Článek
V roli panovníka vystřídal svého prastrýce
Karel I. se ujal vlády nad mnohonárodnostní říší krátce po smrti svého prastrýce a rakouského císaře Františka Josefa I. Po stařičkém mocnáři, který na trůně seděl úctyhodných 68 let, zdědil jeho politicky málo zkušený příbuzný vyčerpanou monarchii zmítající se v krvavých válečných bojích. Na přední příčku v žebříčku nástupnictví se přitom mladý arcivévoda dostal teprve poté, co atentátník Gavrilo Princip zavraždil v roce 1914 jeho strýce Františka Ferdinanda d'Este, který měl sice syny, ale kvůli svému nerovnorodému manželství nemělo žádné z jeho dětí nárok na rakouskou korunu.
Karel se narodil 17. srpna 1887 jako nejstarší mužský potomek světáckého arcivévody Otty, jehož otcem byl mladší bratr Františka Josefa I. Karel Ludvík. Vyrůstal pod křídly své hluboce zbožné matky Marie Josefy Saské, která mu vštípila celoživotní kladný vztah ke katolické víře. Studium posledního rakousko-uherského panovníka, pod jehož vládu spadaly také české země, proběhlo ve Vídni, ale i v Praze, kde ho vzdělávali profesoři z tehdejší Karlo-Ferdinandovy univerzity, kteří za inteligentním a nadaným aristokratem docházeli na Pražský hrad, kde v té době bydlel.
Energickou a krásnou Zitu mu císař schválil
Naše hlavní město nebylo jediným místem v Čechách, v němž Karel během svého krátkého života sídlil. Nejvíce si zamiloval středočeský Brandýs nad Labem a zdejší renesanční zámek, který se dokonce rozhodl v roce 1917 koupit. Mezi místním obyvatelstvem se dobrosrdečný Habsburk těšil značné oblibě, za kterou jistě mohla i jeho dobrá znalost češtiny a nenucené civilní chování. Rád se zastavil na ulici s obyčejnými lidmi, prohodil s nimi pár slov, a i přes své postavení se nikdy nad nikým nepovyšoval.
Náplní Karlových všedních dnů se stala kariéra u armády, která čekala na většinu mužů z habsbursko-lotrinského rodu. Na rozdíl od Karlova strýce Františka Ferdinanda d'Este se volba jeho nevěsty setkala se všeobecným souhlasem. Zita Bourbonsko-Parmská totiž pocházela z dříve vládnoucí rodiny parmských vévodů a její matka byla dcerou portugalského krále, což z tmavovlasé pohledné princezny činilo ideální manželku člena jednoho z nejvýznamnějších evropských panovnických dvorů. Brzy po slavnostním zasnoubení urozeného páru se 21. října 1911 v rodinném sídle Schwarzau v Dolních Rakousích konala svatba, ze které dokonce existuje unikátní filmový záznam. Zamilovaní novomanželé si poté užívali čas líbánek, během kterých cestovali po okolí panství na kolech nebo v autě. Vypravili se také na Jadran a těšili se z téměř bezstarostného života, který narušil až šokující sarajevský atentát, jenž zanedlouho změnil osudy milionů lidí na celém světě.
S koncem války přišel i konec jeho vlády
Karel se aktivně účastnil bojů, a to i po svém nástupu na trůn v listopadu 1916. Jako jeden z mála panovníků tak na vlastní kůži prožil hrůzy války. Jeho pokusy o ukončení bojů se však bohužel nezdařily, za což do jisté míry mohla mimo jiné i císařova politická nezkušenost. Když na povrch vyplul skandál o Karlových tajných mírových jednáních za zády německého spojence, začal panovník ztrácet všeobecnou důvěru a Rakousko-Uhersko se nevyhnutelně řítilo ke svému konci, který přišel po mohutné vlně sociálních nepokojů v roce 1918, kdy se habsburská říše definitivně rozpadla. Císař Karel byl poté nucen opustit nejen rakouský trůn, ale i celou svou rodnou zemi.
Po vzniku Rakouské republiky se poslední český král spolu s manželkou a dětmi uchýlil do švýcarského exilu. Protože se však rovnou dvakrát neúspěšně pokusil znovuzískat vládu alespoň v Uhrách, rozhodly západní mocnosti o jeho vyhoštění až na daleký portugalský ostrov Madeira. Na jeho pobřeží připlul koncem roku 1921 a na několik měsíců se usadil v jednom tamějším luxusním hotelu. V únoru 1922 se Karel rozhodl přijmout velkorysou nabídku movitého bankéře Louise da Rocha Machado, který dal císařské rodině k užívání svou letní vilu. Jeden z nejoblíbenějších Habsburků své doby se z madeirského vyhnanství už nikdy nevrátil. 1. dubna 1922 zde bývalý císař a král zemřel v pouhých 34 letech na chřipku.
Císařův pravnuk nosí místo koruny helmu
Muž, který je dnes hlavou kdysi vládnoucího rodu, nese stejné jméno jako náš poslední panovník. Karel Habsbursko-Lotrinský má však se svým císařským dědečkem společného mnohem více. Třeba i podobu. Bývalý rakouský politik, který část života zasvětil ochraně památek a kulturního dědictví, byl v druhé polovině 90. let poslancem Evropského parlamentu za Rakouskou lidovou stranu. Je synem nejstaršího potomka Karla I., Otty, který se v 60. letech vzdal veškerých nároků na trůn a působil jako europoslanec, novinář, spisovatel a publicista. Ottova osobnost je inspirací i jeho vnukovi Ferdinandovi Zvonimírovi. Právě sedmadvacetiletý sympatický aristokrat a úspěšný automobilový závodník mohl být jednou naším králem, kdyby se v roce 1918 rakousko-uherská říše nerozpadla. Ale historie tomu chtěla jinak.
Zdroje:
HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové - Životopisná encyklopedie. Praha: Brána, 2001. ISBN 80-7243-109-9
UNTERREINEROVÁ, Katrin. Habsburkové - Mýty a pravda. Český Těšín: Víkend, 2011. ISBN 978-80-7222-807-2
https://www.mujrozhlas.cz/toulky-ceskou-minulosti/1198-schuzka-posledni-cisar-z-rodu-habsburku
https://dvojka.rozhlas.cz/1208-schuzka-posledni-7942830
https://plus.rozhlas.cz/co-si-mysli-dnesni-habsburkove-o-budoucnosti-evropy-6576393
https://www.brandyszamek.cz/zamek%2Dv%2Ddatech/d-1032/p1=1063
