Článek
Do víru velkoměsta
Jejího otce znal v Rusku každý. Grigorij Rasputin se z negramotného vesnického léčitele a mnicha stal důvěrným přítelem ruské panovnické rodiny. Pocházel ze vsi Pokrovskoje, kde se v roce 1898 narodila i jedna z jeho dcer. Dostala jméno Matrena a její matkou byla Rasputinova manželka Praskovja. Když se její otec usídlil v Petrohradě, vzal si Matrenu a její mladší sestru Varvaru k sobě. Chtěl, aby se z nich staly dámy velkého světa. Dívky ze zapadlé vsi se najednou ocitly mezi tehdejší společenskou smetánkou. Matrena začala navštěvovat soukromou školu a brzy si na nový život ve velkoměstě zvykla. Změnila si jméno na lépe znějící Maria, aby snáze zapadla mezi své nové bohaté přátele.
Maria svého otce zbožňovala. Pocházela ze sedmi sourozenců, ale jen tři z nich se dožili dospělosti.
Rychle pryč
Ale idylka neměla trvat věčně. Blížila se totiž první světová válka a s ní i konec starého Ruska. Mariin otec si přál, aby se provdala za jeho stoupence a následovníka Borise Solovjeva. Nelíbil se jí a ona jemu také ne, jak si stačil poznamenat do svého deníku. Přesto byla svatba a Maria se stala v roce 1917 vdanou paní. To už byl ale Grigorij Rasputin po smrti a v Rusku začalo být až moc nebezpečno. Po bolševické revoluci uprchla Maria s manželem do Francie. Uprchlíci mohli být rádi, že se ze své domoviny dostali živí. Mnozí takové štěstí neměli. Doba byla zlá.
Z restaurace do lví klece
Cesta do Francie byla dlouhá a náročná. Na nějakou dobu se dokonce dcera zavražděného Rasputina usadila i v Praze. Otevřeli si tam s manželem svou vlastní ruskou restauraci, ale podnikání jim nešlo tak dobře, jak mysleli, a proto pokračovali zas o kus dál. Mezitím se jim narodily dvě dcery, které bylo potřeba uživit, a tak Boris pracoval tam, kde to šlo. V továrně na mýdlo i na vrátnici. Dostihla ho ale tuberkulóza, na kterou ve dvacátých letech zemřel a Maria se stala vdovou se dvěma dětmi na krku, proto neodmítla nabídku, aby tančila v kabaretu. Její slavné jméno bylo lákadlem samo o sobě a další pracovní příležitosti na sebe nenechaly dlouho čekat. A tak se z ní stala cirkusačka, která měla číslo s poníky, nebo později v Americe dokonce i odvážná krotitelka šelem, která se nebála být v aréně spolu se lvy, tygry, leopardy, pumami anebo s medvědy. A právě jeden takový medvěd ji napadl a potrhal. Měla štěstí, zachránili ji totiž kolegové, kteří nebezpečné zvíře zahnali.
Její jméno táhlo a spolehlivě přilákalo zvědavé diváky, kteří chtěli na vlastní oči vidět, jak dcera Rasputina tančí nebo krotí lvy.
Američanka na dávkách
Maria Rasputinová se v roce 1940 ještě jednou provdala, a i když manželství vydrželo jen šest let, získala díky němu americké občanství a mohla tak ve Spojených státech zůstat až do konce života. Na svého kontroverzního otce nezapomněla a vydala o něm tři knihy pamětí, ve kterých ho idealizuje a obhajuje před světem. Bývalá společnice carových dcer, která ochutnala, jaký je život v luxusu, se ve stáří musela spokojit se sociálními dávkami a občasnými přivýdělky za hlídání dětí nebo výuku ruštiny. Dcera démonického Rasputina, který je stále i po tolika letech kontroverzní postavou ruské historie, zemřela v roce 1977 v Los Angeles. Až do konce života se snažila ospravedlňovat svého otce, o kterém tvrdila, že většina negativních věcí kolem něj byla vymyšlena jeho nepřáteli.
Prodej knih a rozhovory do médií přinášely alespoň nějaké peníze. Maria byla ke konci závislá na sociálních dávkách. Z carského dvora na americké dno.
