Článek
Do Bragy to trvá asi půl hodiny. A autobusový terminál tam není pod zemí. Kostel Bom Jesus do Monte je od terminálu ještě asi 7 km a musíte tam dojet místní dopravou. Autobus jezdí jednou za půl hodiny. A jízdenky musíte platit v hotovosti.
V době naší návštěvy byla zastávka u paty schodiště přeložena na jiné místo kvůli stavbě. Autobus bbvykle stojí o ulici níže. První, co jsme zaregistrovaly, bylo, že se tam běží nějaký závod. Běh do schodů. My jsme běžet nechtěly a tak jsme zamířily směrem, kterým ukazovala šipka s nápisem Elevator. Tam jsme nalezly ceduli Temporarily closed.
Kostel není zdaleka tak monumentální jako schodiště
Když jsem plánovala tenhle kostel, říkala jsem si, že pojedeme výtahem, ale někde vzadu v hlavě se mi ozýval hlásek, který mě hecoval, abych těch 580 schodů vyšlapala po svých. No – znáte Angeliku? Jak jí šejk nebo sultán, nebo kdo to byl, prostě ten vyslanec, rozsekl evropské šaty šavlí, aby si musela nechat ty orientální a pak řekl: „Vyřešil jsem za vás problém volby!“ Tak přesně stejným způsobem vyřešila ona cedule problém volby za nás.
Více informací na mém kanále
Trvalo to 25 minut a kupodivu to nebylo nic strašného. Protože je to postavené inteligentně. Pár schodů, kousek po rovině, kolem pěkné stavbičky. Ta část, kdy jdete lesem, je trochu nudná, ale jakmile přijdete na místo, kde začíná ono monumentální schodiště, nenudíte se ani okamžik. To schodiště je mnohem krásnější a výstavnější než samotný kostel, ale na to už jsme si Portugalsku zvykly. Věci venku jsou hezčí a zajímavější než ty uvnitř.
Interiér kostela není ničím výjimečný
Schodiště má, jak už bylo řečeno, 581 schodů, překonává výškový rozdíl 116 metrů a výstavba jeho spodní části začala v roce 1722. Stavba kostela a dalších částí schodiště probíhala v letech 1784 až 1811. I toto schodiště bylo poznamenáno zemětřesením v roce 1755. Paralelně se schodištěm, roku 1882, byla vystavěna i lanovka s vodním pohonem, která vás nahoru vyveze za 2,5-4 minuty.
Z vrcholu schodiště je výhled na okolní krajinu
Schodiště se dělí na 2 části, ta spodní začíná Fontánou pěti ran a pak následuje Schodiště 5 smyslů. Má pět ramen s podestami, na kterých se nacházejí fontány v pořadí – zezdola nahoru – zrak, sluch, čich, chuť a hmat. Poznáte to podle toho, odkud soše na fontáně tryská voda. Z očí, z uší, z úst apod. Kromě těchto „tryskačů“ jsou tam zobrazeny biblické postavy doprovázené příslušnými citáty.
Horní část schodiště se nazývá Schodiště tří ctností, víry, naděje a lásky. I ty jsou charakterizovány fontánami s biblickými postavami a citáty.
Na vrcholu je Mojžíšovo náměstí, na kterém se nachází Pelikánova fontána a socha sv. Longina.
V parku u kostela jsou různé drobné stavbičky
Kostel není první stavbou na tomto místě. Různé sakrální stavby na kopci stály již od 14. století. Poutní místo zde funguje po dobu více než 600 let a je příkladem evropské tradice vytváření posvátných hor.
Prošly jsme si stavbičky v parku a daly jsme si zmrzlinu. Vybrala jsem si pistáciovou a kokosovou, kterou jsem ještě nikdy neměla, a byla skvělá.
Například umělá jeskyně s jezírkem
Řekla jsem, že bychom mohly začít pomalu scházet, abychom stihly autobus v 17:11, a Margi to špatně pochopila a letěla dolů jak namydlený blesk, takže jsme pak trčely u silnice, místo abychom byly na tom krásném schodišti. No, autobus 17:11 jsme nestihly, další mě přijet 17:41, ale přijel 17:28. Časové údaje jsou přibližné.
Autobus do Porta přijel včas a vůbec všechno proběhlo hladce. Hodnoceno zpětně, tohle pro mě byl nejkrásnější den celé dovolené. Margi říká, že je to způsobeno pocitem katarze z toho, že jsme vyšly ty schody, kterými jsme se celou dobu strašily, aniž jsem u toho zkolabovaly. Já si spíš myslím, že to mohlo být tím, že jsme to všechno stihly. Buď jak buď, byl to krásný den.
