Let EgyptAir 648: egyptské komando mělo napravit svou pověst. Skončilo to masakrem jako nikdy dříve

Nad letištní plochou v Larnace se pomalu rozplýval kouř, na betonu zůstala rozstřílená vozidla, rozházená výstroj a těla mužů v egyptských uniformách a nedaleko hořel vojenský transportní Hercules. Zásah jej vyřadil a zabil tři členy posádky, další raněné odvážely sanitky. Kyperští vojáci kolem stále drželi zbraně, protože ještě před chvílí po sobě obě strany téměř hodinu střílely.

Přitom Egypt a Kypr nebyly ve válce, egyptské komando na ostrov nepřiletělo bojovat s kyperskou armádou, ale zachránit rukojmí unesení dvojicí palestinských ozbrojenců. Jenže bez skutečně dohodnutého společného plánu vyrazilo po přistání směrem k unesenému letadlu, Kypřané mu nařídili zastavit, Egypťané pokračovali a padly první výstřely. Během několika minut se z protiteroristické operace stala regulérní bitva mezi dvěma zeměmi, které spolu vůbec neměly bojovat.

Výsledná bilance odpovídala průběhu bitvy. Patnáct příslušníků egyptského komanda bylo mrtvých, další tři muži zahynuli v Herculesu a přibližně dalších osmnáct Egypťanů utrpělo zranění a transportní letoun byl zničen. Únosci, kvůli kterým celá operace začala, se přitom nakonec vzdali Kypřanům.

Následoval diplomatický skandál. Káhira obvinila Nikósii, Kypr hájil svou suverenitu a Egypt přerušil diplomatické vztahy s ostrovní republikou. Operace, která měla demonstrovat rozhodnost egyptského státu, skončila mrtvými vojáky, zničeným letadlem a mezinárodní ostudou. V Káhiře po ní zůstala jediná jistota, že podobné fiasko už se nesmí nikdy opakovat. O sedm let později dostal Egypt příležitost ukázat, že se poučil.

Egypt měl se speciálními operacemi dlouhé zkušenosti. Jeho armáda disponovala jednotkami Sa'ka – „Blesk“, určenými pro průzkum, přepady, sabotáže a operace za nepřátelskými liniemi. Jejich příslušníci prošli válkami s Izraelem a uměli bojovat, zacházet s výbušninami nebo ničit opevněné cíle.

Osvobozování rukojmích však vyžadovalo něco jiného. Uvnitř dopravního letadla seděli civilisté několik desítek centimetrů od teroristů, příliš silná nálož, nepřesná dávka z automatické zbraně nebo granát mohly zabít stejné lidi, které měla jednotka zachránit. Potřebné byly malé týmy, rychlá a přesná střelba na krátkou vzdálenost, perfektní znalost cíle a koordinace rozdělená na sekundy.

Egypt už před fiaskem v Larnace vytvářel specializované protiteroristické schopnosti. Po katastrofě roku 1978 však dostal jejich rozvoj nový význam. Uvnitř Sa'ka se profilovala Unit 777– česky Jednotka 777, známá také jako Task Force 777. Měla řešit nejzávažnější teroristické incidenty včetně osvobozování rukojmích v zahraničí.

Do jednotky přicházeli vybraní příslušníci speciálních sil. Učili se vstupovat do budov, autobusů a letadel, pohybovat se v úzkých prostorách, prorážet dveře a další překážky, obsazovat jednotlivé části cíle a střílet na krátkou vzdálenost. U dopravních letadel potřebovali znát uspořádání kabiny, nouzové východy, zavazadlové prostory i místa, kudy lze trup násilně otevřít.

Tomu odpovídala také výzbroj. Vedle pistolí a útočných pušek byly pro podobné zásahy vhodné krátké automatické zbraně, později například samopaly MP5. Jednotka používala nálože, granáty a komunikační prostředky pro koordinaci několika skupin současně. Egypt zároveň rozšiřoval vojenskou spolupráci se Spojenými státy a jeho speciální síly získávaly zkušenosti při kontaktech a výcviku se západními jednotkami.

Unit 777 měla být egyptskou odpovědí na nový druh války. Neměla dobývat území nebo vést dlouhý boj. Měla přiletět k hotové krizi, během několika minut proniknout k teroristům a dostat rukojmí ven. Důvodů, proč Egypt takovou jednotku potřeboval, rychle přibývalo.

Únosy dopravních letadel existovaly už dříve, často jako prostředek útěku do jiné země, na konci šedesátých let je ale některé palestinské organizace začaly systematicky používat jako politickou zbraň. Letadlo nabízelo něco mimořádného, desítky rukojmích různých národností, vlády několika států zatažené do jediné krize a několik dní pozornosti světových médií.

Jedním ze symbolických začátků nové éry se stal 23. červenec 1968, kdy tři členové Lidové fronty pro osvobození Palestiny (PFLP) unesli Boeing 707 společnosti El Al na letu 426 a donutili jej letět do Alžíru. Cestující se stali prostředkem k vyjednávání a krize skončila až po několika týdnech výměnou rukojmích za vězně. PFLP taktiku dále rozvíjela. Jednou z jejích nejznámějších tváří se stala Leila Khaledová, která se podílela na únosu letu TWA 840 a později se pokusila ovládnout další letadlo El Al.

Vrchol přišel v září 1970. Členové PFLP téměř současně napadli několik dopravních letadel. Boeing TWA, Douglas DC-8 Swissairu a později stroj BOAC skončily na bývalém britském vojenském letišti Dawson's Field v Jordánsku. Unesený Boeing 747 Pan Am únosci odklonili do Káhiry. Po evakuaci cestujících jej vyhodili do vzduchu a 12. září před televizními kamerami zničili také tři letadla na Dawson's Field.

Únos malé skupině ozbrojenců umožňoval zaměstnat vlády několika států a získat publicitu, jakou by útok někde na Blízkém východě nikdy nepřinesl. Letadlo se stalo politickou tribunou se stovkou rukojmích. Státy proto začaly měnit letištní bezpečnost a současně budovat jednotky schopné zasáhnout, pokud se únosu zabránit nepodaří. Mnichovský masakr roku 1972 ukázal, jak tragicky může improvizovaná policejní operace skončit a Západní Německo následně vytvořilo GSG 9.

Pak přišly dvě operace, které ukázaly opačný přístup. V roce 1976 izraelské speciální síly pronikly na letiště v ugandském Entebbe a osvobodily většinu rukojmích z uneseného Airbusu Air France. O rok později německá GSG 9 v Mogadišu za několik minut osvobodila cestující z Boeingu 737 Lufthansy. Entebbe a Mogadišo vytvořily nový vzor: dobře vycvičené komando s přesnými informacemi může únos ukončit rychlým úderem. Právě tímto přístupem se chtěla inspirovat také egyptská Unit 777.

Rok 1985 patřil mezi vrcholné období teroristických útoků. V červnu bomba zničila Boeing 747 společnosti Air India a zabila všech 329 lidí na palubě. Ve stejném měsíci byl unesen let TWA 847 z Athén do Říma, následovala několikadenní odysea mezi Bejrútem a Alžírem a vražda amerického vojenského potápěče Roberta Stethema.

Pro Egypt přišla ještě citlivější krize v říjnu. Čtyři členové Palestinské osvobozenecké fronty obsadili výletní loď Achille Lauro, během únosu zastřelili devětašedesátiletého Američana Leona Klinghoffera a jeho tělo i s invalidním vozíkem shodili do moře.

Únosci se nakonec vzdali egyptským úřadům a Káhira jim umožnila odletět směrem k Tunisku. Na palubě egyptského Boeingu s nimi cestoval také vůdce skupiny Abú Abbás. Američané však letadlo nad Středozemním mořem zachytili stíhačkami F-14 a donutili přistát na sicilské základně Sigonella. Následoval ostrý spor mezi Američany a Italy o to, kdo má právo lidi na palubě zatknout. Pro prezidenta Husního Mubaraka byla celá aféra ponižující, americké stíhačky právě přinutily egyptské civilní letadlo změnit kurz a odhalily, jak obtížně Káhira zvládá teroristické krize, které se jí dotýkají.

O pouhých šest týdnů později přišel další únos a tentokrát bylo cílem přímo egyptské dopravní letadlo. V tomto případě byli Egypťané rozhodnutí dalšímu ponížení předejít takřka za každou cenu.

Večer 23. listopadu 1985 odstartoval z athénského letiště Ellinikon Boeing 737 EgyptAir na pravidelném letu 648 do Káhiry. Na palubě bylo 98 lidí včetně tří únosců. Kapitánem byl zkušený pilot Hani Galal.

Přibližně dvacet minut po startu vstal jeden z mužů v přední části kabiny a vytáhl z tašky pistoli, další se objevil vzadu a třetí pronikl do kokpitu. Únosci měli vedle pistolí také granáty a přes palubní rozhlas se označili za „egyptské revolucionáře“. Začali vybírat cestujícím pasy a rozdělovat je podle národnosti.

Netušili, že mezi pasažéry sedí ozbrojený egyptský bezpečnostní agent Medhat Mustafa Kamal. Když se k němu jeden z únosců přiblížil, Kamal vytáhl pistoli a uvnitř dopravního Boeingu začala přestřelka. Kamal jednoho z únosců zastřelil a zbývající muži okamžitě opětovali palbu. Agent byl zasažen, stejně jako dvě letušky, a cestující se vrhali na podlahu mezi sedadla. Některé střely minuly a prorazily trup.

Ve výšce přes deset kilometrů začala kabina ztrácet tlak. Vypadly kyslíkové masky a Galal zahájil nouzové klesání. Jeden únosce byl mrtvý, dva další však stále ovládali letadlo. Přikázali kapitánovi zamířit do Libye. Galal jim vysvětlil, že po poškození stroje a s omezeným množstvím paliva další dlouhý let nad mořem nezvládnou, v dané situaci byla nejbližší možností Malta.

Maltské úřady nejprve odmítly Flight 648 přijmout. Galal ale neměl kam jinam letět a varoval, že mu dochází palivo. Nakonec dostal povolení přistát, ale světla hlavní dráhy zůstala zhasnutá a kapitán poslední fázi přiblížení absolvoval především podle vlastních přistávacích světel. Unesené letadlo zastavilo na dráze letiště Luqa, ale únos a drama ještě zdaleka nebyly u konce.

Boeing zůstal v odlehlé části letiště obklopený maltskými bezpečnostními silami. Premiér Karmenu Mifsud Bonnici přijel na Luqa a osobně dohlížel na vyjednávání. Malta odmítala dodat palivo, dokud únosci nezačnou propouštět cestující.

Pomoc nabízely Spojené státy, Británie i Francie. Američané měli nedaleko základnu Sigonella a mohli poskytnout specialisty i technické prostředky. Káhira mezitím dávala najevo, že jde o egyptské letadlo a že chce do řešení krize zasáhnout.

Uvnitř stroje převzal po smrti prvního únosce vedení Omar Mohammed Ali Rezaq. Když zjistil, že bezpečnostní agent Kamal ještě žije, znovu jej postřelil. Lékaři se přesto podařilo přesvědčit únosce, že je mrtvý, a těžce zraněného muže dostat z letadla a díky tomu Kamal přežil.

Vyjednávání přineslo propuštění části cestujících, Rezaq však brzy pochopil, že Malta letadlu neposkytne palivo pouze pod tlakem výhrůžek. Rozhodl se proto začít zabíjet rukojmí. Jako první byla vybrána čtyřiadvacetiletá Izraelka Tamar Artziová. Rezaq ji postřelil u otevřených dveří a nechal spadnout na letištní plochu. Považoval ji za mrtvou, ale Artziová přežila.

Další byla třiadvacetiletá Nitzan Mendelsonová. Rezaq ji odvlekl ke dveřím a zastřelil. Když si všiml, že se Artziová dole pohnula, vystřelil na ni znovu, ale ani druhý zásah ji hned nezabil. Mendelsonová až později podlehla svým zraněním.

Pak přišli na řadu Američané. Patrick Scott Baker dostal střelu do hlavy, ale přežil a později se svázanýma rukama rozběhl od letadla. Scarlett Marie Rogenkampová byla zastřelena zezadu do hlavy a zemřela.

Jeden z nejneuvěřitelnějších okamžiků celého únosu přinesla Jackie Nink Pflugová. Rezaq ji odvedl ke dveřím a střelil do hlavy. Kulka pronikla lebkou, ale nezabila ji, Pflugová spadla na beton a pochopila, že jedinou šancí je nehýbat se. Pět hodin ležela s prostřelenou hlavou pod letadlem a předstírala smrt. Teprve když únosci dovolili zdravotníkům odvézt těla, dostala se z betonové plochy. Zpočátku ji za mrtvou považovali i záchranáři a až v sanitce zjistili, že dýchá. Také Pflugová nakonec přežila.

Rezaq mezitím znovu a znovu dokazoval, že své výhružky myslí vážně a každá další hodina mohla znamenat dalšího rukojmí odvedeného na popravu u dveří letadla. Tlak na vládu Malty prudce rostl, ale Egypt nabízel řešení – na ostrov poletí Jednotka 777.

Z Egypta odstartoval vojenský C-130 Hercules s přibližně osmdesáti příslušníky jednotky. Když transportní letoun přistál na Luqa, obraz připomínal události před sedmi lety. Na místě byly opět ostrovní letiště, egyptský Hercules a komando připravené zasáhnout proti únoscům. Tentokrát však Egypťané měli souhlas hostitelské země. V letadle byli skuteční teroristé a rukojmí už umírali, Malta navíc umírali, Malta sílu schopnou podobně náročný zásah provést.

Unit 777 začala připravovat útok. Potřebovala znát rozmístění únosců a cestujících, možné vstupy, stav letadla i jeho vnitřní uspořádání. Zde se ale začaly objevovat problémy. Američané nabízeli technickou i odbornou pomoc, maltská vláda však byla kvůli své neutralitě velmi citlivá na přímou přítomnost amerických vojáků. Egyptský tým tak připravoval operaci především vlastními silami. Lišil se i pohled na čas. Malta chtěla pokračovat ve vyjednávání, Egypťané viděli únosce, který už začal střílet a vyhrožoval dalším zabíjením.

Plán počítal s útokem z více směrů, jedna skupina měla proniknout z prostoru pod kabinou, další přes dveře a nouzové východy. K vytvoření vstupů měly sloužit výbušniny, vojáci pak měli během několika sekund obsadit letadlo a zlikvidovat únosce dřív, než stihnou použít granáty.

Právě načasování útoku se později stalo jedním z nejspornějších bodů celé operace. Maltská svědectví uváděla, že premiér očekával zahájení kolem deváté hodiny večer. Egyptská jednotka se ale připravila dříve a podle pozdějšího maltského hodnocení zahájila zásah bez konkrétního souhlasu vlády pro daný okamžik. V řídicí věži se stále vyjednávalo, ale na ploše už byli Egypťané seřazeni na místech. Zbraně a nálože byly připraveny, když krátce před osmou večer přišel rozkaz k zahájení útoku.

Boeing stál ve tmě na letištní ploše téměř čtyřiadvacet hodin po začátku únosu. Uvnitř zůstávaly desítky vyčerpaných cestujících a dva ozbrojení únosci. Pak zhasla část letištních světel, mělo to pomoci překvapení, podle pozdějších svědectví však náhlá změna naopak únosce upozornila, že se něco chystá.

První egyptská skupina se dostala do nákladového prostoru pod kabinou, pod podlahou přibližně v prostoru 17. řady umístila nálož. Maltézský forenzní expert Anthony Abela Medici později uvedl, že Egypťané použili přibližně dva kilogramy Semtexu, což bylo pro takový účel příliš velké množství.

Výbuch otřásl Boeingem, protrhl podlahu kabiny a rozmetal část interiéru. Cestující sedící přímo nad místem exploze prakticky neměli šanci přežít a do kabiny se okamžitě začal valit kouř. Současně zaútočily další skupiny přes dveře a nouzové východy nad křídly.

Během několika sekund se celý plán změnil v chaos, egyptští vojáci stříleli dovnitř, únosci palbu opětovali a v pasti křížové palby uvízly desítky rukojmích. Někteří se vrhali k východům, jiní zůstávali na podlaze nebo se schovávali mezi sedadly.

Prakticky ve stejnou chvíli začalo v kabině letadla hoře. Přesný původ požáru se stal předmětem dlouhých sporů, maltézské vyšetřování zdůrazňovalo silnou egyptskou průlomovou nálož a následné vznícení interiéru, ale další rekonstrukce připomínají, že únosci během útoku použili ruční, podle některých svědectví i zápalné granáty. Události následovaly tak rychle po sobě, že nelze jednoduše připsat celý požár jediné explozi.

Ať už však byla příčina jakákoliv, během několika krátkých okamžiků se velká část interiéru ocitla v plamenech. Plasty, čalounění a další materiály produkovaly hustý toxický kouř, který se nakonec stal hlavním „zabijákem“ celé operace.

Lidé, kteří přežili první výbuch a nebyli zasaženi střelami, se začali dusit, viditelnost uvnitř letadla rychle klesla na nulu a cestující se tlačili v uličce, hledali nouzové východy a padali jeden přes druhého. Někteří však byli později nalezeni stále připoutaní v sedadlech.

Vpředu se mezitím Omar Rezaq pokusil dostat ven. Když uviděl blížící se egyptské vojáky, hodil mezi ně granát a exploze těžce zranila tři muže. Rezaq byl při následné střelbě sám zasažen a stáhl se zpět do hořícího Boeingu. Druhý únosce Nar al-Din Bou Said zahynul poté, co se po explozi podlahy propadl do hořícího nákladového prostoru.

Rezaq následně sundal kuklu a zbavil se svrchního oděvu, podle čeho jej bylo možné mezi cestujícími snadno rozeznat. Když se znovu objevil u předního východu, vypadal jako jeden z desítek zraněných lidí prchajících z letadla. Vmísil se mezi ně a unikl z bezprostředního prostoru zásahu.

Uvnitř stroje mezitím oheň dokonával dílo zkázy. Příslušníci komanda tahali lidi dveřmi a otvory v trupu, další cestující vyskakovali sami na křídla. Záchranáři se snažili dostat k hořícímu stroji. Střelba během chvíle ustala, mnohem větší nebezpečí však tou dobou představoval kouř způsobený požárem.

Všichni tři únosci byli eliminováni. První z nich ještě ve vzduchu, další během přestřelky a poslední z nich byl odhalen krátce po ukončení boje, když se pokoušel zmizet mezi cestujícími. Celková cena v životech rukojmích se však měla teprve ukázat.

Po střelbě osvětlovaly letištní plochu plameny hořícího Boeingu. Z otvorů v trupu stále stoupal kouř a záchranáři vynášeli první přeživší i mrtvé. Z 98 lidí na palubě přežilo pouze 38. Celková bilance činila 60 mrtvých včetně dvou únosců. Mezi cestujícími a členy posádky bylo 58 obětí.

Pitvy později ukázaly, proč bylo číslo tak vysoké. Dobové a pozdější rekonstrukce událostí se rozcházejí v přesném počtu lidí zabitých výbuchem, střelbou a požárem. Shodují se však v tom, že největší část obětí zemřela na popáleniny a následky vdechnutí kouře a toxických zplodin.

Nelze ani jednoduše připsat jednotlivá úmrtí té či oné straně. Únosci během útoku stříleli a používali granáty, Egypťané odpovídali palbou a požár mohl mít více příčin. Současně ale platí, že drtivá většina lidí byla naživu v okamžiku, kdy zásah začal, a zemřela až během několika následujících minut.

Jediný přeživší únosce nezmizel nadlouho, Omar Mohammed Ali Rezaq se pokusil vydávat za jednoho ze zraněných cestujících, ale byl záhy odhalen a zatčen. Na Maltě dostal 25 let vězení a po přibližně sedmi letech byl roku 1993 propuštěn.

Jeho cesta pak pokračovala přes Ghanu až do amerických rukou, Spojené státy jej po celou dobu stíhaly kvůli americkým občanům na palubě letu 648. V roce 1996 jej federální porota uznala vinným z leteckého pirátství a dostal doživotní trest.

Pro Egypt ale žádný pozdější soud nemohl změnit výsledek operace. Po fiasku na letišti v Larnace v roce 1978 zůstalo na místě 15 mrtvých commandos a ztracený transportní Hercules. Egypt následně roky budoval novou jednotku, která měla v budoucnu podobným katastrofám zabránit a události na Maltě představovaly příležitost ukázat, že se egyptské síly dokázaly z předchozích zkušeností poučit.

Jenomže na maltském letišti se neopakovala situace jako v Entebbe nebo Mogadišu, ale výsledek byl ještě mnohem horší a cena za likvidaci únosců představovala desítky rukojmích. Situace v Larnace, která se již neměla nikdy opakovat se vrátila, tentokrát však s mnohem horšími důsledky.

P. S. Děkuji, že jste si našli čas a dočetli text až sem. Pokud vás zaujal nebo vám něco přinesl, zvažte prosím sledování, ať vám neuniknou další podobné články. Budu také rád za like nebo komentář. Každá vaše reakce je pro mě důležitá — ukazuje mi, že podobný obsah má smysl, a motivuje mě pokračovat dál. Zvláštní poděkování patří všem, kteří se rozhodli podpořit mě finančním příspěvkem. Jména podporovatelů bohužel nevidím, nemohu tedy poděkovat jednotlivě, ale každé takové podpory si velmi vážím.

Zdroje:

Anniversary of a massacre – The EgyptAir hijack in Malta – Times of Malta https://timesofmalta.com/article/anniversary-of-a-massacre-the-egyptair-hijacking-in-malta.337385

They seemed all asleep – Timeline of the EgyptAir 648 tragedy – Times of Malta https://timesofmalta.com/article/they-seemed-all-asleep.337415

In the throes of an inferno – Times of Malta https://timesofmalta.com/articles/view/20151123/local/In-the-throes-of-an-inferno.593244

How the Malta hijack was botched – Times of Malta https://timesofmalta.com/article/the-deadliest-hijack-in-malta-why-did-it-go-so-wrong.593147

I played dead – Hostage relives Malta horror of hijacked Flight 648 – Times of Malta https://timesofmalta.com/article/played-dead-eyptair-flight-648-hijack-hostage-relives-malta-horror.1120016

35 years ago: the biggest tragedy in post-war Malta – Times of Malta https://timesofmalta.com/article/35-years-ago-the-biggest-tragedy-in-post-war-malta.833737

The Egyptian Army’s Counterinsurgency History: Past Operations and the Sinai Campaign – Arab Reform Initiative https://www.arab-reform.net/publication/the-egyptian-armys-counterinsurgency-history-past-operations-and-the-sinai-campaign/

1978: Egyptian forces die in Cyprus gunfight – BBC On This Day http://news.bbc.co.uk/onthisday/hi/dates/stories/february/19/newsid_2565000/2565701.stm