Článek
Každé přání splněno
Oblíbená vnučka rakouského císaře Františka Josefa I. se narodila roku 1883 jako Alžběta Marie, ale nikdo jí neřekl jinak než Erži, což je maďarská zdrobnělina jejího jména. Byla jedinou dcerou korunního prince Rudolfa a jeho belgické manželky Stefanie.
Malá Alžběta si mohla k císaři dovolit to, co nikdo jiný. Směla ho tahat za vousy a hrát si s jeho řády. Stala se mocnářovou nejoblíbenější vnučkou.
Po tragédii v Mayerlingu, kdy její otec zastřelil nejprve svou milenku Mary a potom i sebe, byla pětiletá Alžběta svěřena do poručnictví svého dědečka císaře. Tak si to Rudolf přál a zároveň svou dceru ustanovil jedinou dědičkou svého obrovského majetku. Po smrti krásné císařovny Sisi, která byla její babičkou, zdědila mladá dívka další velké jmění a když se k tomu všemu přidalo velkolepé věno od císařského dědečka, stala se Alžběta pohádkově bohatou nevěstou.
Erži byla od malička svéhlavá a stejně jako její otec se i ona stavěla do opozice vůči vídeňskému dvoru. Stala se z ní extravagantní a rozmarná žena.
Vytoužený princ
Hned na Alžbětině prvním dvorním plese okouzlil mladou dívku šarmantní důstojník a k tomu i princ Otto Windischgrätz a Erži měla jasno- buď on, anebo žádný jiný! Ovšem její vyvolený už jednu snoubenku měl, ale císařova vnučka věděla, že i tentokrát dostane to, co chce. František Josef byl stále zdrcený ze sebevraždy jediného syna, a když před ním začala zamilovaná Alžběta mluvit o tom, že ani ona se, stejně jako její otec, smrti nebojí, svatba nakonec přeci jen byla. Ale štěstí novomanželce nepřinesla.
Císařova vnučka byla krásná, štíhlá a vysoká žena se záplavou světlých vlasů. Přesto na svého muže extrémně žárlila a dokonce ho sledovala.
Za milenkou s revolverem
I když se Alžbětě a Ottovi narodily čtyři děti, jediným východiskem z nešťastného manželství plného oboustranných nevěr a skandálů byl pro ni rozvod, který však byl možný až po dědečkově smrti. Mezitím se v mladém manželství odehrála scéna, která málem skončila tragédií a ve které v jedné z hlavních rolí figurovala oblíbená česká zpěvačka. Ottovou milenkou se totiž stala operetní subreta Marie Zieglerová, na kterou zhrzená manželka dokonce vytáhla revolver a postřelila ji.
Operetní hvězda Marie Zieglerová se narodila v Praze, ale krátce působila i v Plzni nebo Brně. Jako jedna z prvních žen vlastnila osobní automobil.
Stejně jako u sebevraždy jejího otce, i zde se celá aféra tutlala, dokud se o ní známá pěvkyně Marie nezmínila v jednom rozhovoru pro americké noviny, když ve Spojených státech pobývala na svém turné.
Láska navzdory společenským bariérám
Po pádu monarchie a ztrátě všech titulů se z Alžběty stala nadšená sociální demokratka. Právě tato strana jí totiž pomohla v těžké době po rozvodu, kdy ji chtěl manžel připravit o děti. Dokonce si mezi sociálními demokraty našla novou lásku, učitele a politika Leopolda Petzneka, kterého si po druhé světové válce vzala za muže. Stále si ale zachovávala svůj styl života jako před převratem. Bydlela v jednom z vídeňských paláců se spoustou sluhů kolem sebe.
Díky svému členství v sociálně demokratické straně se vnučce Františka Josefa začalo přezdívat „Rudá arcivévodkyně“.
Císařova vnučka soudružkou
Alžbětin otec pro ni byl po celý život vzorem a ideálem, kterému se chtěla vyrovnat. Stejně jako on smýšlela liberálně a sociálně. Nesouhlasila s pro ni nezaslouženými výhodami šlechty, což je ale v protikladu s jejím aristokratickým a luxusním způsobem života. Vždyť na tradiční prvomájový průvod přijela svým drahým nablýskaným Rolls-Roycem. Jediná dcera nešťastného korunního prince Rudolfa zemřela v roce 1963, celých 45 let po pádu monarchie, jejíž bývala kdysi součástí.
Víte, že Alžbětina babička, legendární rakouská císařovna Sisi, říkala o její matce Stefanii, že vypadá jako škaredý velbloud? A že své snaše dávala za vinu Rudolfovu sebevraždu, kdy s sebou na smrt vzal i svou teprve sedmnáctiletou milenku Mary Vetserovou?
Zdroje:
EGGHARDTOVÁ, Hanne. Sisi a její děti. Praha:Ikar, 2013. ISBN 978-80-249-2277-5
HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Praha:Brána, 2001. ISBN 80-7243-109-9
MARKUS, Georg. Causa Mayerling. Praha:Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0415-4
