Článek
Lásky čas
Svatba v máji, věští máry. Svatba v máji, nevěsta na máry. A do třetice: Svatba v máji, ženich v háji. Proč se dodnes tolik lidí obává vdavek v květnu? Vždyť je to přeci měsíc pro sňatek jako stvořený. Je už příjemné teplo, ale ne horko, kvetoucí stromy by byly krásnou svatební kulisou a hlavně- květen je považován za měsíc lásky. Tak proč tolik strachu? Žádné nadpřirozeno v tom nehledejte, důvody jsou totiž zcela praktické.
Od rána do večera na poli
Dívka do manželství vstupovala většinou jako panna, a pokud by mělo začít v květnu, dalo se očekávat, že během líbánek novomanželka otěhotní a rizikový první trimestr tak stráví na poli, kde tou dobou probíhají žně a s nimi spojené těžké polní práce.
Pro naše předky byla dobrá úroda životně důležitá, proto musela těžce pracovat celá rodina. Pro nastávající matku to mohlo představovat riziko.
Pracovalo se od úsvitu do soumraku a pro těhotnou ženu by taková námaha byla nebezpečná. V zimě bylo práce o dost méně, měla by tedy čas i na odpočinek.
Bez pomoci
Dalším důvodem, proč nebylo moudré slavit svatbu zrovna v máji, je předpokládaný termín porodu dítěte, který by tak připadl na ty nejchladnější zimní měsíce. Porod sám o sobě byl v minulosti nebezpečnou záležitostí. Ještě v 18. a 19. století se dvou let nedožilo až 60% dětí. Rodilo se zpravidla doma za asistence porodní báby a při komplikacích, pokud by to situace dovolila, byla možnost poslat pro lékaře. V zimě, kdy hlavně na horách řádily sněhové bouře nebo celé obydlí zasypaly závěje, však bylo nemožné se k rodičce dostat. Pokud nebyla schopná dítě přivést na svět bez pomoci porodní báby, anebo pokud by nastaly nějaké komplikace, byl ohrožen život její i život nenarozeného dítěte.
Horské tragédie
Nebezpečí číhalo nejvíce v horských oblastech. Na Šumavě bývaly takové zavěje, že zasypaly celý dům a koukal jen komín. Domácí lidé tak byli i na několik týdnů odkázáni jen sami na sebe. Nemohli se kvůli nepřízni počasí dostat ani k nejbližšímu sousedovi, který bydlel jen o pár metrů dál. Poslat pro porodní bábu, natož pro lékaře, v tu chvíli prostě nebylo možné.
Zima ohrožovala novorozence i nemocné. Zvláště v horách, kde bývalo sněhu více, lidé umírali uvěznění ve svých domech bez pomoci.
Příběh, který se odehrál v zimě roku 1792 v jedné šumavské vesničce dokládá, jak nebezpečná to byla doba pro novorozence. Zdejší rychtář uvádí, že v jeho obci během zimní kalamity zemřelo několik právě narozených dětí, které nemohly být ani pokřtěni. Onen muž sám přišel o své dítě, když ho nesl ke křtu a ono v chladném dni omrzlo a zemřelo.
Navždy bloudí
To, že miminko odejde z tohoto světa jako nekřťeňátko, bylo třetím důvodem, proč nebylo dobré, aby prvorodičky čekal porod v mrazivých měsících. Stejně jako lékař, nemohl se kvůli častým náledím a závějím do obydlí dostat ani kněz. Pokud dítě zemřelo bez svátosti křtu, čekal podle věřících jeho dušičku pobyt v podsvětí, odkud se mohla podívat na svět už jen jako světluška při významných křesťanských svátcích.
Plná spíž
A nakonec důvod opravdu praktický. Pokud se svatební veselí a s ním spojená hostina konala v chladnějších podzimních a zimních měsících, bylo z čeho brát. Úroda už byla sklizená pod střechou a období zabijaček slibovalo hojnost masa, které se navíc v tu dobu nemohlo zkazit tak rychle, jako v létě.
Modřiny Boženy Němcové
Co byste jako nevěsta v dobách minulých kromě květnové svatby ještě neměla dělat? Vdávat se v modrých šatech. Znamenalo to totiž, že ve svazku nebudete šťastná, jelikož vás čekají modřiny, které vám způsobí manžel. Dnes si jako nevěstu každý představí ženu v bílém, ale nebylo tomu tak vždy. Móda běloskvoucích svatebních šatů přišla až po roce 1840. To si tehdy dvacetiletá britská královna Viktorie brala za muže prince Alberta a její luxusní šaty z bílé látky spolu s krajkovým závojem zaujaly svět natolik, že se jimi nechaly ženy a dívky inspirovat a tento trend vydržel dodnes. Modré šaty si na svou svatbu ve Skaličce oblékla naše nejznámější spisovatelka Božena Němcová.
Budoucí paní Němcová v modrých svatebních šatech. Tak si ji představují tvůrci historického televizního seriálu Božena, který uvedla Česká televize.
V tomto případě se proroctví naplnilo. Manželství s Josefem Němcem bylo plné hádek a hrubosti. Kvůli sporům ohledně výchovy dětí ji dokonce její muž zbil tak, že musela hledat pomoc na policii.
Snad si to nerozmyslí
Neukazujte se ženichovi před svatbou! Toto varování bylo v minulosti velice prozíravé. Nejčastěji se totiž konaly svatby dohodnuté, kdy rodina vybrala vhodného ženicha či nevěstu, kteří se kolikrát poprvé viděli až při svatbě. Dnes je závoj oblíbeným doplňkem nevěsty, ovšem s tím rozdílem, že nyní plní pouze dekorativní funkci. Na rozdíl od dob minulých, kdy měl ženu chránit před zlými duchy, kteří ji takto skrytou nemohli identifikovat. A když jí nebylo díky závoji vidět do obličeje, nemohl si to ženich rozmyslet a svou milou uviděl až po uzavření manželství. Pravidlo neukazování se budoucímu muži před svatbou porušila třeba Maryša, hrdinka divadelní hry bratří Mrštíků, které sliboval těsně před oddavkami šťastný život její nenáviděný ženich. Jak to skončilo, víme všichni.
Nová doba
Pokud plánujete svatbu, zkuste dát šanci i pátému měsíci. Existuje už přece plánované rodičovství. A pokud máte rádi modrou, klidně si ji na svůj velký den oblékněte. Jestli se z manžela vyklube hrubián, dnes už máte možnost ho opustit. A pod závojem se už také skrývat nemusíte, protože vašemu nastávajícímu se jistě líbíte taková, jaká jste.
Zdroje:
BESTAJOVSKÝ, Martin. Velká kniha lidových obyčejů a nápadů. Brno:CPress, 2020.
HORPENIAK, Vladimír. Šumava očima Vladimíra Horpeniaka. Plzeň:Starý most, 2014.
