https://www.filmovyprehled.cz/cs/person/129726/libuse-zemkova
https://www.csfd.cz/tvurce/1410-libuse-zemkova/prehled/
https://encyklopedie.idu.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=3938%E2%8C%A9=cs&lang=cs
https://www.ceskatelevize.cz/porady/16414-legenda-o-lasce/
https://cs.m.wikipedia.org/wiki/N%C3%A2z%C4%B1m_Hikmet
https://www.filmovyprehled.cz/cs/film/395981/ctrnacty-u-stolu
https://www.csfd.cz/film/9531-nadlide/prehled/
https://www.filmovyprehled.cz/cs/film/396024/housle-a-sen
https://www.filmovyprehled.cz/cs/film/396169/komedianti
