Článek
Slovy ukrajinského prezidenta, čelí Ukrajina jedné z nejtěžších chvil své historie. Může za v tuto chvíli již velmi dobře známý 28 bodový mírový plán, který zcela zjevně nesepisovali američtí diplomaté, ale spíše jejich ruští kolegové. Navíc k jeho přijetí dostala Ukrajina velmi šibeniční termín – do 27. listopadu, tedy pouze několik dní s pohrůžkou, že pokud se nepodvolí, zastaví Spojené státy materiální a zpravodajskou pomoc. Situace se tak jeví velmi vážná a na první pohled čelí Ukrajina kapitulaci vynucené vlastním spojencem. Není však vše tak zlé, jak se může zdát a s největší pravděpodobností se Ukrajincům ze situace podaří vybruslit relativně bez velkých ztrát. Důvodů, proč si to myslím, je hned několik.
Hlavním důvodem je, že pro Trumpa, je vždy nejdůležitější Trump. Jeho sebestřednost je všem dobře známá. Nelze čekat, že by se pustil do kroků, které by poškodilo jeho nebo jeho image skvělého vyjednavače, obchodníka, politika…. Nicméně také nemá problém pomoci jiným, obzvláště v situacích, kdy ho to nic nestojí anebo na tom ještě může on či USA vydělat.
Zastavení pomoci Ukrajině by však byl přesně opačný případ. Pomoc, kterou nyní Ukrajina dostává už nejsou dary jako to bylo za Bidena, ale americké zbraně jsou zaplaceny z mezinárodních (především evropských) peněz. Její zastavení by Trumpa zbavilo jedné z mála pák, které na Ukrajinu má, zároveň by obrovsky poškodil své vlastní zbrojaře, kteří by nemohli přišli o profit za aktuálně sjednané objednávky, ale i do budoucna by se z nich stali krajně nedůvěryhodní partneři, zcela závislí na rozhodnutí prezidenta. Úplné zastavení dodávek by navíc donutilo Ukrajinu nakupovat více v Evropě a u dalších dodavatelů a tím posílit jejich konkurenci ve velmi konkurenčním prostředí (byť samozřejmě existují systémy a schopnosti, které nikdo jiný dodat nedokáže).
Co se týče zpravodajské pomoci USA, ani zde to USA moc nestojí, satelity a personál už pracují tak jako tak, kvůli zastavení spolupráce by však Američané přišli o možnost učit se „zdarma“ ve spolupráci s Ukrajinci. Tato zkušenost však může být extrémně důležitá v budoucnu při střetu např. s Čínou. Nemluvě o opětovné ztrátě reputace.
Druhým důvodem je zjevná nereálnost celého plánu a způsobu, jakým by měl být přijat. V zásadě se jedná o podmínky, které byly na stole již nejméně dvakrát. Poprvé se tyto požadavky objevily během ukrajinsko-ruského vyjednávání v dubnu 2022. Rusko požadovalo zmenšení ukrajinské armády, omezení typů zbraní, neutralitu a řadu dalších dnes již dobře známých ústupků. Podruhé se obdobné požadavky objevily před setkáním Trumpa a Putina na Aljašce v srpnu tohoto roku. I tehdy vznášelo Rusko maximalistické požadavky a chybná interpretaci Steva Witkoffa vytvořila dojem, je Rusko nakloněno kompromisům. V obou případech Ukrajina tyto podmínky odmítla, v roce 2025 to bylo spojeno s obrovskou blamáží Trumpovy administrativy.
Stejně jako dříve i nyní odmítli tento plán téměř všichni. Zelenskyj ho odmítl ještě dříve, než byly jasné jeho detaily. Odmítli ho také lídři EU, Kanady a Japonska. A nakonec je nedostatečný i pro Rusko – Putin stále trvá na „dosažení všech cílů SVO.“ Jediný, kdo na něm tedy aktuálně trvá, jsou USA.
A i pokud by snad byla vůle jej přijmout, byť v pozměněné podobě, není reálné to stihnout v šibeniční lhůtě několika dnů. Plán zahrnuje evropské státy, Rusko, Ukrajinu a USA, přičemž některé z bodů plánu se týkají všech zúčastněných najednou. I kdyby Zelenskyj nyní cokoliv odsouhlasil, nemůže v žádném případě ze své pozice mluvit za celou Ukrajinu, natož za ostatní státy. Jeho souhlas by tedy nic neznamenal, kromě symbolické kapitulace před nátlakem Ruska a USA.
Třetím důvodem, proč se mírový plán neuskuteční tak jak je nyní navrhován, je jeho samotná vznik, „kvalita“ a způsob jakým byl zveřejněn. Co se týče jeho podoby – text vypadá jako původně napsaný v ruštině a poté narychlo přeložený do angličtiny, odpovídají tomu některé fráze v textu. Jednotlivé body si často odporují – například hned první o potvrzení suverenity Ukrajiny se neshoduje s dalšími, které její suverenitu naopak omezují. Podobných nesmyslů a logických chyb lze v textu najít více.
Plán jako takový vzniknul podle všeho při jednáních mezi Stevem Witkoffem a Kirillem Dmitrijevem. Nechci, jakkoliv snižovat vliv těch mužů na formování politiky v jejich zemích, ani jeden však nepatří mezi naprostou mocenskou špičku v USA či Rusku. Witkoff si už navíc po své předchozí blamáži od Trumpa vyslechnul, že o Rusku neměl nejmenší ponětí. Vše bylo navíc vyjednáno podle všeho v zákulisí a americké špičky – jako Trump, Rubio a další se k němu začali vyjadřovat až později.
Zveřejnění celého plánu pak neproběhlo oficiálními kanály například na tiskové konferenci nebo během nějakého summitu, ale jednalo se o únik do médií, ke kterému se začali vyjadřovat politici až po jeho zveřejnění. Všechny předchozí fakta naznačují, že Trump buď vůbec neví, co dělá nebo naopak ví velmi dobře, co dělá.
Pokud je to tak, že neví, co se děje – skutečně skočil na špek Rusům a skutečně hodlá tlačit Ukrajince k přijetí současného plánu stůj co stůj i za cenu přerušení spolupráce s Ukrajinou, dodávek zbraní a zpravodajských informací, pak to neodpovídá událostem posledních týdnů a měsíců.
Ač to tak nyní skutečně ani trochu nevypadá, byl to často Trump, kdo byl ochotný učinit kroky na pomoc Ukrajině, kterých se jeho předchůdci báli. Byl to tak Trump, kdo jako první poskytl smrtící pomoc pro Ukrajinu, je to také Trumpova administrativa, kdo zahájil poskytování zpravodajské pomoci při ukrajinských útocích na ruskou ropnou infrastrukturu, kdo uvalil drtivé sankce na ruský export ropy, kdo se nezdráhal nasadit válečné lodě k blokování (byť se zatím jedná nejspíš o osamocený případ) ruských tankerů či kdo nejnověji povolil útoky v hloubi ruského území za použití amerických zbraní.
Současné kroky vše obracejí o 180 stupňů. Z maximálního tlaku na Rusko se stal maximální tlak na Ukrajinu. Trump jako by zapomněl kdo jsou nejbližší spojenci USA, členové NATO a významní ekonomičtí partneři, kdo je agresor a kdo napadený a rozhodl se opět tlačit Ukrajince k nějaké formě dohody.
Z tohoto pohledu se zdá, že americká administrativa neví, co dělá a dokáže svůj přístup změnit ze dne na den. To však představuje příležitost – tak jako dokázal Trump rychle otočit a začít tlačit proti Ukrajincům, stejně tak rychle může opět změnit názor a začít tlačit na Putina, obzvláště pokud ten neprojeví vůli ke kompromisu (tak jak už se ostatně také stalo). Pokud to tedy ukrajinští vyjednavači dobře „uhrají,“ může z celé situace nakonec vybruslit bez faktického negativního vlivu na její politickou nebo vojenskou situaci.
A pak je tady druhá varianta – tedy, že Trump velmi dobře ví, co dělá a proč to dělá. Tedy, že se vědomě rozhodl obrátit kurz, začít znovu tlačit plán, který již Ukrajinci i přes obrovský tlak dvakrát odmítli, potopit Ukrajinu, jít proti zájmům evropských a asijských spojenců, zahodit události předchozích týdnů a měsíců (mezi nimi desítky bombardovaných ruských rafinérií a výrazné sankce) a dohodnout se s Ruskem i za riziko cenu ztráty amerického renomé ve světě a navzdory domácí opozici, jak v nejvyšší politice, kde demokraté i republikáni podporují tvrdší přístup proti Rusku, tak mezi voliči, kde již většina dotazovaných (byť v případě republikánských voličů je to stále výrazně méně) podporuje sankce vůči Rusku či další podporu Ukrajiny.
Nebo že je tuto možnost alespoň ochoten navenek zvažovat a prezentovat, aniž by zamýšlel ji skutečně dotáhnout do konce. V takovém případě by stále riskoval určitou ztrátu dobrého jména či nárust protiamerických nálad v zahraničí a protitrumpovských nálad na domácí půdě, podařilo by se mu však upoutat pozornost k tématu války na Ukrajině a odlákat ji od jiných pro něj mnohem nepříjemnějších událostí – například dění okolo domácích problémů jako je tlak obou stran na zveřejnění historie okolo Jeffreyho Epsteina nebo další domácí problémy.
Tomu, že současná podoba plánu nebude zdaleka konečná a že celému dění bude ještě věnováno spousta prostoru svědčí také rychle měnící se komentáře administrativy okolo celé situace. Zatímco ještě před několika hodinami opakoval Trump, že „Ukrajina nemá žádné karty“ a viceprezident Vance tvrdil, protože nemá šanci zvítězit, po intenzivním tlaku v médiích i ze strany spojenců začíná Trump opět obracet a naznačovat, že současný plán nebude konečný.
