Indoktrinace ruských dětí nabírá obrátky. Nově se mají na válku s NATO připravovat už od 10 let

V Rusku se objevil další návrh, který dobře ukazuje, jakým směrem se v posledních letech ubírá tamní školství. Poslanec Státní dumy Viktor Vodolackij navrhl zavést vojenskou přípravu už pro žáky pátých tříd základních škol. Podle něj se totiž země musí připravovat na možnou válku s NATO kolem roku 2030, a tomu má odpovídat i vzdělávání nejmladší generace.

Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o další z řady kontroverzních výroků některého z ruských politiků. Ve skutečnosti však návrh zapadá do mnohem širšího procesu, který probíhá už několik let. Kreml postupně proměňuje školství v jeden z nástrojů vlastenecké výchovy a stále větší důraz klade na armádu, vojenskou službu i připravenost bránit zemi.

Návrh na zahájení vojenské přípravy už od deseti let tak nepředstavuje začátek nové politiky, ale spíše další etapu dlouhodobého procesu. Militarizace školství se v Rusku postupně prohlubuje a nová iniciativa pouze posouvá věkovou hranici, od které mají být děti na budoucí konflikt systematicky připravovány.

Návrh na zahájení vojenské přípravy dětí už od páté třídy se může na první pohled jevit jako další z řady kontroverzních výroků některého z ruských politiků. Ve skutečnosti však nepředstavuje žádný zásadní obrat. Ruské školství prochází hlubokou proměnou už několik let a zejména po zahájení invaze na Ukrajinu začala militarizace výuky nabírat nebývalé tempo. Vedle vzdělávání mají školy stále výrazněji plnit také úlohu při formování budoucích občanů – loajálních vůči státu, hrdých na armádu a připravených v případě potřeby bránit vlast.

Jedním z nejviditelnějších symbolů této změny jsou pondělní ranní ceremonie. Na většině škol začíná nový týden vztyčením státní vlajky a zpěvem ruské hymny. Samotný ceremoniál přitom není ničím výjimečným a podobné tradice existují i v řadě jiných zemí. V Rusku však představuje pouze úvod k dalšímu programu, který má mnohem výraznější ideologický rozměr.

Po něm totiž následují takzvané Rozhovory o důležitých věcech (Razgovory o važnom), zavedené na podzim roku 2022. Tyto pravidelné pondělní hodiny připravuje přímo ministerstvo školství, které učitelům rozesílá prezentace, videa, metodické pokyny i doporučené otázky. Oficiálním cílem je posilování vlastenectví, občanské odpovědnosti a národní identity. V praxi se ale žáci seznamují především s oficiálním výkladem Kremlu na domácí i zahraniční politiku.

Výuka se věnuje významným státním svátkům, historii Ruska, úloze armády nebo takzvané speciální vojenské operaci na Ukrajině. Opakovaně se objevují témata jako obrana vlasti, boj proti nacismu, tradiční rodinné hodnoty, údajná rusofobie nebo význam západních sankcí. Kritici programu upozorňují, že nejde o otevřenou diskusi, ale o předávání jediného státem schváleného výkladu, jehož cílem je formovat postoje dětí již od útlého věku.

Součástí této proměny jsou také stále častější návštěvy vojáků a veteránů přímo ve školách. Účastníci bojů na Ukrajině, příslušníci armády nebo Rosgvardie vyprávějí žákům o svých zkušenostech z fronty, vysvětlují význam vojenské služby a odpovídají na jejich dotazy. V některých regionech jsou podobná setkání doplněna ukázkami vojenské techniky, výstroje nebo zdravotnického vybavení. Děti si mohou vyzkoušet ochranné vesty, přilby nebo si zblízka prohlédnout výbavu současného vojáka.

Významnou roli hraje také mládežnická organizace Junarmija, kterou v roce 2015 založilo ruské ministerstvo obrany na základě Putinova dekretu. Organizace dnes podle ruských údajů sdružuje více než dva miliony členů a patří k největším mládežnickým hnutím v zemi. Děti nosí jednotné uniformy a červené barety, skládají slavnostní slib a účastní se vojenských táborů, pochodů, střeleckých soutěží nebo návštěv vojenských útvarů. Podle představitelů státu jde o podporu vlastenectví, disciplíny a zdravého životního stylu. Kritici však upozorňují, že organizace stále více připomíná předvojenský výcvik připravující děti na budoucí službu v armádě.

Proměnou prošla také samotná výuka. Od roku 2024 začal být na školách zaváděn nový předmět Základy bezpečnosti a obrany vlasti, který nahradil dřívější výuku základů bezpečnosti života. Rozdíl mezi oběma předměty je patrný už z názvu. Zatímco dříve se žáci seznamovali především s první pomocí nebo chováním při mimořádných událostech, dnes se mnohem větší část výuky zaměřuje na obranu státu.

Součástí osnov je sice stále první pomoc nebo ochrana obyvatelstva, přibyly však také vojenské hodnosti, struktura ozbrojených sil, povinnosti občanů při mobilizaci nebo základy taktiky. Na některých školách si žáci nacvičují pohyb v zákopech, maskování, manipulaci s cvičnými zbraněmi nebo základy střelby. Využívají se makety útočných pušek AK-74, cvičné granáty, ochranné prostředky i moderní střelecké simulátory.

Významnou novinkou posledních let je rovněž výuka práce s bezpilotními prostředky. Drony se staly jedním z nejdůležitějších prostředků současného bojiště a ruské úřady jejich význam nijak neskrývají. Na některých školách se proto žáci seznamují se základy jejich ovládání, orientací v terénu nebo principy jejich využití. Oficiálně jde o podporu technického vzdělávání a rozvoj moderních dovedností, nelze však přehlédnout, že jde zároveň o technologie, které dnes hrají klíčovou roli ve válce na Ukrajině.

Další součástí systému je obnovená sovětská hra Zarnica, která se v modernizované podobě jako Zarnica 2.0 vrátila do škol i mládežnických organizací. Děti při ní plní úkoly připomínající vojenský výcvik – učí se orientaci v terénu, poskytování první pomoci pod palbou, evakuaci raněných, práci se spojovací technikou nebo ovládání dronů. Nechybí ani překážkové dráhy, týmová taktika nebo úkoly inspirované činností ženistů a průzkumných jednotek. To vše je prezentováno jako rozvoj disciplíny, fyzické zdatnosti a týmové spolupráce.

Militarizace školství samozřejmě není jen otázkou změny osnov. Vyžaduje také značné finanční prostředky a ruské školy v posledních letech nakupují makety útočných pušek, cvičné granáty, ochranné prostředky, figuríny pro nácvik první pomoci, střelecké simulátory nebo výcvikové drony. Analýza veřejných zakázek z roku 2023 ukázala, že na vybavení pro vojenskou přípravu vydaly přibližně osmkrát více peněz než na modernizaci učeben informatiky. Výdaje na vojenské pomůcky navíc převýšily i nákupy vybavení pro fyziku, chemii nebo biologii. Kontrast je přitom do očí bijící. Zatímco velká část světa řeší, jak děti připravit na dobu umělé inteligence, robotiky nebo digitální ekonomiky, ruští školáci tráví stále více času rozborkou a sborkou útočných pušek, nácvikem zákopového boje nebo vojenským využitím dronů.

V tomto kontextu je třeba vnímat i nejnovější návrh na zahájení vojenské přípravy už od deseti let věku. Nejde o zásadní změnu směru, ale o další krok v procesu, který v ruském školství probíhá už několik let. Novinkou není samotná snaha připravovat děti na budoucí konflikt, ale skutečnost, že stát chce s podobnou výchovou začínat stále dříve.

Přestože se současná militarizace ruského školství může jevit jako důsledek války na Ukrajině, její kořeny sahají mnohem hlouběji. Kreml totiž nevytváří zcela nový systém. V mnoha ohledech navazuje na model, který po desetiletí fungoval v Sovětském svazu. Neobnovuje však komunistickou ideologii. Převzal především metody, jimiž stát pracoval s mladou generací, a naplnil je novým obsahem odpovídajícím dnešnímu Rusku.

V Sovětském svazu nebyla škola pouze místem, kde se děti učily matematiku, fyziku nebo literaturu. Stejně důležitou součástí vzdělávání byla ideologická výchova. Už od nejnižších ročníků byly děti vedeny k oddanosti státu, Komunistické straně a socialistickému zřízení. Školní výuka, mládežnické organizace i mimoškolní aktivity vytvářely ucelený systém, jehož cílem bylo vychovat „nového sovětského člověka“ – disciplinovaného občana připraveného pracovat, bojovat a v případě potřeby i obětovat život za svou vlast.

Klíčovou roli v tomto systému hrály organizace Pionýr a později Komsomol. Miliony dětí se jejich prostřednictvím účastnily vlasteneckých akcí, brigád, pochodů nebo připomínek významných výročí. Současně byly vedeny k přesvědčení, že Sovětský svaz představuje baštu míru, zatímco hlavní hrozbu pro svět ztělesňují Spojené státy a jejich spojenci v NATO. Obraz nepřítele byl pevnou součástí tehdejší propagandy a pronikal i do školních osnov.

Vedle ideologické výchovy existovala také rozsáhlá předvojenská příprava. Významnou úlohu v ní sehrála organizace DOSAAF (Dobrovolnoje obščestvo sodejstvija armii, aviacii i flotu – Dobrovolné sdružení pro spolupráci s armádou, letectvem a námořnictvem), která nabízela kurzy střelby, radiokomunikace, řízení vozidel, parašutismu nebo leteckého výcviku. Cílem nebylo pouze připravit budoucí vojáky, ale vytvořit společnost, která bude v případě války schopna rychle přejít na válečný režim. Miliony mladých Sovětů díky DOSAAF získaly dovednosti, které následně využívaly během povinné vojenské služby.

S tím souvisela i známá hra Zarnica, zavedená v 60. letech. Šlo o vlasteneckou soutěž určenou především pro pionýry, která kombinovala sportovní disciplíny s prvky vojenského výcviku. Děti se učily orientaci v terénu, poskytování první pomoci, práci s mapou, překonávání překážek nebo základům týmové taktiky. Z pohledu sovětského vedení nešlo jen o hru, ale o prostředek, jak nenásilnou formou budovat disciplínu, kolektivního ducha a připravenost bránit vlast.

Rozpad Sovětského svazu v roce 1991 znamenal výrazný zlom. Komunistická ideologie zmizela ze školních osnov, pionýrské organizace se rozpadly a řada programů zaměřených na vlasteneckou či předvojenskou výchovu postupně zanikla. Rusko devadesátých let řešilo především ekonomické problémy a transformaci společnosti. Armáda ztratila část své prestiže a školství se od ideologického modelu alespoň na čas odklonilo.

Obrat začal přicházet až po nástupu Vladimira Putina. Zpočátku šlo především o posilování vlastenecké výchovy a důrazu na význam ruské historie. Výrazným mezníkem se stala anexe Krymu v roce 2014, po níž začal stát mnohem intenzivněji podporovat mládežnické organizace, vojenské kluby i vlastenecké projekty. V roce 2015 vznikla Junarmija a po zahájení invaze na Ukrajinu v únoru 2022 se celý proces ještě výrazně urychlil.

Současné Rusko se však nesnaží obnovit Sovětský svaz. Změnil se především ideologický obsah. Místo marxismu-leninismu, světové revoluce a vedoucí úlohy Komunistické strany nastoupil důraz na ruský patriotismus, tradiční hodnoty, pravoslaví, obranu „ruského světa“ nebo boj proti údajné rusofobii. Spojené státy a NATO přitom zůstávají hlavním protivníkem, jenž je v oficiální rétorice znovu vykreslován jako existenční hrozba pro Rusko.

V tom spočívá největší podobnost se sovětskou érou. Nejde o návrat ke komunismu, ale o návrat k přesvědčení, že škola nemá pouze vzdělávat. Má také formovat postoje mladé generace, vytvářet její vztah ke státu a připravovat ji na budoucí střet s nepřítelem. Změnila se ideologie, změnila se hesla i symboly, samotný princip však zůstává nápadně podobný.

Návrh připravovat děti na válku už od páté třídy není zajímavý jen tím, co obsahuje. Ještě důležitější je to, co vypovídá o způsobu uvažování současného ruského vedení. Pokud stát považuje za nutné začít s podobnou přípravou u desetiletých dětí, znamená to, že konflikt se Západem nevnímá jako krátkodobou epizodu, ale jako dlouhodobou součást své budoucnosti.

Nejde přitom jen o NATO nebo konkrétní rok 2030, který se v této souvislosti objevuje v ruských vyjádřeních. Důležitější je samotná logika. Dnešní páťáci budou za osm let plnoletí. Za deset až patnáct let mohou nastupovat do armády, na vojenské školy, do zbrojního průmyslu nebo do technických oborů souvisejících s obranou státu. Pokud je stát začíná systematicky formovat už nyní, připravuje si lidský materiál pro budoucnost, kterou si zjevně nepředstavuje jako klidné období obnovené spolupráce se Západem.

V tom je patrný rozpor mezi některými veřejnými signály Moskvy a tím, co se uvnitř Ruska skutečně děje. Na jedné straně se objevují řeči o možném obnovení vztahů se Spojenými státy nebo o tom, že Západ by měl s Ruskem znovu jednat. Část ruských elit přitom měla nebo stále má majetek, obchodní zájmy, investice či rodinné vazby v Evropě a dalších západních zemích. Navenek tak Rusko občas naznačuje ochotu k dialogu, doma však zároveň přestavuje školství tak, aby další generace vyrůstala v očekávání dlouhodobého střetu.

V tom je podstata celé proměny. Kreml nepřipravuje pouze armádu, rozpočet nebo zbrojní průmysl, připravuje také společnost. Dětem se od útlého věku předkládá obraz země obklopené nepřáteli, která se musí spoléhat sama na sebe, být připravena k obraně a chápat válku jako možnou součást života. Taková výchova má význam i tehdy, pokud k přímému střetu s NATO nikdy nedojde. Pomáhá vytvářet společnost, která snáze přijímá militarizaci, vysoké vojenské výdaje, oběti i dlouhodobé zhoršení vztahů se světem.

Ruští představitelé se navíc opakovaně chvástají schopností vydržet déle než jejich protivníci. V propagandě se objevuje představa země, která je zvyklá na dlouhé války, oběti a historické zkoušky. Podobná rétorika nemusí znamenat, že Rusko skutečně může vést intenzivní válku dalších dvacet let. Ekonomické, demografické i technologické limity jsou zřejmé. Důležité ale je, že se stát chová, jako by s dlouhodobou konfrontací počítal. A tomu přizpůsobuje i výchovu dětí.

Proto je návrh na vojenskou přípravu už od deseti let tak výmluvný. Tank lze vyrobit v horizontu měsíců, munici lze objednat, továrny lze rozšířit, rozpočty lze přepsat. Vychovat generaci, která bude považovat obranu státu, nepřátelství vůči Západu a možnost další války za přirozenou součást života, však trvá celé dětství. Toto dětství se dnes Kreml snaží obsadit.

Nejnovější návrh tak není jen dalším opatřením ve školství. Je ukázkou toho, jakou budoucnost ruský stát předpokládá a jakou společnost si pro ni připravuje. Zatímco navenek může mluvit o dialogu, uvnitř země vychovává děti pro svět, v němž je válka stále přítomnou možností. Ať už se tato představa někdy naplní, nebo ne, samotná snaha začít s podobnou přípravou už u desetiletých dětí ukazuje, že dlouhodobá konfrontace se pro současné Rusko stala novým normálem.

P. S. Děkuji, že jste si našli čas a dočetli text až sem. Pokud vás zaujal nebo vám něco přinesl, zvažte prosím sledování, ať vám neuniknou další podobné články. Budu také rád za like nebo komentář. Každá vaše reakce je pro mě důležitá — ukazuje mi, že podobný obsah má smysl, a motivuje mě pokračovat dál. Zvláštní poděkování patří všem, kteří se rozhodli podpořit mě finančním příspěvkem. Jména podporovatelů bohužel nevidím, nemohu tedy poděkovat jednotlivě, ale každé takové podpory si velmi vážím.

Zdroje:

https://united24media.com/latest-news/russian-lawmaker-pushes-for-mandatory-military-training-in-schools-starting-at-age-11-6784

https://www.kyivpost.com/post/78731

https://razgovor.edsoo.ru/

https://xn–80aafadvc9bifbaeqg0p.xn–p1ai/

https://edsoo.ru/wp-content/uploads/2024/08/pismo_obzr_metod.pdf

https://xn–90amtk.xn–90akw.xn–p1ai/

https://normativ.kontur.ru/document?documentId=466906&moduleId=1

https://www.garant.ru/news/1680781/

https://normativ.kontur.ru/document?documentId=486299&moduleId=8

https://school11bel.gosuslugi.ru/roditelyam-i-uchenikam/obzr/novosti_317.html

https://yunarmy.ru/

https://www.dosaaf.ru/

https://novayagazeta.eu/en/articles/2026/05/12/russia-has-spent-at-least-50-billion-rubles-on-military-training-centres-for-schoolchildren-report-finds-en-news

https://novayagazeta.eu/en/articles/2024/11/28/child-soldiers-en

https://www.themoscowtimes.com/2023/09/22/russia-is-preparing-the-next-generation-to-die-for-their-country-a82536

https://meduza.io/en/news/2026/05/11/report-russia-has-spent-billions-building-military-patriotic-centers-to-train-schoolchildren